4.12.2018 Cannes - Francie

Všichni jsme alespoň jednou slyšeli o Filmovém festivalu v Cannes, které se jednou za rok na 12 dnů stane centrem filmového vesmíru.

Poměrně malé městečko jednou ročně pojme několik tisíc návštěvníků a promítá se tu několik stovek filmů.

Veškeré dění se soustřeďuje do Palais de Festivals o ohromné ploše, který moc pěkně posazený u přístavu, blízkého starého města a u úžasné pěší promenády na dostřel těch nejhonosnějších hotelů.

První festival v Cannes byl pořádán v roce 1. září 1939 jako odpověď na Mussoliniho filmový festival v Benátkách.

Pak byl na válečnou dobu přerušen, obnoven znovu až v roce 1946 a od té doby se zde každoročně sjíždějí všichni, kteří u filmového průmyslu něco znamenají. Na dvanáct dnů se sem sjede na třicet tisíc filmových producentů, distributoru, filmových hvězd, režisérů, novinářů, aby nakoupili, prodali nebo propagovali na dva tisíce filmů. Celá tato šaráda představuje miliardový dolarový obrat, a to už stojí za trochu pompy.

Nice je také městem luxusu, všech světových módních značek a úžasného přístavu, kde jsou zaparkované nádherné lodě.

Celý přístav se dá velmi pohodlně obejít a spočinout v parku, nebo přímo na nábřeží a vychutnat si buď svůj oběd, nebo donesenou kávu anebo jen příjemné sluníčko.

Kousek od nás je slavný hotel Carlton InterContinental, jehož dvě kopule jsou údajně vytvarovány podle poprsí známé kurtizány La Belle Otéro. Píše se, že byla nechvalně známá řadou svých milenců včetně cara Mikuláše II. a britského krále Edwarda VII. Domnívám se, že to musela být velmi úspěšná, krásná a chytrá žena, když dokázala okouzlit takové osobnosti.

 A protože zrovna nepotřebuji nové šaty od Diora, ani novu kabelku od Prady, tak se jdeme hlavně podívat do starého města, které začíná tržnicí.

Tak ta mě osobně hodně zklamala. Trhovci jsou vlastně spíše jen prodavači, téměř vůbec to není o regionální zelenině, a tak vůbec.

Zkrátka, já osobně si trh představuji poněkud jinak. Hlavně, je tu vše hodně, hodně drahé. Sice asi, možná zdravější než v normální prodejně, ale stále je to nad naše možnosti.

Opět stoupáme na vrchol kopce, kde je samozřejmě malý kostel a úžasná vyhlídka do dáli.

Celé město máme jako na dlani a můžeme si v klidu pohovět da jedné z mnoha laviček nebo jen na ochozu bývalého opevnění.

Tady jsou krásné domy, uzoučké uličky a vše je takové pěkné, čisťounké.

Pomalu se vracíme k domovu. Dneska je to opravdové pochodové cvičení. Od auta k městu to je 4,5 km,

něco jsme nachodili po městě, cesta zpět a je z toho nakonec skoro 14 km pěšího cestování. Auto je v pořádku na svém místě. Dneska ještě tady přespíme a zítra už zase kousek popojedeme dál.