22.2.2018 Scelea - Itálie

Ujíždíme dál do městečka Diamante a vedle nás se tyčí ohromné hory Národního parku Pollino.

Národní park Pollino je Největší přírodní rezervace v této oblasti, na rozmezí Kalábrie a Basilicaty. Je to ohromné území minimálně zasažené civilizací. Pokud by někdo měl chuť, tak tady je odkaz na stránky parku. http://www.parcopollino.it/ . Jak jsem se jen, tak v rychlosti koukla, stránky jsou moc pěkně zpracované a mají na nich i několik zajímavých turistických výletů.

Je to úžasná podívaná a my jedeme opravdu hodně pomaličku a celou cestu si užíváme.

Městečko Diamante je maličké, ale veskrze hodně zajímavé. Na chvilku se nám obloha roztrhala a to je pro nás signál, že vše jde stranou a my jdeme na procházku po městě. Je siesta a nikde nikdo není.

Všichni jsou doma a odpočívají, z domů se linou vůně a my máme městečko téměř jen pro sebe.

Ti, kteří jsou nespokojený se svým bydlením, protože je byt malý a nedostačující, tak všem těm nespokojencům bych přála sem zajet. Tady se bydlí opravdu na pár metrech čtverečních, kdy domeček, jak pro panenky má dvě popisný čísla a dva vchody. To znamená, že domek obývají dva plnohodnotní nájemníci.

K tomu, když si uvědomím italskou rodinnou soudružnost, a opravdu mnohdy vidíme, jak v bytě jsou mladí se starší maminkou nebo dědouškem, tak tam už nám rozum dochází úplně. Tady se běžně bydlí v jedné místnosti, maximálně ve dvou.

V místnosti, která by u nás doma sloužila jako velká předsíň nebo hala s předsíní, tak tady je vždy v přední místnosti předsíň, kuchyně, jídelní stůl a několik židlí, v rohu televize a malá pohovka. Když to jde a vejde se, tak někde jsou ještě křesla.

Nakukujeme do bytů, protože téměř všechny přízemní byty mají vchod přímo z ulice a zajímavě řešené vstupní dveře splňují několik funkcí. Jednak jsou jako okna, protože lze otevřít jenom vrchní část dveří, pak jako klasický dveře a nebo je tu mají stejně jako my vrchní část nahoře vyklopenou na pár centimetrů, jen na větrání. Na léto jsou všude ve dveřích různé záclony, závěsy proti mouchám a prachu a aby hned každý nekoukal dovnitř.

Důležité jsou ta vrchní okýnka, protože tady můžou otevřít jen vrchní část a nevleze jim do bytu žádné toulavé zvíře. Řekla bych, že řešení vstupních dveří je vysloveně Italská specialita. Nikde jinde jsme neviděli tak složitě a šikovně řešené mnohoúčelové vchodové dveře.

Samozřejmě, po celé Itálii jsou krásné nové domy, nová výstavby, kde jsou ohromné byty s velkým balkonem nebo terasou. To co jsem tu popisovala platí pro malá městečka a hlavně, pro staré historické části měst, které tolik a rádi procházíme a které se nám ohromně líbí. Zamyslela jsem se nad naší občasnou soustavnou nespokojeností s tím, co máme.

Na městečko Diamante bychom si měli udělat aspoň dvě hodinky času, protože je překrásné.

Hlavně, je proslavené krásnými kresbami na domech v historické části. Podle informací, které mám je tu na 150 kreseb různě rozsetých po celém starém městě.

Spousta italských umělců se tu nějakým způsobem realizovala. Básníci napsali do obrazů verše, malíři malovali a herci se alespoň podepisovali.

Zkrátka, každý, kdo něco v Itálii znamená má zde nějakou stopu. Městečko je opravdu příjemné, nová promenáda nad mořem je krásná, opět je všude bílý nebo mléčný mramor, pítka a spousta velmi vkusných laviček.

Restaurace, kavárny a cukrárny jsou sice z valné části zavřené, ale v sezoně to tu musí žít úžasnou atmosférou.

Jsme vysoko nad mořem s výhled do dáli a pokud máme skleničku výborného italské vína v ruce, nebo ještě chutnější italské kapučíno, tak a ať mi někdo řekne, co může být ještě hezčího, lepšího a krásnějšího.

Městečko je známé chilli papričkami, které se tu všude nabízejí v různých úpravách. Tady mají dokonce i zmrzlinu s chilli. Všude v malých krámcích nabízejí sýry, různé omáčky, všelijaké kořenící směsi a hlavně, spoustu keramiky s motivem chilli papriček.

Vše je samozřejmě určeno pro návštěvníky a turisty a vše je samozřejmě hodně předražené. Ale je na každém, zda si koupí něco málo na památku.

My jedeme kousek dál do městečka Scelea, které nám velmi pěkně poslouží jako místo na noc. Tentokrát je to vysloveně turistické, letní letovisko, kde je jen minimum otevřených restaurací, ale parkoviště, kde se v létě vybírá je samozřejmě teď prázdné a z restaurace máme díky anténě na střeše internet.

Kupodivu máme i heslo, to zase díky aplikaci v mobilu, kam lidi zadávají hesla na veřejné, ale zaheslované sítě. Tak je možné mít heslo například z blízkého hotelu, protože jeden hotelový host zadal do aplikace heslo, které dostal na recepci.

Večer jsem vařila další, velmi jednoduché a oblíbené jídlo k večeři. Masová směs se zeleninou na cokoliv, na špagety, na brambory anebo jen na opečené tousty. 

Klasika, velikou cibuli nakrájím na půlkolečka a osmahnu, na to naházím kuřecí nebo krůtí na kousky a také osmahnu a už na pánev láduji vše, co máme rádi anebo, co nám v lednici překáží a potřebuje už honem rychle zpracovat.

Na závěr okořením vším možným, oregano, bazalka, tymián, pánev přikryju puklicí a nechám chvíli dusit.

Zelenina pěkně změkne, ale ne moc, pustí šťávičku, mohu maličko podlít a za chvilku už mohu dávat večeři na stůl. Pokud posypeme strouhaným parmazánem, nebo i obyčejným sýrem, je to dobrota.

Tak, jak je vidět, včerejší den jsem začínala jídlem a jídlem také končím dnešní vyprávění.

Dnešní trasa je: 50 km