21.2.2018 Cetraro Marina - Itálie

Dnešní ráno nebylo jiné než předchozí, zase jsme měli noční déšť, a ještě když jsem vstávala tak sice drobně, ale pršelo.

Ovšem, za chvilku se vylouplo sluníčko a vykouzlilo nádhernou duhu. Sice dost daleko, takže se moc fotit nedala, ale byla moc krásná. Taková malá náplst na ten nečas, který je nám stále v patách. A ještě jednu zajímavost jsme tu měli.

Kousek od nás , přes kopec je malé letiště a hasiči nacvičovali tankování vody za letu. I pro místní je to zajímavé divadlo, protože během chvilky se na nábřeží sešla spousta lidí a všichni s mobily v rukách a fotili a fotili.

Letadlo několikrát nalétlo těsně nad hladinu, nabralo vodu, vzlétlo a kousek dál všechnu vodu z výšky vypustilo. Je to ohromné množství vody, které dokáže poměrně malé letadlo pojmout.

Každé ráno máme bohatou snídani, kterou si užíváme. Mnoho a mnoho let jsme neměli čas se kloudně nasnídat. V práci se to odbývalo, jak u mě, tak u Zdendy. Ten na tom byl za svůj profesní život mnohem hůře. U něj se snídaně posouvala k obědu, nebo snídal za volantem a já to měla spíše o ranní kávě a až pak někdy, jak a když byl čas. Teď si vychutnáváme snídaně, jako začátek dne, kdy se domlouváme, co budeme dělat, co je před námi anebo si jen tak povídáme anebo si jen tak mlčíme a je nám dobře.

K snídani máme tradičně ovesné vločky s mlékem, chléb, suchary a pak kdo na co má chuť anebo, co si zrovna oblíbil. Tak máme období medu, období marmelád, sýrů, míchaných vajíček, palačinek. Ráno vždy udělám velkou konev slaboučkého čaje a pak si každý dáváme, co komu libo. Je to takový správný začátek dne a když je hezky, teplo a možnost, nejsme líný vytáhnout stůl a pak je snídaně v trávě.

Vzpomínka na Estonsko

Jedeme zase o kousek dál a dneska už konečně nemáme před sebou průjezd maličkými městečky, a tak jsem opět zasedla za volant a pokračuji v lekcích řízení.

Fantazie, na silnici jsem se vešla i s kamionem. Neuvěřitelné. 

Je pravdou, že čím více a déle řídím tak se pomaličku zbavuji strachu a obav jak z velikosti auta, tak z jeho ceny.

Sice jsme pojištěný, ale lovit Flíčka někde z příkopu by se mi teda nechtělo.

Tím, jak jedeme po vedlejších silnicích, není nouze o občasné překvapení. Tady nám například permanentní déšť vytvořil brod. Jak je vidět, tak zarostlé koryto na vodu z hor nebylo dlouho pod vodou. 

Nám nedělá problém mělký potůček, jako velký zlom v klesání a následném stoupání. Opět jsme dřeli zadní částí a jen díky tomu, že Zdenda ještě před výjezdem navařil na zadní část šasí železné lyžiny a když je velký problém, tak se po nich jakoby sklouzneme. Zkrátka, neurveme si kus kufru, ale i tak je to nebezpečné.

Náš Flíček je přesně auto, které jsme na naše cestování potřebovali. Vše nám splňuje, jsme spokojený s pohodlím, které nám poskytuje a s řešením všech prostorů. Daní za dvojitou podlahu je to, že jsme strašně nízký.  Ale tak jako v životě, vždy je něco za něco a nemůžeme mít vše, co bychom rádi.

Cetraro Marina je další městečko, které nám poslouží jako naše stání na noc.

Městečko má krásnou, novou pobřežní promenádu, která je celá z bílého mramoru. Nově vysázené palmy, všude pítka s čerstvou vodou, čisto a pořádek.

Paráda, jenže sotva jsme se zastavili a chystáme se na procházku, hrnou se na nás z vnitrozemí mraky a jak je vidět, nevěští nic pěkného. Minimálně a pro změnu, začne během chvilky pršet.

Dnešní trasa je: 117 km