23.10.2018 San Remo - Itálie

San Remo máme kousek po cyklostezce, která vede hned nad námi.

Jen je problém se na cyklostezku dostat, pokud nechceme kola tlačit do velmi příkrého svahu. Nakonec jsme to vyřešili, ale i krátká cesta po silnici byla docela náročná. Italští řidiči jsou pohodáři, míjí nás v dostatečné vzdálenosti, o to nic, ale já se stejně cítím hodně nepříjemně.

Zkrátka, bojím se jezdit ve městě po silnici v plném provozu. Na silnicích mimo město je to ještě horší. Všude jsou tady silnice dost úzké a aby nás auto předjelo, tak musí čekat, dokud proti nám nic nejede, jinak nás nepředjede, a to je problém, ne jejich, ale můj.

Mám to nějak v hlavě neurovnané a zbytečně se stresuji. Když vidím sem tam občas cyklistu, hlavně ty na silničních kolech v barevných dresech, jak v klidu a pohodě hltají kilometry i na těch nejužších silnicích, tak je to opravdu jen o zvyku a o suverenitě.

Město San Remo je hodně mladé a malebných, starých uliček je tu pomálu. Stará část města je velmi malá a na prohlídku nám bohatě stačí pár hodin. Město samo o sobě není nijak zajímavé, jen pár staveb stojí za shlédnutí.

San Remo v 19. století hostilo velmi bohatou ruskou klientelu, včetně matky posledního cara Mikoláše II. Carevna Marie Alexandrovna

zde měla celý dvůr a snaživé město tu nechalo vybudovat na přelomu 19 a 20 století pestrobarevný pravoslavný kostel Chiesa Russa Ortodossia, který byl bohužel v době naší návštěvy uzavřený a v rekonstrukci.

Tak snad jen obraz na dveřích nám přiblíží jeho architekturu.

Kousek nad kostelem je velmi známé věhlasné kasino z roku 1905 a říká se,

že pro bohaté návštěvníky je společenská povinnost do kasina zavítat.

Samozřejmě, veliká Marina a spousta luxusních jachet nemůže chybět v žádném známém přístavu.

To je jasné.

No a pak už tu máme pár zastrčených uliček a pár velmi starých domů. To máme rádi, ale tady je jich poskromnu, ale má to logiku.

Tak jak město bohatlo, tak majitelé staré domy zbourali a vystavěli nové, a protože je tady i dříve bylo místo na stavbu domů nesmírně drahé, tak se domy stavěly vyšší.

Je vidět ohromný rozdíl ve velikosti, a hlavně ve výšce domů na tradičně chudém jihu a tady, na bohatém severu.

Jistě, zde je to umocněno ještě známým přístavem a celá tato oblast je riviéra, ale vše je mnohem honosnější,

mnohem vyšší a mnohem větší.

Ani známky po malých, nízkých domkách, kde nám rozum nebere, jak se v tak malém prostoru dokáží poskládat, vměstnat nejméně dvě generace, tady i ty starý a ošklivý domy jsou velký.

No nic, to je jen takový povzdech a vzpomínka na útulnou jižní Itálii. No a my se pomalu stáčíme zpět k domovu.

 Ještě jsme se zajeli podívat na místo našeho dalšího stání. Je to kousek od starého města, od bývalé železniční stanice, v pohodlné docházkové vzdálenosti do města.

Tak, my už tam nejspíše nepůjdeme, ale to je informace pro další návštěvníky. Kdo se chce zdržet jen na pár hodin, může vzít zavděk velké a pohodlné parkoviště přímo u přístavu a centra za 1,8 eur na hodinu. Ten, kdo by se hodlal zdržet déle může využít veliké parkoviště, které je tak 1,5 km od centra.

Tady se může stát na dvou místech. Buď na velké a prašné ploše anebo v řadě za sebou u moře, vedle silnice, která tady končí. Takže zde projíždí a otáčí se jen obytky, které uvažují o parkování zde. Pokud by někdo chtěl mít více místa, tak tady je to nevhodné a lépe zaparkuje na velkém parkovišti. Hlavně jsme se zajímali, kde tu čerpají vodu a jeden kolega nám rukou ukázal přes celé fotbalové hřiště, které je v sousedství.

Až pak jsme objevili, že si všichni chodí pro vodu na cyklostezku k pítku. Dá se tam taky zajet, ale na hadici to není. Voda se musí nanosit do nádrže v kanystrech. Nicméně, koukali jsme, že se že k autům nad mořem pohodlně vejdou židle a stolek a výhled na moře a do dálky je krásný.

Jen bude asi možná trošku problém s větrem.

Pokud bude foukat od moře, tak tady to bude pěkně větrné.

My jsme ještě zajeli do malého nákupní centra Zdendovi pro háčky. Má jich velký nedostatek, ale bohužel, rybářské potřeby, byť jen v jednom regálu jsme nenašli. Uvažujeme, že asi tady zůstaneme ještě tak dva dny a přesuneme se na stání nad mořem v San Remu.

Opět jsme jeli kus po silnici a opět jsem byla ve stresu. Nějak si na to ježdění tady nemohu zvyknout.