19.11.2018 San Remo - Itálie

Tak, jak jsem se obávala a tiše doufala, že nám plyn do dneška vydrží, tak nevydržel, respektivě, máme ho opravdu hodně málo.

Pozdě večer začala blikat červená kontrolka a to znamená, máme málo plynu. První se zastaví topení, pak lednice nebo sporák, ale to nevíme, protože už podruhé, za 4 roky jsme zvládli se zbytkem plynu vydržet do natankování, aniž by nám lednice hlásila, že nemá plyn nebo jsme si ráno neuvařili k snídani čaj.

Každopádně, vypnuli jsme topení a lednice běží do rána, a ještě jsme si, jak říkám, uvařili kávu a čaj. Ale co se nestalo. Na radu kamarádky Petry jsme si koupili termoflašku na bolavá záda, takovou tu, co doma všichni mají ještě když děti bolelo bříško, tak se jim dávala teplá gumová flaška, do které se nalila horká voda, flaška se zabalila do ručníku a bylo lépe. No a my v očekávání chladné noci, jsme si večer natankovali horkou vodou novou termoláhev, jedenkrát použitou, právě na ta Zdendy bolavá záda a milou flašku jsme si strčili pěkně pod peřinku.

Ráno, v šest hodin, flaška mezi námi pěkně praskla a celý obsah se nám vylil nejen na pyžama, ale i samozřejmě do postele. Pyžama uschnou, ale postel, to je problém.

Tak, takto vypadá nedávno vygruntovaný náš Flíček. Je to bordel na kolečkách. Podařilo se nám svléknout potah a jak bude sluníčko zacházet, nastartujeme centrálu a teplometem budeme sušit.

A protože u nás se problémy necourají, ale pěkně nakupí, samozřejmě, u plynové čerpací stanice jsem chtěla otevřít okno u řidiče a co čert nechtěl, čudlík, kterým se okénko stahuje mi zůstal v ruce.

Zkrátka povyskočil, uvolnil se a sice jsem ještě okénko zavřela, ale to byl tak poslední záchvěv a máme o práci postaráno. Takže, jedeme z Impérie směrem na San Remo, a tak jak jsme počítali, že se tu jeden den zdržíme, tak jsme od oběda nedělali nic jiného, než vysoušeli postel a Zdenda spravoval, jak říká, dveřní sdružený ovladač oken a zrcátek. To to teda zní. Faktem je, že kdyby nám ten, pro mne čudlík vyskočil při staženém okénku a už nešlo dát nahoru, byl by to velký problém. Druhou věcí je, že teď bychom měli urychleně jet někam do Fiat servisu a zase bude minimálně 100 eur v háji. A protože je Zdeněček šikulka, a protože a vůbec, pustil se do opravy a výroby prasklé části čudlíku. Dobrá věc se zdařila, čudlík je opraven a měl by fungovat dál ku celkové spokojenosti.

Vlastně se ulomila maličká, miniaturní zarážka, která je na každé straně a Zdendovi se podařilo z kousku jiného plastu zarážku vyříznout,

nalepit speciálním lepidlem

vše smontovat a okno běhá jako zběsilé.

Naše místo, kde jsme minule parkovali je prázdné, nikde není žádná obytka a my si můžeme vybrat místo na útesu, které se nám líbí, ale problém je silný a velmi chladný vítr z boku, který se do nás opírá.

Potřebujeme vyklidit auto a jedeme se tedy schovat kousek stranou na konec nábřeží, kde jsme se vlastně schovávali před bouří, která tu byla před třemi nedělemi.

Tak jsme opět na parkovišti vedle San Rema a napravujeme škody. Veliké parkoviště je sice volné, tam je místa spousta a je tam i několik bydlíků včetně velké kolonie kolotočářů,

ale protože budeme pouštět centrálu, chceme jít trochu stranou abychom nikoho nerušili. Mimochodem, dlouho jsem na nějaké pouti nebyla, ale ve svých vzpomínkách mám světské, neboli rodiny,

kteří provozují pouťové atrakce spíše v maringotkách a později v karavanech, ovšem to, co je tady, mě drobet vzalo dech.

A takovýchto kolosů je tady tak patnáct. Atrakce mají složené na podvalnících kousek vedle. 

 

A aby toho nebyl pro dnešek málo, Zdenda vzal za vnitřní vchodovou kliku v nástavbě a co čert nechtěl, tak mu zůstala v ruce. Tiše se raduju, že se to nestalo mě. Ježíši, to by bylo zase řečí. Ale to si dělám samozřejmě legraci, i když kvůli páčce u okénka jsem si stejně vyslechla, že jsem za to vzala víc, než bylo záhodno, protože ta páčka už dlouho zlobí, což mám vědět a je mi to přeci jasné, že bylo jen otázkou času, kdy si postaví hlavu a používat nepůjde vůbec.

Takže, kryt dveří ven a jde se opravovat. Opět je to klasicky pružinka a když tak koukáme, tak opravdu vydrží rok.

Samozřejmě, je to o dennodenním a permanentním používání, což se u normálně využívaného auta stane někde po deseti letech.

Jelikož už jsme pružinku měnili několikrát, asi 4x, tak už Zdenda přesně ví, jak na to a veskrze je to operace na hodinku.

Já jsem opět vydrbala dveře, tentokrát i zevnitř a můžeme je nasadit a vše funguje, jak má.

Kromě toho všeho jsme měli dneska v plánu odmrazit mrazák a vypucovat lednici. Je to také dost důležitá údržba a té naší vrtošivé lednici už nevím, co bychom jí měli ještě ku spokojenosti udělat.

Každopádně, když je už mrazák hodně namražený, tak pak si samozřejmě vezme mnohem víc plynu nebo proudu, aby se uchladil a také, mrazák nechladí tak, jak jsme zvyklý doma ve velké kompresorové lednici. Je to i příležitost přerovnat a uspořádat vše uvnitř, objevit zapomenuté, zvláště v mrazáku a zároveň vymýt lednici celou.

Klasicky používám teplou vodu s octem, solí a maličko jaru. Vše vyndám a včetně polic a vymyju. O lednici takto pečuji minimálně jednou za měsíc. Velmi dobrou zkušenost mám s teleskopickými zarážkami. Je to jedna z mála věcí, kterou jsme koupili v speciálce pro karavany.

Zarážky se prodávají po dvou kusech ve dvou velikostech. Do lednice mám větší velikost a ve skříňce v koupelně menší. Nestane se mi, že po jízdě, když otevřu dveře lednice, na mě něco vypadne.

No a aby toho dneska nebylo málo, tak jsem se ještě v zápalu boje vrhla na obligátní zelný salát. Ten byl taky v plánu.

Hlávku zelí už mám dva dny v garáži, a tak nějak se mi do toho nechtělo. Dneska jsem si dala předsevzetí, že jak dojedeme na místo, tak salát udělám.

A jak jsem řekla, tak udělala.

Salát je výborný a už se v čisťounké lednici, maceruje se, a zítra už bude vynikající.

Jen v autě je bordel jako v tanku a o generálním úklidu, který proběhl před pár dny si mohu nechat leda zdát, a tak pěkně jsem měla naklizeno.

Zítra pokračujeme dál, už není proč otálet.

Prudce se ochladilo. Přes den, když vysvitne sluníčko, je příjemně, ale večer je teplota jen kolem 6 °C, což je docela málo.

Takže, poměrně dost chladno. Italky už chodí v kožešinách, zimních bundách a vysokých botách s beránkem.

Dnešní trasa je: 59 km