20.2.2018 Pizzo - Itálie

Počasí se stále nelepší, což je vidět z četných louží okolo nás a i z probouzejících se horských říček, které jsme zatím viděli jen v kamenitém vyschlém stavu.

Opět na dnešek celou noc lilo jako z konve a poměrně se ochladilo. Ráno je chvilku sluníčko, ale to se velmi rychle mění na podmračeno, deštivo a opět slunečno. Jaro je letos velmi vrtošivé, deštivé a studené.

Dojíždíme do městečka Pizzo, které nám bude na dnešek útočištěm na noc. Včera večer jsem vařila výbornou Vídeňskou čočku po Italsku a k tomu je v plánu opečený libový silnější párek. 

Čočku mám ráda a pokud je k ní alespoň kousek párku, nebo masa, tak jí má rád i Zdenda. Luštěniny jsem doposud moc nevařila, ale poslední dobou jim pomaličku přicházíme na chuť. Vídeňská čočka je čočka se spoustou dobrot a hlavně, je sypká. Žádná kejda, jak si pamatuji ze školní kuchyně. Vzpomínám si, že když byla čočka, tak skoro vše, co jsme dostali na talíř se vracelo. Takže, já dělám čočku, která je sypká, výborná se spoustou dobrého.

Osmažené půlkolečka cibule, někdy žampiony, hlavně nasekaná paprika a kyselé okurky nakrájené na kolečka. To vše se orestuje, maličko popráší moukou a vmíchá do uvařené čočky. Navrch osmažím na kolečka párek nebo klobásku nebo uzený a když je chuť tak volské oko a dobrota je na světě.

Městečko Pizzo je klasický příklad toho, jak z venku město dokáže klamat. Přijížděli jsme za deště a město na mě působilo příšerným, nehezkým dojmem.

Než jsme se naobědvali, vysvitlo sluníčko a vše je jinak. Najednou se nám město ukázalo z úplně jiného úhlu světla.

Jdeme opět do příšerného kopce, protože tady jsou všechna města na kopcích, a nestačíme se divit. Všude je absolutní čisto, pořádek, nikde se neválí jediný papírek, odpadkové koše jsou vyvezené a v nich igelitové pytle prázdné.

Náměstí je jedna velká restaurace, kavárna a cukrárna a tomu všemu vévodí hrad Castello Murat.

Je siesta a hrad je zavřený, ale můžeme se podívat alespoň na maličké první nádvoří. V hradě byl vězněn bývalý Neapolský král Joachim Murat , který byl švagrem Napoleona. V roce 1815 byl zde popraven.

Tak, to by nebylo tak strašné, jako byla devastující zemětřesení v letech 1783, to bylo město téměř zničené a další velké zemětřesení bylo v roce 1905.

Všechny domy na okraji skály jsou sešroubované a zpevněné. Skála sama je také velmi zpevněná.

Celá tato oblast je známá i velmi intenzivním rybolovem tuňáků, kteří se stahovali k plážím. Rybolov byl tak intenzivní, že populace tuňáků byla velmi zdecimovaná a posléze rybolov v této oblasti zakázán. Nevím, jak dalece se zákazy dodržují, ale množství rybářských lodí, které stále vyjíždějí na rybolov je velké a když občas vidíme, jaké přivážejí úlovky, hlavně ty větší lodě, tak mě nejde na rozum, kde se tolik ryb stále bere.

Ale není to jen o rybách, ale i o krevetách a chobotnicích. Ohromné množství úlovků se každý den přiváží do přístavů a následně samozřejmě prodává a konzumuje. No, nebudu se zaplétat do problematiky vybíjení ryb v mořích a oceánech, to je globální problém, na který jsou i hlavy států krátcí.

My jsme si mezi tím mým dumáním nad udržitelnosti mořské rybí populace prohlédli pár uliček Pizza a Zdenda se hned pokouší o štěstí. Jenže, toho štěstí máme tak málo, že o rybí populaci v Italských pobřežních vodách nemám obavy.

A to má ještě Zdenda k ruce dva radily. Faktem je, že si dva staří pánové Zdendovo rybaření ohromně prožívají a každý nához velmi květnatě komentují. Netuším, jestli jsou spokojený, ale jejich gestikulace je úžasná.

Já se bavím, Zdenda je od přírody kliďas a pánové mají zábavu.

Odpoledne jsem zadělala na pravé České buchty, kynuté a z čerstvého droždí. Jediné, co tu nemají jsou klasická povidla, jak je známe z domova, ale vypomáhám si marmeládou, kterou různě zahušťuji, aby nebyla moc řídká.

Tvaroh do buchet moc nepoužívám, zato dělám jablečnou náplň jako na štrůdl, ale maličko jí prosypu strouhankou. Večer mi Zdenda nahodil centrálu a za 40 minut je v remosce hotovo.

Naučila jsem se používat jakousi alobalovou pokličku, aby se mi to, co peču nespálilo.

Tu mám na buchtách nebo na koláči 30 min a 10 min peču bez pukličky na barvu nebo když peču maso nebo brambory tak na kůrčičku.

Myslím, že se mi dneska docela povedly.

Přeji pěkný večer.

Dnešní trasa je: 32 km