6.12.2018 Agay - Francie

Zůstáváme stát na našem nočním parkovišti na útesu až do odpoledne.

Zdenda se vrhnul na vyšroubování a umytí všech střešních oken. Dlouho mluvil o tom, že je to potřeba okna vyčistit a když Zdenda říká pořádně vyčistit, tak myslí opravdu pořádně. To znamená, vše rozebrat, sundat, vyndat, vymýt, vyčistit moskytiéry od prachu, co jde promazat a znovu nandat.

Takto měl rozebrané a čistil i okna vpředu, ta velká. Takže, zatímco si Zdenda hrál s okny, já si dneska v poklidu četla. Opět byl velmi hezký den, ale foukalo, a tak to na velké slunění nebylo.

Doplnila jsem něco málo do stránek a večer jsme hlavně s naším přítelem Zbyňkem řešili fotografie, které sem, do stránek, dáváme. Zbyněk je profesionální fotograf a také používá Olympus, takže co se týká značek, jsme na jedné lodi, ale o co jde? Zhruba dva měsíce se snažím fotky maličko upravovat, a to v programu Olympus a jen vlastně ostření. Maličko dotahuji ostření a jak to vypadá, tak to nebyl tak úplně správný krok.

Na úpravu mě navedl náš další kolega, který nám upravil fotku v nesmírně složitém foto shopu a já, když to viděla, tak jsem se vyloženě zastyděla. Moje fotka byla šedivá nevýrazná, a tak nějak obyčejná a ta druhá byla prostě skvostná, ostrá, plná barev, domy perfektně vykonturované, vykreslené, vybarvené, vystínované. Nevím, jak dlouho si s fotkou hrál a ladil vše co jsem vyjmenovala, ale to je nepodstatné a já jsem si řekla, že se pokusím taky fotky upravit, ale asi jsem to přepískla.

Fotky jsem jen ostřila a mohu říct, že mě se to líbilo. Najednou byly fotky jasné, a ostré a podle mého moc pěkné, ale my máme jen notebooky a rozlišení tedy vidíme na malé obrazovce. Dneska nám napsal jeden pan čtenář, že sleduje cestopis a naše stránky a je mu líto, že poslední dva měsíce, to je přesně doba, kdy fotky doostřuji, se na fotky nedá koukat, protože jsou, jak jinak, přeostřené. Samozřejmě, myslel kritiku velmi dobře a mohu říct, že si toho vážíme. Nejsme fotografové, jak jsem už několikrát zmiňovala a jen díky fotoaparátu, který máme, Olympus, máme fotky příjemně uživatelsky koukatelné a to, že jsem se snažila fotky vylepšit, jsem jim nejspíše udělala medvědí službu. Každopádně, fotky v plném rozlišení máme uschované a na web dáváme fotky zmenšené, protože nahrávání plné kvality trvá strašně moc dlouho a pokud je málo internetu, tak je to i ohromná porce dat, kterou vypotřebujeme. Zbyněk mě také potvrdil, že v množství, které každodenně děláme a vkládáme nejsme schopni patřičně a kvalitně upravit všechny vkládané fotky.

Takže, končím s amatérskými úpravami a dneska už vkládám fotky, které jsou pouze narovnané. Nemám ráda, když mi moře vytéká z obrazovky a přesně jak řekl Zbynďa, až budeme doma u slepiček, bude zima a budeme si chtít dát nějakou hezkou fotku do rámečku na zeď, tak pak přijde ten správný čas si s fotkou hrát a pohrát.

Teď je to o cestopise, o dokumentu o naší cestě a pokud mám stihnout vše, včetně vaření, pečení a nakonec i psaní, tak holt budou dál fotky jako dříve a já jsem tomu jenom ráda.

Další, o čem bych dneska ráda napsala a co je spíše pro dlouhodobější cestovatele po Francii, tak to jsou slevové karty do prodejen potravin. Přiznávám, nemáme neomezený rozpočet a každá ušetřená koruna, nebo spíše euro, je dobré. My jsme teď na Azurovém pobřeží, které je vysloveně turistické, kde jsou ty nejdražší hotely, resorty, vilové oblasti a tak podobně a řekla bych, že je tu i hodně draho.

Ceny potravin jsou tady poněkud vyšší, než jsem byla zvyklá v Itálii. Teď lituji, že jsem si nenakoupila více zásob, ale ono by to stejně nešlo. Zase nemohu našeho Flíčka enormně přetížit, zvláště, když už i tak máme slušnou nadváhu. Tak se teď pomaličku, polehoučku orientuji a učím, kde a co nakupovat. Hlavně bych doporučila, udělat si slevové karty na hlavní řetězce, brát si slevové prospekty a podle nich se snažit nakupovat. Vystavení slevové karty je nesmírně jednoduchá záležitost, a i cestovatel jazykově nevybavený to pohodově zvládne. Stačí pár obecných frází, nebo jen ukázat na letáček, kde je karta vyobrazená a gesty ukázat, že jako bychom taky rádi. Dá se to a jak jsme viděli, nejsme jediný, kdo neumí francouzsky a přitom chce něco, co neumí vysvětlit, jen ukázat. Akorát je potřeba buď občanka, nebo pas. Zatím se nám jeví na běžné nákupy cenově nejlepší LIDL, InterMarché má příjemné ceny masa a ELeclerc mívá zase spoustu zajímavých slev, které nejsou v letácích. Jen je potřeba v případě možnosti zastavit, prodejnu proběhnout a jet dál. Bohužel, jinak to nejde a ti, kdož maličko šetří, se takovým to nákupům nevyhnou. Takto jsme třeba padli na akci na trvanlivého mléka a museli jsme koupit balík o šesti lahvích, ale za poloviční cenu a tak dál. Zkrátka, jednoznačně doporučuji udělat si slevové karty.

Další, s čím máme maličko problém, tak to je internet. Máme francouzský internet pro Francouze, ale stejně, to co bylo v nabídce, nefunguje až tak jak je psáno a nabízeno. Za 15 eur na měsíc máme 15 Gb + 45 Gb jako bonus, ale, ten by měl být k dispozici až po prvním měsíci, což nás drobně zaskočilo, protože v nabídce se to nikde nezmiňuje. Každopádně, o internetu bych se rozepsala příště.

Dneska jsme popojeli jen kousek a stojíme na promenádě, kde máme díky naší anténě z městské knihovny internet. Vložili jsme do stránek, Zdenda na Facebook vložil svoje vida a pozdravy přátelům a jakmile uděláme co je potřeba, musíme přejet na odlehlé parkoviště u domů.

Tady stojí parkovné na den 10 eur, což není moc, ale pro nás platit takovéto ceny za parkování je neúnosné.

Přeji pěknou dobrou noc.

Dnešní trasa je: krásných 7 km