5.12.2018 Draguignan - Francie

Pokračujeme dál podél pobřeží Středozemního moře a stále jsme v oblasti Francouzská riviéra.

Mnoho lidí toto území popisuje, nebo považuje za Provence, ale ta je kousek nad námi. Provence si také samozřejmě projedeme, ale to až později. Azurové pobřeží je hodně rušné, je zde soustředěný turistický ruch, protože poměrně stabilní a v zimních měsících příjemné prostředí láká celoročně mnoho návštěvníků.

Jakmile vysvitne sluníčko, okamžitě se zvedá teplota ke krásným 18–20°C a jak se uvádí, teplota v zimě klesne k nule velmi výjimečně. I tak máme poměrně slušnou spotřebu plynu, protože si každý večer musíme přitápět. Večer je na české poměry sice příjemných 8 °C, ale je to jen osm stupínků, a to je poměrně chladno.

Dneska jsme tankovali plyn, máme už jednu bombu prázdnou a plynových čerpacích stanic je tady jako šafránu. Ovšem cena plynu mě omráčila. Viděli jsme plyn za 0,75 eur za litr, ale to jsme měli čerstvě natankováno, samozřejmě za dráž, a tak nějak jsme počítali, že cena 0,909 za litr bude ojedinělá. Není, dneska tankujeme ještě dráž, za 0,938. Za týden jsme na vaření, topení, ohřev vody na osprchování a pro lednici spotřebovali 20 l plynu. Úsporným opatřením je jedině včasné zatahování rolet v oknech, a hlavně na střeše.

Nesmíme být jako akvárium a pak, na noc si teď zavíráme posuvné dveře do ložnice a topení máme stažené jen na temperování. V ložnici je teploučko z bufíku a vepředu je chladněji, což nám nevadí, protože ráno, když vstanu, tak než uvařím hrnec čaje, ranní kávičku a k snídani Zdendovi opeču toustíky, tak je i vepředu krásně teplo.  Trochu šetřit musíme, ale abych večer seděla v zimní bundě a v kulichu, tak to ani náhodou. Zase mám ráda teplo a klepat se u knížky zimou by mě rozhodně nebavilo.

Poněkud se nám změnila krajina. Krásné červené skály jsou předzvěstí Massif de ľEstérel, pohoří, které se vine nad námi. Podařilo se nám zastavit na naprosto ojedinělém parkovišti, kde kupodivu není žádný zákaz.

Houfujeme se ke kolegům z Francie, kteří tu stojí asi dlouhodobě. Je to taková skupina chlapů, kteří tady v bydlíkách bydlí, ale veskrze jsou v pohodě. Kromě jednoho Francouze, černé pleti, který má ohromný problém s tím, že v noci jede do práce a nejraději by nás zahnal v šest hodin do postelí.

Je to pitomec a asi hodně těžce nese, že musí do práce na noční směnu. Taky když k ránu přijel zpět, tak hrdě dvakrát zatroubil. Buď, že to zvládl, nebo, abychom z toho taky něco měli.

Večer Zdenda opět provětral našemu droníkovi vrtulky, a i přes poměrně slušný vítr si vedl skvěle.

Deka už neslouží na opalování, ale jako heliport pro droníka. 

S přehledem dosáhl maximální nastavené a povolené výšky 300m a v dáli nad mořem jsme ho opravdu měli jen jako tečku na dohled. I se už Zdendovi vedou pěkné fotky a stále se učí zpracovávat videa.

Holt, je to boj, ale věřím, že bude úspěšný. Stále ještě pracujeme na filmu o Turecku, ale tím, že je teď tak krásně, tak jsme práci odsunuli stranou. Zase si jí necháme na deštivé dny, kdy budeme uvězněný uvnitř.

Dnešní trasa je: 38 km