2.9.2018 Kárané - ČR

Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu sedět v křesílku v Praze u Vltavy a užívat si pěkného odpoledne, určitě bych si myslela, že se zbláznil.

Kolega Standa nám poradil místo, kde sám stál s obytkou týden a je to místo opravdu perfektní. Kupodivu, jsme tu stáli tři večery nikým nevyháněný a v pohodě. Kousek od nádraží Braník směrem na Modřany je kemp Kotva, kde můžeme také stát, ale hned vedle je velká loděnice s venkovní restaurací a velké parkoviště, kde se může bez omezení stát.

Jistě, je to bez zázemí, ale to si můžeme dopřát v kempu. Tady je to zdarma a poměrně velké parkoviště na přespání je dost pohodlné. Sama jsem byla velmi překvapená, že kousíček od tramvaje, přímo u Vltavy se dá takto příjemně parkovat. Tramvaj č.3 nás doveze až na Můstek do Vodičkový ulice, kde už jsme vlastně v centru Prahy.

Na dostřel je sv. Václav, nebo na druhé straně Staroměstské náměstí, a to už je jen kousek na Karlův most a tak podobně. Samozřejmě, cestou je několik možných stanic metra, takže dostupnost velmi blízká a myslím, že i parkoviště je hodně bezpečné a bonusem je příjemná venkovní restaurace s dobrým pivem.

Máme přítele na dálku Václava, který tráví celý rok ve Španělsku. Už několik let si plánujeme setkání, až nás naše cesta dovede do dalekých zemí na jihozápadě Evropy a co se nestalo.

Václav, rodilý Pražák je i s manželkou Vendulkou na pár dnů v Praze, slovo dalo slovo a krásné, neplánované a velmi narychlo domluvené setkání je na světě. Já jsem akorát musela dříve odjet na plánovaný holčičí večer s dcerou, který jsme obě dvě měly dlouho v diáři.

Další příjemná a dlouho plánovaná návštěva Kláry u nás na chatě. Klára se s manželem a dětičkami už vrací do Lyonu, a tak jsme se zase po půl roce setkali, tentokrát u nás a užili si krásných pár dnů.

Večerní grilování, spousta povídání a hlavně, blbnutí s dětičkami.

A už nás čeká kolečko lékařů a zařizování nezbytností, abychom mohli v klidu odjet. Samozřejmě, není vše tak jednoduché, jak se zdá. První šok byl na Zdravotní pojišťovně. Máme celoroční pojištění bez návratu. O tomto tématu hodně píšu v kartě Pojištění. Nám prvního září vyprší pojistná doba, a protože se pojištění celoroční a beznávratové se zatím dá zaplatit jen na přepážce a zároveň se musíme přihlásit, kvůli lékařským prohlídkám do systému, nahrnula jsem si to na nejbližší kontaktní místo VZP, Budějovická na Praze 4, a tam nám to slečna specialistka na cestovní pojištění samozřejmě spočítala špatně. Na můj dotaz, jestli pojišťovna nějak výrazně zlevnila pojištění a pokud ne, tak to má špatně spočítaný, jen nevěřícně kroutila hlavou, protože ona to má přeci správně. Samozřejmě, spletla se a zaškrtla jiné políčko a my bychom nebyli pojištěni celoročně, bez návratů, ale jen krátkodobě. Sice na celý rok, ale museli bychom se vrátit po třech měsících, a ještě platit každý měsíc zdravotní pojištění. Což o ty platby až tak nejde, ale o co jde je zdravotní problém v zahraničí. Pokud by se nám tam stalo něco opravdu vážného a ošetření by bylo opravdu drahé, tak důkazní povinnost, že jsme byli venku jen ty tři měsíce je na naší straně, což je velmi velký problém. Slečna to odbyla jen slovy „no tak jsem se spletla“ a bylo to.

Další problém máme s mojí platební kartou, která mi bude končit v lednu. Potřebuji vystavit novou, ale ne VISA, kterou má Zdenda. Já mám Master Card a to se ukázalo jako téměř nepřekonatelný problém. Tak nejdříve mi paní u přepážky kartu zrušila, pak se jí honem snažila opět nastartovat, což už nešlo. Pak se ukázalo, že Master mít nemohu, ale Visu a tu jsem nechtěla. Nakonec byl ohromný problém se zasláním platební karty, protože na přepážku, kde bych si kartu pohodlně vyzvedla to nejde, na poštu také ne, jedině na trvalé bydliště, kde nebydlím a kam se nechystám. Kdyby posílali platební kartu doporučeně, pouze do vlastních rukou, tak bych to ještě možná pochopila, ale posílají jí jako obyčejný dopis, do schránky, ale co nechápu je nemožnost si kartu vyzvednout na přepážce.

V opuštěné zahradě přímo před chatou. Srnka s odrostlými koloušky, má dvě, sem každé ráno chodí na pastvu. 

No a dále se vše nese v duchu příprav na další cestu. Odjedeme po polovině září a vrátíme se na začátku května.

Zdenda velmi dbá na výměnu všech náplní a filtrů. Jistě, něco je možná vyměněno trochu dříve, než by bylo opravdu potřeba, ale olej stabilně měníme po 6–7 tisících kilometrech a zároveň s tím jdou na výměnu všechny filtry. Olejový, naftový, vzduchový a tak dál. 

Filtry jsou zhruba za 2 tisíce a oleje okolo 1,5 tisíce. Zdenda nakoupil ještě pár drobností na auto, ale s ohledem na to, že už se budeme pohybovat v zemích, kde je karavanismus velmi běžný a rozšířený, tak není potřeba se nějak valně vybavovat a vozit s sebou věci, které lze pohodlně koupit na cestě.

Na co velmi dbám je lékárna. Doplnila jsem zásoby kapiček na rýmičku, kašel, dezinfekci a hojivé mastičky na různá naše běžná bebíčka, která nás cestou potkávají. Návštěva lékárny a doplnění lékárničky je vždy výdaj, nad kterým si už jen povzdechnu, protože mám pocit, že i obyčejné živočišné uhlí už není obyčejné, ale nějaké super a pod stovku se nedají už koupit snad ani náplasti na odřeninu.

Další, co nás čekalo a neminulo, byla technická kontrola. Letí to, našemu Flíčku už jsou 4 roky a musel na kontrolu. S ohledem na to, že se Zdenda o auto naprosto příkladně stará a permanentně ho kontroluje, kapaliny vyměňuje v pravidelných intervalech, brzdové destičky jsou pod permanentní kontrolou a tak jsme prošli bez ztráty květinky.

Nedávno se nás kdosi ptal, co je potřeba na STK, ale sami jsme pořádně nevěděli, jak to celé bude probíhat. Zdenda má zkušenosti s kamionem a s osobákem, ale s obytným autem jsme nevěděli. Samozřejmě, nejdříve jsou emise a pak se jde na brzdy, světla a kontrola spodku jako takového.

Nikoho nezajímaly plynové bomby, nikoho nezajímal sporák a veškeré vnitřní vybavení, rozvody vody a tak podobně. Celá záležitost vyjde na 2 x 800,- Kč a důležité je, jet na STK, které je zařízené i na velká nákladní auta, abychom dovnitř s větším autem jednoduše vjeli nad tu jejich montážní jámu, kde kontrolují spodek auta.

Vracíme se po částečném kolečku u lékařů zpět na naši základnu na chatě, ale protože už zase čas pokročil, a protože se mi drobet nakupilo prádlo, vrhla jsem se na praní, samozřejmě v ruce.

Naštěstí toho nemám nijak moc, a tak jsem za chvilku hotová. Jen sousedi nejsou zvyklý na šňůry plné prádla, ale zase, není jich okolo nás moc. Vlastně, teď je tu jen jeden soused, který je tu na stálo a praní prádla na chatě řeší také.

Po setkání rodiny, Zdendových bratránků a sestřenic, které bude právě u jednoho bratrance na chatě budeme už odjíždět. Předpokládáme, že odjedeme 18 září, kdy budeme mít vše splněno, vyřízeno, zařízeno a oběháno. Teda, měli bychom vše potřebné mít už hotové, jak doufám, a s klidným svědomím odjet zase až do května. Vracíme se do Janova, kde jsme letos v květnu ukončili naše zimní putování po Itálii a budeme pokračovat dál podél pobřeží směrem na Francii.

Vánoce strávíme v jižní Francii v La Grande Motte. No, nevypadá to tam špatně. Že ano?