25.10.2018 San Remo - Itálie

Odjíždíme pro plyn. Jen si říkáme, že by to byla docela legrace, kdyby nám odmítli plyn natankovat.

Tady jsme ještě plyn netankovali, ale několikrát se nám stalo, v oblasti Benátska, že nás jednoduše odmítli. Tam to docela hlídají, do aut plyn natankují, ale do obytných aut nikoliv. Samozřejmě, máme tankování lahví zabudované na karoserii a vždy jsme přijeli ke stojanu už s našroubovanou koncovkou, přesto se nám to párkrát stalo. Dokonce jsme kvůli této oblasti udělali soupis benzínek, v kartě RPC, kde plyn bez problémů natankují.

Plyn máme, sice cena se mi moc nelíbí, 0,84 eur za litr, což je poměrně hodně a správně jsem to odhadla, zbývalo nám 12 litrů.

Odjíždíme do San Rema na velké parkoviště, jak už jsme se zmiňovali, kousek od města. Tady jsou vlastně dvě možnosti stání.

Jedno je na veliké ploše a druhé na ochozu břehu nad mořem. Tak to se nám samozřejmě líbí víc a místa je tu hodně, jen si vybrat. Každopádně je nutno říct, že v sezoně je to tu placené.

Teď už je platební automat nefunkční, ale jak budu mít čas, dojdu se podívat, kolik to stání tady v sezoně vlastně stojí.

Voda je jen z pítka na cyklostezce, kde je i kanalizace a jak jsme viděli, pán sem přijel vylít toaletu. No, nic moc, ale je to stále lepší, než se zbavovat toalety někam do křoví. My jsme si rovnou natankovali vodu, kterou Zdenda nanosil v kanystrech a můžeme zaparkovat a dokud je krásně, tak jít ještě jednou do města.

Faktem je, že na kolech to není ono. Hlavně, staré město je kouzelné. Je to jen malá čtvrť jinak honosného města, ale ta stojí za průzkum.

Touláme se takovou odvrácenou tváří San Rema. Až je s podivem, co tu je za neskutečný labyrint uliček, uzoučkých domků, kde nám opět nebere rozum, kudy se chodí do vyšších pater.

Nebo, jak velké jsou pokojíky, pokud v domě je schodiště, což musí být, protože jak jinak by se tam lidi dostali.

Je to krása a řekla bych, že, aspoň pro nás to má ohromné kouzlo, které si užíváme.

Tady se zastavil čas a všichni žijí v tom co mají.

Kousek pod námi jsou ohromné rezidence, pětihvězdičkové hotely a nádherné obytné domy a tady jsme v úplně jiném světě. 

Pořád ještě je krásně a v centru je spousta lidí a turistů a tady pomalu nepotkáme živáčka.

Stoupáme uličkami až nahoru, na jeden z nejvyšších bodů San Rema s krásným kostelem Madonna della Costa z 15 století.

Nynější barokní vzhled je samozřejmě pozdějšího data, ale to nijak nevadí.

Každopádně, vnitřní výzdoba je ohromná. Tak tu vedle sebe stojí samozřejmě sochy svatých a také socha ďábla.

Některé mi připomínají bájnou medúzu, která stínala hlavy. Je to moc pěkný kostel a taková příjemná změna.

Kousek od nás je hezký park s vyhlídkou na celé San Remo. Fikus, opět tu je velmi starý a velmi velký strom fikusu.

Je to ten samý fikus, který máme běžně doma a všichni jsou rádi za jeden klacek s pár listy. Mě osobně se fikus, jako pokojová rostlina nikdy nelíbil, ale tady je to něco jiného.

Je to nádherný monumentální strom. Viděli jsme mnohem větší, ale i tento je parádní.

Když sestoupíme dolů, do města, nemůžeme minout slavnou hlavní pěší zónu – Corso Matteotti, kde jsou na zemi bronzové dlaždice s jménem písně a zpěváky, který vyhrál slavnou Italskou pěveckou soutěž v kině Ariston,

Festival di San Remo. Hledali jsme i dlaždici s písní a zpěvákem, kterou jsme si vybrali k našemu filmu o Sicílii. Tak, tady je.

Jinak, co ještě říct závěrem? San Remo je příjemné a pěkné město.

Samozřejmě, pokud tu budeme v sezoně, město a stání tu je drahé, ale pokud se sem dostaneme po sezoně, není nic lehčího, než zaparkovat tam kde my a pěšky, procházkou, do San Rema dojít po cyklostezce, která nás dovede až do centra.

Je to cesta sice trošku delší, ale vede těsně nad mořem, takže je stále na co koukat. My jsme nakonec chůzí strávili pět hodin v San Remu a totálně ušlapaný se vracíme zpět.

Ozvali se nám kolegové, kteří jsou v této oblasti a budou, možná, kolem projíždět. Uvidíme, jestli se zastaví, ale podle psaní, oni pospíchají dál, směrem na Španělsko. Původně projevili přání, že bychom mohli jet přes Francii společně, ale asi neporozuměli našim plánům.

Každopádně, my tu zůstaneme asi týden. Předpověď stále hlásí změnu počasí, má dva dny pršet a my bychom si určitě rádi udělali aspoň ještě jeden výlet do starého města a o víkendu se má konat ve městě slavnost Halouwin, na kterou se chceme jít podívat.

Veskrze nám tu nic nechybí, tak kam pospíchat. Vlastně chybí, nemáme tu volný internet. Teda, možná bychom ho měli, ale po třech a půl letech dennodenního používání nás definitivně opustila naše WIFI anténa. Tak máme trochu smůlu a do toho všeho, včera nám přišla sms zpráva od operátora WIND, máme od nich už rok internet, že teda ta výhoda, která byla v prosinci minulého roku na půl roku, tak už skončila. Samozřejmě, čekali jsme, kdy nám už neumožní využití krásných 40 GB a vrátí nás na původních 20 GB, ale stejně jsme mírně zaskočeni. Nejdříve nám potvrdili 40 GB a za dva dny nám napsali, že máme jen 20 GB, tak jak je ve smlouvě. Bídáci, mohli ještě chvíli vydržet. Máme v Praze už zakoupenou novou zesilovací anténu, ale teď přemýšlíme a vymýšlíme, jak jí k nám dostat. Asi nejspíše budeme muset opět poprosit dceru, aby jí za námi do Itálie poslala na Poste Restante. Nová anténa je poněkud dražší, ale mnohem výkonnější a bytelnější. Měla by vydržet víc, jak ta původní. Takže vkládat do stránek budeme opět řešit, jak se dá. Samozřejmě, cvaknout anténu na střechu a připojit se z pohodlí domova k městské síti 3 km vzdálené je nejpříjemnější.

Dnešní trasa je: 20 km