15.11.2018 Prai - Itálie

A dny běží a běží. Včera byl první den, kdy nám aspoň na hodinku nepršelo a maličko se oteplilo. Jak jsme koukali na internetu, tak v Čechách je pomalu tepleji jak u nás.

Stále stojíme na místě a moc se nám odtud nechce. Tady je to takové zvláštní. Stojíme na velmi krátkém nábřeží, na přítoku horské řeky do moře, kde je nás průběžně 6 obytných aut a kde se zcela evidentně může parkovat. Jak jsem se dozvěděli, tak Italové, kteří tu s námi stojí, jsou tu i na několik měsíců. Samozřejmě, jsou to všechno starší páry, jeden pán je tu osamocen a jeden tu asi v bydlíku bydlí. Všichni si pochvalují, že jednak tu stojí zadarmo a hlavně, mohou pohodlně rybařit ať už přímo proti autu nebo jen pár kroků na útesu kde, když se zadaří, tak to jsou rybí hody. Naprosto úžasná dravá ryba Cefalů, což nevíme, jestli není jen místní název, připlouvá v hejnech do naší zátoky a loví malé rybičky. Někdy se to rybami vyloženě hemží, velké ploutve vykukují, ale návnady si ani nevšimnou.

Zdenda už vyzkoušel kde co a nejvíce úspěchů zatím sklízí se suchou bagetkou anebo na útesu s třpytkou. Takže máme rybičky, Zdenda si užívá rybolovu a já hodně čtu. Od přítelkyně Ály jsem dostala tip na tři úžasné severské detektivky a už jsem je vyloženě zhltla.

Anténa na příjem Wi-Fi signálu funguje skvěle, máme v dosahu hotel, ke kterému Zdenda na požádání v hotelové restauraci získal kóde, ale potřebovali bychom zbourat domek, který stojí mezi námi a hotelem. Nicméně, aspoň nějaký signál máme a můžeme vkládat na stránek. Dopracovala a maličko jsem opravila a upravila pojednání o Itálii, vložila jsem všechny tabulky spotřeb a nákladů, nový recept do kuchařky, výbornou Živáňskou a tak podobně.

Hlavně teď máme hromadu práce s Tureckem. Rozhodli jsme se, že se pokusíme udělat krátkou prezentaci z jednotlivých cest a zemí. Sicílie byla naše prvotina, na které jsme se učili napsat text k tomu nejzajímavějšímu, poskládat správně fotky, text namluvit a podmalovat ho italskou muzikou. Myslím, že se nám dílo docela povedlo a pokračováním je, zakomponovat do toho všeho kratičká videa.

Náš přítel a kolega Zdenda nám poskytnul svoje CD s programem na výrobu toho všeho Pinnacle studio, ale vypadalo to, že si program pamatuje, kdo je jeho majitelem a nám se hodně sekal, vypadával z rozdělané práce a zkrátka, nepracoval asi tak jak měl. Padlo teda rozhodnutí, koupit si nový, totožný program a teď se na něm Zdenda začíná učit. CD nám přišlo v balíčku s anténou, už ho máme nainstalovaný a teď se Zdenda učí, jak s tím pracovat. To, ale znamená mít dostatek materiálu, ze kterého budeme vybírat to, co se nám nejvíce líbí a co pasuje k textu. V Turecku jsme byli ve dvou cestách skoro 6 měsíců a skutečně jsme Turecko celé objeli kolem dokola a spoustu jsme toho viděli, takže je co ukazovat a je o čem mluvit. Zase, nesmí to být dlouhé, maximálně 30 min a nejsme profíci, takže nám to jde hodně ztěžka.

V textu se dohadujeme pomalu o každou větu, protože mě se líbí, jak jsem jí napsala, ale text jde občas Zdendovi zase špatně do pusy anebo věta zní opravdu hodně podivně a krkolomně. Takže, je čím se bavit, když prší a je veskrze ošklivo.

Je důležité mít nějakou aktivitu, povinnost, činnost, aby se pro nás cestování stalo zajímavým, zábavným. Tak jako si spousta cestovatelů píše deníky z cest, tak i my si píšeme deník, cestopis. Taky každý den zpracováváme fotky, protože jinak by v tom byl neskutečný chaos. Každý den Zdenda zpracovává parkovací kartu místa, kde stojíme na noc a pokud jsme na cestě, tak já každý den píšu cestopis, protože, když se na to den, dva vykašlu, tak je toho pak strašně moc. Stále a pořád zdůrazňuji, že jsme si tuto práci, tuto zábavu a naší každodenní povinnost vymysleli pro to, abychom se nenudili, abychom nezakrněli a do třetice, abychom stále něco vytvářeli, vymýšleli a něco tvořili. Jsme amatéři, nikdy jsme se neživili ani psaním, ani vytvářením stránek a bohužel, ani focením.

Tak, teď jsem si maličko ulevila, protože jedna naše čtenářka nemůže stále pochopit, že se mi občas nebo spíše častěji, než je zdrávo, podaří vytvořit gramatickou chybu a že i při sebevětší snaze, a i přes hlídače gramatiky v systému Windows se holt občas stane, že nějakou chybu udělám já i Zdenda. Milujeme Českou republiku, jsme patrioti a hrdě se pyšníme českou vlaječkou ve dvojím provedení na autě. Jen, bohužel, český pravopis je naše bolístka, ale to už nedoženeme. V úvodu našich stránek vytvoříme varování pro lidi, kteří mají problém schroupnout občasnou chybu, aby nepokračovali v dalším čtení a raději četli něco jiného, něco, co prošlo jazykovou korekturou, jako jsou knihy, časopisy, periodika a tak podobně. Holt, nikdo není dokonalý.

Tak, to by mohlo stačit, stůl mám vyčištěn a mohu v klidu pokračovat.

Samozřejmě, po mnoha dnech deště, je čas velkého úklidu. Zdenda je vyhnán na ryby a já mám klid na gruntování a praní.

Velké prádlo nechávám na prádelnu, ale v klidu si tady zase přemáchnu jen co jsme našpinili, aby se mi špinavé prádlo zbytečně nekupilo.

Na vnitřní zařízení používám už spoustu prostředků. Na podlahu a toaletu mám nejoblíbenější roztok prací prášek s aviváží, vše pak pěkně voní a nábytek pravidelně napouštím leštěnkou s voskem.

Je neuvěřitelné, co se usadí prachu na rámu okna, nebo na vrchní části okenních roletek. Samozřejmě, vezeme s sebou malý lux a aspoň jednou za 14 dnů vyluxuji vše co jde, všechny zákoutí a hlavně, pojezd u vchodové moskytiéry.

Tam je to problém. Pojezd se zanáší kamínky a nepořádkem a pak by se mohl zničit. Boty si zouváme až na vnitřním schodu a pak už chodíme po koberci v ponožkách.

Jak je vidět, snažíme se o perfektní stav všeho. Zdenda motoru, spodku auta a všeho co je z venku a já se zase starám o čistý a voňavý interiér.  

A taky o naše plná bříška. Nově jsem pekla skořicový pletenec, ale chce ještě dopilovat. Těsto musí být mnohem hutnější, aby drželo ve výšce a nesesedlo, ale i tak je to vynikající změna.

Jakmile skořicový pletenec zvládnu, hned se podělím o recept. Houstičky se mi už daří výborně, jsou voňavé, křehké, chroupavé a kupodivu, ráno nejsou gumové. A takto snídáme každý den.

Samozřejmě, nabídka se každé ráno drobet liší, ale v jádru je to stejné. Někdy udělám kynuté lívance, někdy palačinky, skoro každý den mléko s müsli, jogurt, každý den marmeláda, máslo a tak podobně.

Nikdy nesnídáme žádné uzeniny. Zkrátka, snídaně by měla být v klidu a bohatá na výběr.

Na místě zůstaneme do pondělí, kdy už nám bude docházet plyn. Musíme se vrátit nějakých 20 km k nejbližší plynové čerpací stanici a pak už budeme pokračovat dál. Asi, možná. Uvažujeme, že bychom se ještě zastavili na místě, kde jsme stáli u San Rema na jeden až dva dny a pak nás čeká jen pár posledních italských městeček a přejedeme do Francie a do Monaka, pro mne je to něco z říše snů a pohádek. Nikdy bych nevěřila, že se sem podívám, dostanu a že budu někdy v Monaku. Je to sice maličký kousíček pobřeží, ale zní to krásně. Monako, herny, milionové jachty, přístavní promenáda, knížectví, luxusní restaurace, předražené kavárny a samozřejmě F1 a tak podobně. Zdenda by si rád projel s naším Flíčkem okruh, kudy se jede závod Formule 1, tak uvidíme, jestli se nám to podaří. Na jednu stranu se nám z Itálie tak nějak nechce a odjezd oddalujeme pod nejrůznějšími záminkami a na druhou stranu se už těším na další nové zážitky, města a nová poznání.

Přeji všem krásný večer.