23.8.2018 Týnec nad Labem - ČR
Přesouváme se do Týnce nad Labem, kde je jednak kemp, kde se samozřejmě dá stát, ale po uhrazení všech možných poplatků, nicméně my stojíme na louce, která je za kempem a bez zákazových cedulek.
Samozřejmě, vyplatí se, poptat se zda pozemek někomu nepatří a jestli náhodou nebudeme překážet. První informace od zaměstnanců kempu, z restaurace je příznivá.
Klidně můžeme na louce stát a nikomu nevadíme. Ovšem druhý den jsme se s Yvon vypravili na recepci domluvit naše stání a jen říct, že se zdržíme dva až tři dny a že po sobě uklidíme tak, jako bychom tam vůbec nebyli. Majitel kempu, který je v recepci se ukazuje jako značně nerudný pán, který se hned vytasil s tím, že nás chtěl jít vyhodit. S ohledem na to, že na louce není žádná značka jako soukromý pozemek, zákaz parkování, zákaz kempování a tak podobně, nakonec ustoupil a my jsme mu zaplatili každý stovku do kapsy za parkování na tři dny.
Což samozřejmě je slušná cena, ale stejně v nás zůstala pachuť z neseriózního jednání. Kemp je bohužel hodně prázdný, jen pár karavanů a obsazené dva obytné domky z mnoha. Možná je i na vině absence ceníku, protože na dotaz, kolik by nás stálo parkování uvnitř, loví z hlavy ceny, a tak si můžeme myslet, že ceník je koncipován na libovůli majitele podle toho jak se mu kdo líbí a jak odhadne bonitu zájemce. My bychom platili, nebo jsme byli odhadnuti na 100,- za auto, 90,- za osobu + za psa + poplatek městu 30,- + elektřina a já nevím co ještě. Vjezdové vrata otevřít nechtěl, měli bychom lepší přístup k vodě, a rovnou nás upozornil, že nesmíme na toalety a do umýváren.
Užili jsme si tři společné dny a nenechali jsme si je nikým zkazit. Koupat jsme se chodili několikrát za den do Labe, které je tady velmi čisté cestičkou kousek od nás, jen pár metrů.
Kdyby si někdo myslel, že se v důchodu nedá nijak valně zabavit a že vlastně důchodci jsou tak akorát zralý na čtení bulvárních novin a lelkování, velmi by se divil.
Počítačové středisko bylo v plném vytížení.
A co kluky ohromně baví jsou hračičky v podobě dronů. Zatím tu lítají jen dva, ale nebude dlouho trvat a Jirka bude mít také svého drona, tak to už bude slušná smečka.
No a dámské osazenstvo řešilo, zatím co si pánové hráli, samozřejmě daleko důležitější věci, jako kde na cestách vyprat, čím vyprat, kde nakoupit a jak uvařit na malém prostoru co nejchutnější jídlo, probraly jsme techniky zavařování a tak podobně.
Je čtvrtek a my se zase rozjíždíme všemi směry. Účelu mise bylo dosaženo a plán splněn. Seznámili jsme naše přátele z Krkonoš, z Orlických hor, z Mladoboleslavska a jen chyběla Maruška z Brna. Všichni touží trávit zimu v teple a s ohledem na to, že Standa už bude zimovat na jihu Itálie pátou zimu na velmi příjemném místě, dotazy nebrali konce.
Chápeme obavy z cesty, obavy z dlouhého času stráveného mimo domov, obavy z dostupnosti vody a bezproblémového parkování. Lákadlo strávené zimy v teple, kdy se na Vánoce můžeme opalovat a chodit jen v krátkém tričku, rybařit v moři a nebo se projet v člunu je veliké a my pevně doufáme, že aspoň na pár týdnů se naši přátelé ke Standovi přidají. Základem je, aby si lidé sedli, aby jim bylo spolu příjemně, což se podle mého stalo.