21.11.2018 Saint Laurent du Var - Francie

Škoda, dneska od rána prší a my bychom měli zítra projet Monakem, kam jsem se moc těšila.

Za deště to nebude žádná sláva. Rádi bychom projeli aspoň kousíček okruhu F1, pokud to jen trošku půjde.

Konečně dneska přejíždíme hranice s Francií a kupodivu jsme zkontrolováni. Na hranicích probíhá docela přísná kontrola. Kontrolují kufry aut před námi, jen jestli uvnitř nikdo není a nám do auta taky nakoukli a ubezpečili se, jestli jedeme opravdu jen dva. Nevím, ale asi je to kvůli migrantům. Nicméně, jedeme dál po silnice podél pobřeží a první zastávkou je městečko Menton. 

Prakticky není kde zastavit. Buď jsou na parkovišti ve výšce tyče nebo je zákazová značka pro obytky a karavany.

Nakonec jsme na chvíli zastavili na místě, které je tak nějak na hraně, ale nedovolíme si tu stát déle.

Jen jsme vyběhli do starého města, které je kousíček od nás.

Chlouba Mentonu, starobylá katedrála je v rekonstrukci a zavřená, tak jsme prošli pár krásných uliček a už jedeme dál.

Původně jsme měli vybrané stání u zálivu, ale zkrátka, my jsme tam nesjeli.

Respektive, sjeli bychom, ale prudká zatáčka, vysloveně vracečka, a ještě strašně z kopce a pro nás málo místa, uzoučká ulička mezi vilami. My jsme ještě nebyli ani v polovině zatáčky a už jsme si sedli na zadní plasty. Vysloveně za 5 minut dvanáct Zdenda zastavil a já se šla podívat, jak jsem na tom se zadní částí auta. Popojet jen o 10 cm dál, jen o kousíček, tak jsme přišli o celý zadní plastový nárazník. 

Zdenda to musel celé vycouvat a pak se ještě šel dolů podívat, o co jsme přišli. Faktem je, že asfalt v zatáčce byl pěkně rozrytý a určitě nejsme první, kteří buď couvali zpět, nebo si poškodili spodek auta. Bohužel, tím se pro nás stalo jinak velmi pěkné místo nedostupné.

No a po chvíli se už v zálivu před námi objevilo Monako. To jsme si chtěli nechat až na druhý den, protože podle předpovědi, zítra už má bát mnohem lépe, rozhodně nemá pršet, ale bohužel, nedaří se nám nikde zastavit, a tak musíme pokračovat do místa v plánu B, což je ještě dost daleko.

Monako, je to druhá nejmenší země na světě, jen o maličko větší než Vatikán.

Všeho všudy dva kilometry čtvereční a 32 tisíc obyvatel.

Ohromné mrakodrapy střídají krásné a honosné vily a neskutečný mumraj na silnici. Rádi bychom někde zastavili a Monako si prohlédli, ale není žádná šance, ani na placeném parkovišti.

Určitě bychom rádi zastavili a parkovné zaplatili, ale samozřejmě, na tak malém prostoru pro nás není nikde žádné stání. Tak, ono není ani pro osobní auta, natož pro obytná. Mimochodem, auta s přívěsem do Maroka zajet nesmí, ty mají zákaz vjezdu do této země.

Jinak, co více říct o kratičké návštěvě Monackého knížectví? Když už tady nesmíme stát, alespoň jsme si ho dvakrát projeli a jeli jsme i kousek trasy F1.

Část okruhu F1

Moc nám to nebere rozum, ale tady je trasa pro představu. Okruh je tuším 3,2 km a jede se hrozně moc kol a vůbec si to nedovedu představit.

Píše se o tom, že je to hodně prestižní závod a hlavně, noční můra doprovodného personálu jednotlivých stájí. Omlouvám se, ale fotila jsem jen za jízdy a chvílemi v dešti, takže kvalita fotek je příšerná.

Trochu si hrajeme s myšlenkou, že bychom do Monaka zajeli vlakem nebo autobusem, ale to se ještě uvidí. Tak, ono až tolik není o co stát.

Pro obyčejného smrtelníka, který nemá v přístavu jachtu a co utratí v ruletě ho až tak nezajímá, tak Monako je holt kus výjimečné země, kde jsou samé výjimečné prodejny, výjimečné restaurace, luxusní hotely, neskutečný provoz a hlavně, strašně moc lidí v pár ulicích.

Měli jsme vytipované druhé místo, tedy plán B, a to bylo také špatné. Kousek před Nice je zátoka, kde jsme podle park4night mohli najít místo a přečkat noc.

Chtěli jsme druhý den do Nice, je tam překrásné staré město a historický přístav, ale ani plán B nám nevyšel. Tak, ono to nebylo nic extra, stání u silnice, ale nic lepšího tu opravdu není, jen stání u silnice, pokud máme kliku a nějaké auto zrovna odjede, jinak je to tu beznadějně plné. Takže místo žádné volné nebylo, my se nikam nevešli, a tak se otáčíme a kus se musíme vrátit na hlavní silnici a bohužel, pokračovat dál. Je to škoda, protože Nice projíždíme už za tmy, ale tam kde bychom rádi stáli, to máme do Nice jen kousek a jestli vše půjde tak, jak si představujeme, tak sem pojedeme zpět na kolech.

Jedná se o to, že opět budeme opět čekat u pošty, tentokrát ne na balík, ale na dopis. Naše báječná Klára pro nás uzavřela smlouvu na francouzský internet. Máme tedy 60 Gb za 15 eur s tím, že za hranicemi Francie nám bude fungovat 10 Gb. Takže teď po dobu, co budeme hlavně ve Francii budeme mít tento internet a pokud nám budou doma nebo v jiné zemi data chybět, máme ještě možnost oživit italský Wind s 20 Gb za 10 eur, ale to už je nad náš rozpočet.

To je zkrátka hodně peněz jen za internet, máme hranici maximum 15 eur na měsíc.  Musíme teda vyjít s tím francouzským jinak to nejde. Na vkládání do stránek je to stejně stále málo, ale pokud si občas vypomůžeme daty z restaurací, hotelů a městkou sítí, tak bychom už pohodlně mohli vyjít. Včera se Zdendovi úspěšně podařilo propojit a novou anténu a přijímací routr, či jak se to píše, na Wi-Fi. Mohl šířit signál po autě, ke kterému jsem se pohodlně připojila i já. Takže jsme mohli být oba dva připojeni na Wi-Fi, kterou nám laskavě poskytla vzdálená restaurace.

To je jedna z věcí, kterou si málokdo uvědomuje, když chce, nebo plánuje být digitálním nomádem, jak je teď s oblibou používáno a různě skloňováno, ale to je na delší povídání.

Nakonec jsme dojeli až do Saint Laurent du Var, kde parkujeme hned za poštou, na vyhrazeném parkovišti pro obytky a jsme kousek od Nice.

Dnešní trasa je: 60 km