7.12.2018 Gassin - F

Dnešní den bych asi uvedla jako přehlídku zakázaných parkovišť, která mě tady nesmírně štvou.

Marně dneska hledáme parkoviště, místo, místečko, kde bychom si aspoň ohřáli oběd.

Ohromné parkoviště, které jsou prázdné, a přesto na nich nemůžeme stát. Postupně představím přímo sbírku zákazů a zábran.

V sezoně, kdy je tady veliké množství lidí na dovolené, kdy jsou hotely plné návštěvníků, kdy se všichni koupou v nádherném Středozemním moři, tak to plně chápu, že na parkoviště, která jsou u moře dají zákaz stání obytným autům a karavanům, ale mimo sezonu by parkoviště mohla být přístupná všem.

Pak to dopadá, že můžeme stát jedině u nákupních center, pokud i ty ovšem nemají vjezdovou tyč ve výšce, nebo u silnice, kde nám přímo za hlavou jezdí auta. Zkrátka, Azurové pobřeží je problém.

Najít trochu slušné místo na stání je jako hledat jehlu v kupce sena,

a to už máme několik aplikací na vyhledávání parkovišť včetně tolik slavné park4night.

Ani kniha s parkovišti ACSI není nic platná. Tady zkrátka místa na stání nejsou. Zdenda každý den projíždí celou trasu a poctivě hledá, kde bychom mohli další den stát, protože než vyjedeme musíme mít jasno, kde zastavíme, a to je plán A, jako rezervu je plán B a většinou i C.

Dneska jsme cíleně zajeli na STPL, protože už potřebujeme natankovat vodu. Stání je tu za závorou a za rozumné peníze, 5 eur na 24 h, ale smí se tu stát jen 2 dny.

Hlavně, co je pro nás důležité, je avízovaná voda, a je jedno, jestli za ní zaplatíme, protože pítka tu sice občas jsou, ale málokdy pro nás přístupné.

Nakonec se ukazuje, že voda je zdarma a servisní místo je příjemně mimo STLP, a tak si rovnou děláme kompletní očistu nádrží a to všech, včetně senkrovny.

Kdykoliv se nám naskytne možnost vydatného zdroje vody, tak hned vypouštíme kompletně nádrž na pitnou vodu a samozřejmě i odpadní vodu, jak se říká – šedou. Nádrž na pitnou vodu vždy Zdenda vytře, vystříká slabým roztokem Sava a vypláchne, pak teprve jí napustí čerstvou vodou.

Odpady, tak to je kapitola sama o sobě. Předně musím říct, že do odpadů vůbec nepouštím vodu z nádobí a pro jistotu mám v dřezu sítko. Na nádobí mám lavůrek, kde ho myji a ten pak vyleju ven do kanálu, nebo zkrátka, kde je to nejvhodnější.

Tím šetřím potrubní systém a nemáme problém s nečistotou v trubkách. I tak, ale ještě děláme pravidelně očistu přípravkem na odpady, a ještě do odpadu nasypeme sodu a to vše zalijeme hodně horkou vodou. Zapomněla jsem říct, že chemii použijeme až když už máme odpadní nádrže prázdné, vypláchnuté a uzavřené. U nás lze nasunout hadici zespoda do přepadu, Zdenda říká do protivky, a pustíme vždy hromadu vody do nádrží, aby se nádrže propláchly.

My máme dvě odpadní. Takže, když je máme propláchlé, tak je uzavřeme a vše, veškerá chemie, kterou jsme nacpali do všech sifonů se s námi chvíli poveze, aby se nádrže taky pořádně vyčistily a vydesinfikovaly. Tímto postupem máme opět veškeré potrubí a odpadní nádrže jako nové. Samozřejmě, je potřeba zkontrolovat všechny spoje potrubí, jestli se náhodou nějaké cestou neuvolnilo a nepropouští, neslzí nebo jen nerosí. To se nesmí stát.

Další je na řadě senkrovna. Tak tu máme díky radě Zdendy a Alenky i po čtyřech letech dennodenního používání jako novou. Stále a pořád se slzou v oku vzpomínám na jejich radu, kdy už jsme propadali beznaději a nevěděli kudy kam.

Senkrovna se nám i přes veškerou péči a dostupnou chemii nesmírně zanášela močovým kamenem. Podotýkám, používali jsme všechny možné chemie určené do obytných aut včetně různých polštářků a já nevím co vše jsme nakoupili. Na první cestu jsme sebou vezli 5 litrů chemie včetně několika balení polštářkových a několik balení pevných kapslí a stejně nám to nefungovalo. Kámen se usazoval jako divý a my z toho šedivěli.

Po 4 měsících jsme se už smířili s tím, že holt budeme muset kupovat jednou ročně novou kazetu, protože ta stará bude v tak strašným stavu, že už jí nebudeme moci používat. Zkrátka, nováčkové. Nádherná rada, kyselina citronová a my máme po starostech.

Kyselinu citronovou kupuji doma v Lidl nebo v Kauflandu za skvělou cenu a vezeme jí na 8 měsíců skoro 4 kg. Vše ještě vylepšujeme touto kačenou na toalety z Lidl za euro. Jednu flašku máme tak na měsíc a docela hezky to voní. Tímto zdravíme Zdendu a Álu, kteří za pár dnů také vyjíždí na svojí tradiční zimní cestu.

Azurové pobřeží je přehlídka nádherné výstavby, luxusní paneláků, letních bytů a samozřejmě hotelů.

My se chystáme zítra do Saint Tropez, kam chceme jet na kolech. Tak, ono nám nic jiného nezbývá, protože ve městě samotném, se nám nepodařilo najít stání.

Možná někde nějaké je, ale my ho nenašli, a tak jsme zůstali u jediné možnosti v širokém okolí, u nákupního centra a McDonald´s.  Škoda, že STLP, který jsme dneska viděli byl daleko od Saint Tropez, protože odtamtud by to bylo skvělé.

Auto bychom měli v bezpečí, protože vždy někdo u nějakého auta je a pevně věřím tomu, že by se zloděj neodvážil. Tady jsme v relativním bezpečí. Stojíme hodně uprostřed a na dveře je vidět z jídelny. Víc už pro bezpečnost udělat nemůžeme.

Příjemným bonusem je internet od McDonalďs, který díky anténě máme z pohodlí auta, a ještě Zdenda zprovoznil příjímací router, takže jedeme na jednu anténu oba dva. Můžeme být na internetu, aniž by se nám oslabil signál. Nová anténa byla sice dost drahá, ale nám se vyplatí a oproti té minulé je mnohem kvalitněji provedená a nejslabší místo je perfektně vyřešené.  

Hlavně, co se mi líbí, nemusí jít jeden z nás dovnitř do restaurace a pracovat na internetu mezi hosty.

Teď máme pohodu, ale zase pro změnu řešíme, kam ten pitomý router připevníme, aby byl pohodlně přístupný. Takže, stále je co řešit.

Dnešní trasa je přímo dálková: 54 km