24.9.2018 Salo - Itálie

Pomaličku se dostáváme do cestovního tempa a už známých vyjetých kolejí.

Vždycky nám trvá pár dní, než si tak nějak sedneme s cestovní rutinou. Měsíc strávený doma nás pokaždé rozhodí a pak je to holt trochu náročnější. Tentokrát jsme na chatě strávili tři víkendy, což je na nás nezvykle mnoho a samozřejmě, hned jsem si zvykla na velkou kuchyni, velkou lednici s velkým mrazákem a hlavně, velkou pracovní plochu.

Nemusím stále přemýšlet, co kam dát, kde krájet a kam s našpiněným nádobím. Samozřejmě, nemám obavy, že do něčeho strčím a něco vyleju. Zkrátka, pohodlíčko a co jsme si užívali, byla televize a mačkání programů. Úžasná záležitost, které jsme se za dva dny nasytili a už máme zase na osm měsíců pokoj.

Když už Zdenda naladí v počítači nějakou televizi, tak jen místní a vždy jen když je fotbal nebo hokej, a to se mě zrovna moc netýká, ale i tak jsem spokojená. Mám spoustu knih a není důvod ke stížnostem, a to jsem se opět pustila do louskání angličtiny a drcení slovíček, protože jak všichni víme, bez slovní zásoby není řeči.

No a my už jsme se, rychlostí blesku, přesunuli k Lago di Garde, ohromnému jezeru, které je sice krásné, ale pro nás téměř nepřístupné.

Lago di Garde jsme už projeli po jeho pravé straně od jihu na sever při naší poslední cestě a dost jsem si stýskala, že se nedalo pomalu nikde zastavit, ale druhá strana, kterou jedeme nyní je ještě horší.

Pár parkovišť pro osobní auta bych spočítala na prstech jedné ruky a samozřejmě, i přes pokročilou dobu, parkovací platidla fungují. Pro obytky jsou jen kempy, a to vždy stranou od jezera.

Je možné, že jsme nějakou parkovací šanci přehlédli, ale dost bych se divila. Pár maličkých parkovišť podél silnice sice je, ale vždy jsou obsazeny.

Nám se nakonec podařilo zastavit u již zavřené rezidence, ale skutečně jen na chvíli, na kávu a hned jedeme dál. Celá rezidence je obsypaná kamerami a nestojíme o nějaký konflikt.

Samozřejmě, k vratům se ani nepřibližujeme a celkově se tváříme, jako že tam vůbec nejsme.

Lago di Garde je největší a nejnavštěvovanější italské jezero a z toho plyne, že vše, absolutně vše je zde podřízeno turismu. Jeden hotel vedle druhého a každičké místo na zaparkování někomu patří.

Noc trávíme u Carrefour v městečku Salo, na velkém parkovišti. Bohužel, lepší místo se nám najít nepodařilo, ale s ohledem na to, že nám parkoviště slouží jen na přespání, není až tak zle.

Jen tiše doufáme, že nás v noci nepřijede místní policie vyhodit, ale jak to vypadá, tak bude klid.

Samozřejmě, ani schůdky nevytahujeme, nic takového. Nemá cenu na sebe zbytečně upozorňovat.

Dnešní trasa je: 191 km