30.10.2018 San Remo - Itálie

Tak jak Windyty předpovídala, tři plné dny jsme uvězněný v našem domově na kolech, protože neskutečně prší a prší.

26 začalo a dneska ráno konečně přestalo. Občas se vítr uklidnil, občas, asi dvakrát se ukázalo velmi nesměle sluníčko, ale jinak, moře bouří o sto šest. Je ohromná klika, že máme tak tvrdý spánek.

Stojíme vysoko nad mořem, vlny k nám zatím zdaleka nedosahují, plyn na zatopení máme, vodu jsme natankovali a jídla plnou lednici. Dalo by se říct, že je vše v pohodě.

Jenže, už čtvrtý den je pod mrakem nebo vysloveně leje a tady právě nastává problém s proudem. Samozřejmě, máme ho málo, a i kdybychom šetřili sebevíc, tak i při dvou silných baterkách nemáme šanci s proudem vystačit. 

Hlavně, pokud se pohybujeme po malých úsecích, tak ani boostr nám baterky moc nedobije, a to nemluvím o tom, že oba dva večer pracujeme na svých počítačích, které vezmou neskutečně moc proudu.

Tak to shrnu, jsme bez proudu a pak přijde ke slovu buď centrála anebo musíme nastartovat auto a boostrem baterky trochu dobít.

Jenže, když víme, že druhý den nikam nepojedeme což víme, tak je určitě asi lepší řešení, centrála.

Nám se osvědčilo to, že jakmile Zdenda rozhodne, že bude startovat centrálu, okamžitě mám nějaké těsto v míse a peču koláč, buchty nebo cokoliv sladkého na svačinu a navrch třeba máme k večeři pizzu, nebo vymyslím nějaké jídlo, které upeču v remosce a třeba ho budeme mít až druhý den k obědu. Zkrátka, centrálu využít na plno.

Vyzkoušela jsem nový recept na houstičky a mohu říct, je výborný. On je totiž trošku problém, že množství dávám odhadem a remoska se dost špatně předehřívá. U trouby je to pohoda a některé recepty opravdu potřebují předehřátou troubu, jinak je výsledek nic moc. První pokus o houstičky dopadl výborně. Housky jsou křehké, a i po dvou dnech jsou výborné. Jen bych příště ubrala trochu droždí a přidala více mouky, asi jsem ji dala málo, housky se mírně roztekly.

A tady je recept, jinak okazuji na moji Kuchařku na cesty pod odkazem Moje kuchyně, 500gr hladké mouky + 1 žloutek + 1 lžička soli + 1 lžička cukru + 4 lžíce oleje + necelá kostka droždí + 300 ml mléka. Na posyp sůl – kmín.

Zaděláme hladké těsto, které necháme 1 hodinu kynout. Mísa musí být dostatečně velká, měla jsem obavy, že mi vykyne mimo hrací plochu.

Těsto následně rozdělíme na 12–16 dílů a upleteme z tří rukou vypracovaných dílků do délky houstičku. Spíše menší jak větší, těsto ještě nakyne. Ty necháme 15–20 minut ještě kynout a potřeme rozšlehaným bílkem s 1–2 lžící oleje a posypeme solí a kmínem.

Pečeme ve vyhřáté troubě 15–20 min. Pokud pečeme v remosce, necháme chvíli běžet remosku s víkem stranou, aby bylo víko zahřáté. Já to peču 10 min pod alobalem a 10 min na barvu. Kupodivu jsou housky ještě po dvou dnech měkké a chutné.

Měli jsme také návštěvu, neplánovanou, neočekávanou a o to lepší. Martin s Lenkou jsou na cestě do Španělska. Jeden večer posezení a už jedou dál.

Klasika, omezený čas na cestu je vždy problém. Mohli jsme posedět déle, mohli jsme se společně podívat do San Rema, mohli jsme grilovat, ale času je málo.

Už jsme dostali zprávu, že v pořádku dojeli na jih Španělska a po dvou dnech už se zase začnou vracet.

 

No a u nás je boží dopuštění. Neskutečný vichr, přívaly deště a chladno. V Itálii už je několik obětí povodní. Všude je ohromné množství vody a některá města dokonce uzavřela školy pro děti.

Zkrátka, zatím stojíme bezpečně. Uvažovali jsme, že se vrátíme na pár dnů k molu, kde by Zdenda mohl ještě rybařit, ale asi bychom tam měli dost problém. Koukali jsme se v počítači na italské zprávy, a tak jsme v obraze. Jednak se velmi rychle zvedají toky řek, které přivádějí vodu z hor do moře, což je přesně případ říčky, která se u našeho místa vylévá do moře. Další problém by nastal s odjezdem, protože silnice pod mostem, kudy bychom museli odjet je téměř na úrovni řeky a při sebemenším vzestupu hladiny musí být pod vodou.

Včera večer se tak rozbouřilo moře, že i kolegové před námi a za námi začali postupně odjíždět do bezpečí. My jsme odolávali, jak to jen šlo, ale když už vlny se zvedali tak, že tříšť vody dosahovali pomalu až k nám, což je nějakých 10 metrů, tak velitel vozu rozhodl, nedá se nic dělat a jako poslední jsme vyklidili bojiště.

Jedním slovem, takovou mořskou bouři jsme ještě nezažili, a to putujeme z valné části podél mořského pobřeží. Vlny stříkaly až nad hráz, kde jsme stáli a jak jsme ráno viděli, nebyly to jen vlny, ale moře sebou neslo i kameny. Velké kameny jsou poházené po cestě, kde jsme stáli.

Ráno chvíli svítilo sluníčko, tak ještě pár fotek. 

Maličko odbočím, tři dny jsme zavřený v autě a jen se z oken koukáme na poryvy větru a přívaly deště. To je přesně ta chvíle, kdy můžeme začít pracovat na našem dalším projektu a tím jsou dokumenty z jednotlivých zemí. Máme spoustu materiálu, jak fotek, tak videí a chceme se pokusit zpracovat to, co už jsme projeli a kde jsme byly dostatečně dlouhou dobu na to, abychom mohli podat nějaké svědectví nebo poskytnout ucelenější pohled.

Ale ono je to vlastně jedno, jestli budu dělat dokument o 14denní dovolené, měsíční cestě nebo půl ročním putování. Důležité je, aby nás to bavilo, abychom měli nějakou náplň a aby nás něco spojovalo. V tomto případě jsou to společné vzpomínky a společná práce na projektu. Zdenda bude vytvářet film a zároveň ho opět namluví a na mě bude napsat text k jednotlivým sekvencím a vybrat fotky. První náš počin byl dokument o Sicílii, na tom jsme se učili, ale další učení nastane při druhém dokumentu, kde budeme chtít použít i videa „Vážení přátelé, máme tady další úžasný zážitek....... „. Druhý náš počin bude, jak jinak, o Turecku.

 Teď máme jen jeden jediný problém, a to je internet. Jak už jsem se zmiňovala, WIND nám konečně sepral vánoční výhodu navýšení GB z 20 na 40 za 9,99 eur. Měli jsme mít navýšená data na 6 měsíců, měli jsme je ve skutečnosti 9, ale i tak to mohli nechat. Zvykli jsme si a teď spadnout na polovinu, je nepříjemné. Takže, nemůžeme vkládat ani do stránek a velmi omezeně na FB a brouzdání po internetu už vůbec ne.

Do toho nám po 3,5 letech téměř dennodenního provozu definitivně odešla naše báječná zesilovací WIFI anténa, takže ulovit nějakou vzdálenou volnou síť je pasé. Máme už v Praze novou, kvalitnější a samozřejmě, jak jinak i dražší anténu, ale zatím ještě čekáme na nějaké věci a poprosíme Andulku, aby vše za námi poslala na nějakou poštu Poste restante. Jinak to asi nepůjde.

Dneska ještě Zdenda udělal generálku centrály.

Je potřeba jednou za čas vyměnit olej a dát jí náležitou lásku a péči.

Jak to vypadá, bude ve větším provozu a určitě je dobré takovýto stroj udržovat v co nejlepší kondici.

Dneska a zítra má být sice větrno, chladno, ale nemá pršet. Pak už zase bude pár dnů lejt jako z konve. Takže si vybíráme jakýsi oddychový čas a připravujeme se na další dny strávené v autě.