9.8.2018 Bramsche - Německo
Opouštíme veliké parkoviště pro bydlíky, zdarma, které je u jezera v Meppen a jedeme dál.
Ještě rozloučení s kolegy z Německa, kteří jsou velcí hudebníci. Tady je vidět, jak zdání klame, jak není vhodné, slušné a jak je nebetyčně hloupé ohrnovat nos nad lidmi, kteří mají horší auto, starý karavan nebo jen nevypadají in. To už vůbec nemluvím o národu, který je velmi chudý, ale snaží se vzpamatovat z válek, bídy a chudoby.
Kolegové jsou velcí hudebníci, vlastní hudební školu, vyučují, nahrávají v rozhlase, hrají v několika souborech a tak dál. Koukali jsme se na jejich internetové stránky a všechny mohu ubezpečit, že v civilu jsou k nepoznání. Tady u stařičkého karavanu si užívají všeho. Grilování, svobody v oblékání, kdy nemusí nosit luxusní oblečení, nemusí se kontrolovat, hlídat a mohou si vydechnout. Samozřejmě, narážím na nedávnou diskusi na facebookových stránkách, kdy se správkyně docela známých cestovatelských stránek vysmívala albánskému kempu a vysloveně urážela lidi, kteří tam trávili dovolenou v karavanech, které už leccos pamatovaly, a ještě z toho natočila video s jízlivým smíchem.
Ohromná ostuda, která se mě osobně velmi dotkla. Vím, že do cestopisu toto nepatří, ale tolik arogance, povýšenosti a nedutosti jsem mezi kolegy karavanisty dosud nezažila a musela jsem se o tom zmínit. Urážet a posmívat se lidem a zemi, kteří se mají hůř jak já, se zkrátka nedělá.
My máme před sebou městečko Bramsche, kde opět stojíme na velkém parkovišti pro bydlíky a karavany, kde je spousta míst ke stání. Hned u nás je veliký bazén se spoustou atrakcí pro děti a za bazénem je jezero, které je kupodivu velmi čisté.
Samozřejmě, na Nizozemský Meppel to nemá, ale i tak jsme vděčný za čistou vodu, která ještě nekvete a jdeme se vykoupat. Nikde nikdo není, ale je před bouřkou, takže asi všichni odešli a my máme jezero sami pro sebe.
Ovšem, co se mi velmi líbilo. Hned vedle nás stojí zástupce Nizozemí, v prastarém bydlíku, ale podívejte, co mají za oknem. Krásné aranžmá, které na cestu dává z okna pryč. Tak, jako jsou Nizozemci zvyklý mít překrásně naaranžovaná okna, kde si vysloveně vyhrají s vázami a různými soškami, svícny a ohromnými květináči,
tak tady si sebou paní domu veze kousek domova. Pod oknem jí asi pan manžel udělal poličku s rantlíkem a když přijedou na místo, tak paní vyndá lucerničku, sošku, vázičku a vše naaranžuje na parapet okna. Před odjezdem vše uklidila. Krásné. Hned u nás zase stojí mladý muž, sám voják v poli v malé vestavbě, otevřel posuvné dveře a vyndal kytičky ven.
To už jsem málem upadla. Dovolila jsem se, jestli si mohu květináčky vyfotit. Jsou to maličké květináče na magnetky, které má takto na karoserii a na jízdu je dává na plechovou tabulku na kuchyňské skříňce. To se mi moc líbilo, ale Zdenda mě hned vyvedl z plánování, protože my nemáme vůbec nic z plechu, nemáme kam květináčky na magnetky připevnit. Ale je to pěkné.
Zítra jedeme do města Hildesheim a Goslar, které si chceme projít. Čekají nás dvě, vlastně tři UNESCO památky a prastaré město Golstar s „nepřekonatelným souborem hrázděných staveb“ a protože tuto architekturu máme velmi rádi, tak se tam moc těšíme.
Zařazení na seznam světového dědictví UNESCO je zárukou kvality, jedinečnosti a skutečné krásy, ať už přírodní, architektonické nebo technické zajímavosti.
Dnešní trasa je: 71 km
