17.2.2018 Giola Tauro - Itálie

Včera jsme se skutečně setkali s kolegy, kteří na jihu Itálie tráví celou zimu.

Ideální způsob pro bydlíkáře v důchodovém věku, jak uniknout zimě v Čechách.

Letos se opravdu zima nevydařila a jak jsme slyšeli, tak nikde na jihu to nebyla žádná velká sláva.

 Kupodivu i Kréta byla poměrně dost chladná, a tak není divu, že ani jih Itálie studeným vlnám neunikl. Kousek od přístavu je městečko Giola Tauro, kde jsme našli velmi hezké stání přímo u moře. 

Vedle nás je otevřená pobřežní restaurace, ale nijak nepřekážíme, stojíme vlastně na ploše, která jak je vidět, nikomu nepatří. Mohli bychom stát na parkovišti, kde jsme se setkali a které je dost veliké, ale nebyli bychom tak hezky u moře.

Samozřejmě jsme hned nastrouhali na bramboráčky, vyndali klobásky a naložené masíčko a už se griluje. Standa si tady koupil moc pěkný gril za 6 eur. Gril sice není na nějaké velké cestování, ale mít ho u auta a grilovat si, když je chuť a nálada, ideální.

Pokud nikam necestujeme a stojíme na místě, tak se to vyplatí. Za ty peníze není problém ho tu pak při odjezdu zanechat někomu na další použití. Standa s Evičkou jsou už za tuto zimu na druhém místě, kde je několik bydlíků celou zimu a kde si starší lidé daleko od domova vytvořili takovou mezinárodní komunitu.

Jak jsme koukali, místo je na dlouhé stání přímo ideální. Vodovod, výlevka na odpad, přes nepoužívanou silnici moře, ohromná pláž a v pohodlné vzdálenosti nákupy. Větší město mají tři kilometry. V případě zájmu, můžeme na obě dvě místa poslat souřadnice. 

Naštěstí nám počasí přeje a dneska máme opravdu nádherný den. Hned ráno jsme vyndali křesílka, dali na stůl ubrus a užíváme si sluníčka.

Je to jako malý zázrak. Včera jsme ještě byli v bundách a dneska v šatičkách a kraťasech. Moře se úžasně uklidnilo a místo moře a vln, máme rybník. Sice větší, ale nic nenasvědčuje tomu, že stojíme u moře.

Povídání nebere konce a den nám utekl jako voda. Dopoledne se přehouplo na oběd a ani jsme se nenadáli a už je večeře, a protože kolegové nemají ani troubu a ani remosku nebo pečenku, tak jsem jim na rozloučenou upekla várku muffin a ovocný koláč s drobenkou. Mají s sebou kousek domova, a nejen kupované sušenky k odpolední kávě.

Zítra se rozdělíme, Eva se Standou se vrátí na svoje zimoviště a my budeme pokračovat dál, po západním pobřeží Itálie. Zdenda je dost skeptický a tvrdí, že tato strana pobřeží není tak pěkná, jako východní strana, tak jsme zvědavá. Jak jsem se tak koukala do průvodce, mnoho zajímavého v oblasti Kalábrie před sebou nemáme.

Předpokládám, že to bude spíše o poznávání maličkých přímořských městeček, které nejsou ničím výrazným zajímavé, spíše jen svým životem. Jak stále říkám, na všem a na každém místě se dá najít něco hezkého, takže vítejme v Kalábrii a nechme se překvapit krásou této oblasti.

Včerejší trasa byla: 44 km