20.12.2018 La Ciotat - Francie

Máme pěkné místo, máme krásný den a máme chuť prozkoumat městečko La Ciotat, které je hned nad naším parkovištěm.

Opět, jsme na parkovišti, které je v sezoně hrazené, a to ne malou částkou. Na den, 24 h je tu pro nás stání za 30 eur, což zrovna není málo a jiná možnost stání široko daleko není.

Stále jsme v jižní Francii v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur, na východ od Marseille. Ta už je od nás pár kilometrů a tam také zahnízdíme na svátky. Teda aspoň doufáme. Maličké městečko není ničím valně zajímavé. Snad jen dvě zajímavosti stojí za zmínku, a to že tady, v La Ciotat v roce 1907 místní občan Jules Le Noir vynalezl hru pétanque a první turnaj v této dneska národní hře se konal v roce 1910. Historii hry se s patřičnou pýchou věnuje místní muzeum.

Pak je tu ještě jedna zajímavost a to, že každého, kdo se toulá městečkem praští do očí a udiví přítomnost třech divadel. V nejstarším a zároveň nejznámějším, v divadle Eden, bratři Lumière představili svůj první filmový počin. Před premiérou filmu v Paříži, byl film promítán zde, v divadle Eden a divadlo tak v roce 1895 bylo jedním z prvních filmových divadel.

No a my už se příjemně procházíme po poněkud starém, sešlém, omšelém a nerenovovaném městečku, které jako mnoho jiných na tomto pobřeží žije vysloveně z turistického ruchu.

Většina místních pracuje v restauracích, hotýlcích a ve službách, a že už jsme mimo sezonu je znát.

Mnoho podniků je zavřených, prodejny mají stažené rolety, a tak vůbec, ale zase na druhou stranu, je to tu krásně poklidné.

Uvažovali jsme, že po obědě pojedeme dál, ale nakonec padlo rozhodnutí zůstat a prohlédnout si městečko ještě večer.

Přeci jenom vánoční atmosféra a krásně vyzdobené ulice a výlohy mají něco do sebe. Až budeme na našem stání u Marseille, tak pokud nebudeme mít nějaké sousedy, od auta se moc vzdálit nemůžeme a ani to nemáme v plánu.

Marseille je známá svojí enormní kriminalitou, a tak nějak nemusíme mít zase úplně vše. Rádi bychom do města jeli na kolech, ale vše bude záviset na tom, jaká bude situace.

Musím se ještě pochlubit, dneska se nám podařilo koupit droždí. Zajímavé a úsměvné, že ano? Přesto, že je mnoho druhů pečiva, dortů a slavných croissant z kynutého těsta, tak nikde jsem nesehnala čerstvé droždí.

Všude mají droždí jen sušené, ale to já mám s sebou v rezervě. Přeci jenom, každá kuchařinka mi potvrdí, že čerstvé kvasnice jsou nejlepší a do koláčů jsou samozřejmě ideální. Tady koupím dokonce dva druhy sušeného droždí v pytlíčkách, jedno je přírodní a jedno umělé, chemické. Jistě, i cena je jiná, ale to je v tuto chvíli nepodstatné. Od Kláry jsme se dozvěděli, že čerstvé droždí se tu prodává v pekárnách, nikoliv v obchodě s potravinami. Máme překladač v mobilu, a tak jsme v pekárně paní strčili přes pult mobil s překladem droždí. Super, pochopila, rozuměla, leč droždí neměla. Poslala nás ke konkurenci, kde byla masna s maličkou prodejnou pečiva. Tam jsme postup opakovali a světe div se, mám dvě kostky droždí za velmi příjemnou cenu 1 eur. My měli radost a pan prodavač z nás měl legraci. Vypadalo to, že jsme první turisti, kteří si u něj koupili droždí a rovnou, dvě kostky.

Druhou radost jsem měla pozdě v noci, kdy se na molo vedle nás postavili mládenci v „nadupaných kárách“ spustili repro bedny a vytáhli flašku whisky. Dělali příšerný bordel a vypadalo to, že hned tak neodjedou. Zdenda několikrát nastartoval auto, aby jako viděli a věděli, že my jsme tu taky, ale nic nebylo platné. Neviděli, nevěděli, neslyšeli, bodejď by ano! Nakonec jsem se vydala do jámy lvové a šla jsem kluky, mladé muže, upozornit, že už večerníček prošvihli a měli by jet domů k maminám. No a jak mě mladíci viděli a když jsem jim mojí chatrnou angličtinou vysvětlila, že bychom rádi už spali, tak byli upřímně zděšený, že jsme v autě, že vůbec někdo je vedle nich v autě a velmi se omlouvali, že dělali kravál, a podobně chatrnou angličtinou mě vysvětlovali, že se sem přišli pobavit a zatancovat a že se velmi omlouvají a hned odjedou.

Poděkovala jsem jim suverénně, „mersí boků“ podle mého to vyslovuji jako místní, což je podle mého, velice děkuji, a bylo to. Mladíci se se mnou rozloučili, popřáli nám dobrou noc a skutečně okamžitě odjeli. Paráda, měla jsem velkou radost. Ale tady je ten základní, prazákladní zákon schválnosti. Parkoviště je ohromné, místa spousta a oni si musí stoupnou zrovna vedle nás, ne někam jinam, někam do háje, ale k nám. Oni opravdu nevěděli a nevšimli si, že je někdo uvnitř, ale měla jsem kliku, že to byli veskrze slušný kluci. Mohli být vulgární, hrubý a neurvalý. To vše opravdu mohlo být, ale nebylo a je to tak dobře, je to fajn.

Zítra už definitivně dojedeme do Marseille a budeme projíždět vytipovaná Zdendou, doporučená přáteli a aplikacemi místa na naše Vánoční svátky.