7.2.2018 Etna - Sicílie

Strávili jsme dva deštivé, studené a veskrze ošklivé dny na parkovišti před Ikea. Jen jsme si odskočili do nákupního centra dokoupit něco málo potřebného oblečení, co už potřebovalo výměnu, jedeme k pítku, které jsme našli podle aplikace, dotankovali jsme vodu a vracíme se zpět.

U Ikea máme internet, a kromě počasí nám tu nic nechybí. Čekáme na zlepšení a podle předpovědi, by měla změna přijít právě dneska. Stalo se a my se můžeme přesunout na nábřeží k centru a jít na prohlídku Catánie.

Catánie je skutečné lávové město. Po mohutné erupci v roce 1669 bylo město zničeno a znovu postaveno z lávy, která tu zůstala. Tehdy Etna bouřila 122 dnů a téměř dvoukilometrový pruh lávy zalil nedalekou Catánii a při této katastrofě zahynulo na 12 tisíc lidí.

Nové staré město se postavilo na troskách původního města a kontrast lávového kamene a bílého vápence je zajímavý.

Centrum starého města, centrální náměstí je vyhlášeno památkou UNESCO a když nic jiného, ten, kdo projíždí Catánií by si sem mohl na chvilku zajít.

Můžeme nechat auto na hlídaném parkovišti nebo kousek dál u chodníku, ale nemyslím, že by zde bylo nějak nebezpečno.

Každopádně, nejvýznamnější památkou je úsměvná kašna s černým slonem, jak jinak, z lávového kamene.

 

Fontana dell Elefante z roku 1736 je, jak vidíme centrem starých pánů, kteří tu posedávají a buď se jen vyhřívají na sluníčku anebo v hloučku diskutují nad jedněmi novinami.

Úžasné je pozorovat jen tu jejich typicky italskou gestikulaci. Slon z černé lávy pochází z římského období a na zádech nese zvláštní egyptský obelisk.

Obelisk měl údajně kouzelnou moc, která pomáhala uklidňovat nepokojnou Etnu. Dlouhou pěší zónou jdeme dál jakoby z města ven. Samozřejmě pominu luxusní prodejny všech možných značek, které mě tady udivují.

Přeci jenom jsme v relativně malém městě na Sicílii a rozhodně bych tady nečekala luxusní značkové prodejny jako v Pařížské ulici.

Co nás zajímá, je velký trh, který by měl být kousek od nás. Bohužel se k němu musíme nejdříve probojovat stánky s oblečením a kde jakou veteší, ale pak jsme odměněni hotovým kulinářským rájem. Zelináři se překřikují s rybáři a všichni jsou skvělý.

Mumraj je to ohromný a jakmile se objevím s fotoaparátem, prodavači se různě nakrucují a předvádějí. Na tržištích jsme strašně rádi a oba dva si to velmi užíváme.

Ohromná spousta té nejčerstvější zeleniny a za velice, velice příjemné ceny. Jen litujeme, že jsme poměrně daleko od auta anebo alespoň nemáme větší batoh. Jsem spokojená.

Ohromné papriky pět kusů za 1 eur, rajčata kilo za ½ eur, mandarinky ½ eur, červené pomeranče ½ eur. Dokoupila bych mnohem více zeleniny a ovoce, ale nemáme to kam dát.

Máme plný batoh mandarinek a ohromnou tašku zeleniny.

Tady taky pečou plněné artyčoky. Střed květu tročku je vytrhaný a rozevřený a nacpaný směsí petržele s česnekem.

To vše se peče na dřevěným uhlí a moc pěkně to voní. Sicilská specialita.

No a pak tu je spousta ryb a hromady krevet a ohromný mečouni. Ty se prodávají na velké plátky a opět je všude množství makrel, tuňáků a dalších mořských dobrot.

Jdeme pomalu zpět obtíženi nákupem, a protože je krásně, a protože jsme si dlouho nikde nedali kávičku, tak dneska je ten správný den a správné náměstí.

Krásná pěší zóna a skvělé presso, které mi může urvat srdce. Tady si zkrátka na kávu potrpí a je vynikající.

Tak, a teď ukáži něco úžasného. Protože tady dva dny pršelo, a protože se občas ještě někde ukáže louže, tak na ulici vyráží několik čet uklízečů, ne odpadků, ale louží. S tím jsme se ještě nikdy a nikde nesetkali. Jeden pán má na vozíku plynovou bombu a hořák.

 

Tím hořákem vypaluje louže a druhý kolega má ve velkém kýblu písek a tu vypálenou louži posype trochou písku a zametá. Písek vsákne zbylou louži a vše je pak rozmeteno do všech světových stran.

Pravda je, že v Catánii je veskrze čisto, ale stačí zajet kousek na okraj a je to jedna velká hrůza. Kdyby ty pány v bílých kombinézách převeleli na úklid okrajových ulic, bylo by to užitečnější než v centru vysoušet louže, které stejně po jednom slunečném dni zmizí.

V kavárně, kde jsme si dávali kávičku, museli dát na stranu stolky s křesílky, vysoušeči tam vysušili dvě zanedbatelné louže a pokračovali dál ulicí. Jen na naší ulici pracovali 3 party, a to jsme ještě potkali cestou další.

V dálce se kdesi v mracích tyčí Etna, kam bychom velmi rádi a okolo páté hodiny by se mělo i na Etně počasí vyjasnit a na hoře by mělo být sluníčko.

Zatím je Etna v mracích, ale budeme důvěřovat předpovědi a jedeme nahoru. Trošičku krkolomná cesta a už se šplháme do téměř 2000 m na mořem.

Vlastně, v Catanii jsme stáli hned u pobřeží a teď jsme tak vysoko, ale hlavně, jak stoupáme, padá teplota.

Na sluníčku jsme měli ve městě dobrých 25 °C, ve stínu samozřejmě méně, ale teď máme postupně 10 – 8 – 3 a na posledním parkovišti – 2 °C. Letos jsme ještě v takové zimě nebyli a za celé naše putování jsme sice byli výš, ale tak vysoko jsme nespali.  

Všude okolo nás je spousta lávového kamene a je to chvílemi taková měsíční krajina. Jistě, je tu několik národních parků a po úbočí rozházené lesy, ale že by to měla být nějaká úrodná půda, tak o tom nejsem zrovna přesvědčená. Spíše mi to připomíná strusku, nebo spečeniny.

Každopádně, na parkovišti jsme osamocený, a protože se opět zvedl silný vítr, jedeme se skovat k hotelu, který je v provozu a co je skvělé, máme z hotelu internet.

Sice slaboučký, ale máme. Náš operátor Wind je tu ještě slabší a o Etně si něco povíme zase zítra.

Přeji všem pěknou dobrou noc.

Dnešní trasa je: 98 km