18.12.2018 Saint Cyr sur Mer - Francie

Ráno nám nepraskla termoflaška v posteli, ale moje lenost a blbost způsobila, že jsem po ránu rozbila skleněný kryt na sporáku.

Opět. bylo něco málo kolem půl sedmé, Zdeněček ještě sladce dospával svoje ráno a rána jako hrom a požár na sporáku. My máme poměrně velký sporák a ten je krytý celkem třemi skly.

Jedno sklo je nad dřezem, jedno velké je na zadní dvě plotýnky u okna a jedno je na jednu plotýnku na kraji u mě. Tím, že máme ovládání plynu pod linkou, respektive, pod pracovní deskou, tak já vlastně na ty tři knoflíky nevidím, musela bych se ohnout, což samozřejmě nedělám, protože už vím, který knoflík je, na kterou plotýnku. No a tím, že jsem se naučila, že vždy po jídle umyji nádobí, vše vypucuji a přes skla položím můj oblíbený malý ubrus a na něj samozřejmě vázičku a mísu s ovocem, tak samozřejmě je uvaření mé ranní kávy drobet složitější. Tak, a protože jsem po ránu líná a nedbalá, tak jsem odsunula jen kousek ubrusu a zvedla tu jednu plotýnku a zapálila pízo zapalovačem omylem plotýnku jinou.

Samozřejmě, následovala rána jako z děla, můj oblíbený ubrus chytnul, pak ještě chytla utěrka, kterou jsem se snažila oheň uhasit a neštěstí je na světě. Co říct, oplakala jsem to. Stalo se mi to už podruhé. Před třemi roky mě úplně stejně prasklo totožné sklo, zase to samé. Neplakala jsem ne nad cenou skla, ale nad svojí hloupostí, blbostí a leností. Přeci kvůli tomu, že si chci udělat jen svojí ranní kávičku, nebudu vše sundávat ze sporáku, vždyť to stačí jen trochu odhrnout. No, nestačí. Zdenda mě statečně chlácholil a utěšoval, za což jsem mu nesmírně vděčná, ví, že mě to opravdu hodně mrzí. Tak, teď mám sklo v háji, pracovní plocha už tak malá se mi ještě zmenšila.

Hlavně, když peču, nebo si připravuji suroviny na vaření, tak je to nepříjemné. Ale holt, za blbost se platí, a tak jsem hned Zdendovi upekla Skořicové pletence, které mu velmi chutnají a mě se konečně povedly. Pravda je, že jsem si taky konečně před časem koupila malou digitální váhu a konečně nedávám ingredience od oka. Tak, ono to není úplně od věci, 4 roky peču bez váhy a taky to šlo, ale pak se objeví receptík, který holt potřebuje vše vážit, protože to od oka přijde taky, ale ne u nové dobrůtky, to až jí budu mít nazkoušenou.

Takže, pokud jsme na cestách a pokud se pustíme občas do nějakých podobných eskapád, mám maličkou, tenoučkou digitální váhu, která nemá chybu a krásně se mi vejde do šuplete a nikde nepřekáží. Za pár eur a mám po problémech a konečně skořicový pletenec je takový, jak má být. Pěkně nakynutý, nadýchaný a dobroučký.  

Opět jedno naše vytipované místo nedopadlo dobře. Tady ještě před rokem žádná závora nebyla.

Místo je na kraji městečka, vesnice, co vesnice, vesničky! Na molu a jinak tu není nic zajímavého, zázračného a důležitého.

Žádný hotel v dohledu, jen pár domů a restaurací. Rok s rokem se sešel a už je tu fešná závora a samozřejmě na vedlejším parkovišti tyč ve výšce. Je to škoda, a tak jedeme dál a nastupuje plán B.

Maličké městečko Saint Cyr sur Mer nás má rádo, ovšem jen v zimních měsících.

Jinak se zde platí za stání, ale teď jsou zákazy a platidla mimo provoz. Máme krásné místo na molu a jdeme hned na procházku na mys, kam vede dost krkolomná cesta podél pobřeží.

Není to daleko, ale cesta je hodně náročná. Vůbec jsme netušili, že se na mysu těžil sádrovec a že je tu velmi krásné místo, La pointe grenier.

Samozřejmě, hned je tu informační tabule, bohužel jen ve francouzštině, což není až tak na škodu.

Těžila se zde hornina bohatá na sádrovec, který se mlel a za vyšší teploty v pecích se zpracovával.

Je zajímavé, že sádra byla známá jako vynikající stavební materiál již Římanům. Přišli na to, že ji lze získat žíháním sádrovce při pouhých 300 °C.

Jen jak už vidíme v dáli, zase se sbírají mraky na další déšť. Tak jsme si toho sluníčka moc neužili. Obloukem se vracíme zpět a jak vidíme na mapě, tak máme opět ušlapaných krásných pět kilometrů. 

Právě, na tom našem cestování je krásné to, že stále je co poznávat, vidět a stále je co se učit.

Dodnes jsme vůbec netušili, nevěděli, nic o sádrovci a výrobě sádry a tady najednou máme před sebou zajímavost o které diskutujeme celou zpáteční cestu a honem lovíme, jakže to s tou sádrou vlastně je a to je to důležité, zajímavé a báječné.

Tak ještě alespoň jedna fotka z útesů a pohled do dáli.

Dnešní trasa je: 16 km