25.1.2018 Syrakusy - Sicílie

Dneska jsme ujeli na naše poměru poměrně dlouhou štreku. Potřebovali jsme dojet do Syrakus včas, to znamená do půl druhé, kdy zavírala pošta, ale k tomu se dostanu za chvilku.

Odjíždíme z ryze výletního, letního a dovolenkového městečka, kde jsou samé přepychové vily. Tak, má to opodstatnění. Rozeklané útesy střídají malé, ale překrásné pláže a k tomu, když přihodím průzračné moře, tak je idylka dokonalá.

Všude je tady čisto, a i ty tři popelnice u silnice, jsou prázdné, čerstvě vyvezené. Takže se tu o pořádek vzorně starají a hned je to lepší.

Projíždíme několika městečky včetně městečka Noto, kam se ještě vrátíme. Městečko Noto je po zemětřesení v roce 1693, kdy bylo totálně srovnané se zemí, kompletně zrekonstruované a nedávno bylo díky citlivé přestavbě a následné péči o památky zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Začínám mít poněkud skluz ve svojí kapitole UNESCO. Nemám dopsané všechny památky a jen Zdenda mi tam statečně vytváří a plní odkazy na fotogalerie. Když nic jiného, tak alespoň tam mám fotky, ale to mi zase stále připomíná, že nemám hotové domácí úkoly.

Máme totiž drobný problém s fotoaparátem. Nevím přesně co se stalo, ale objektiv se občas vzbouří a hlásí poruchu. Může to být drobná závada, ale bojím se, abych dalším používáním objektiv nezničila. Tím, že druhým rokem fotím jen fotoaparátem E-M5 Olympus a jsem s ním opravdu velmi spokojená, nerada jsem ze skrýše vyndala jeho menšího bratříčka Styluse. Toho sebou vezeme jako rezervu a s ním jsem fotila polovinu naší cesty, ale Em pětka je drobet dražší a ve spojení s objektivem, který používám je naprosto úžasná. Hlavně, díky jedinečné technologii stabilizace obrazu a co já osobně velmi oceňuji, tak to jsou úžasné snímky v zšeřelém interiéru. Bohudík, tady platí to, co by mělo platit všude, za kvalitu se musí hold trochu připlatit. Někdy jsme svědky toho, že připlácíme a kvalita nikde. Nicméně, abych se vrátila k problému, hned jsem kontaktovala podporu Olympusu, pana Večeřu, a ten mi okamžitě nabídl pomoc. Může za námi poslat rezervní objektiv, ale musíme se někde na pár dnů zastavit. Kdybychom jeli jen na dovolenou, nebylo by co řešit, ale my se domů vrátíme až za pár měsíců a nabídka Olympusu nám vyrazila dech.

Nevím, jestli si zasloužíme tolik důvěry, ale nyní nám jde náhradní objektiv, který budeme vracet, jen na dobré slovo, na příslib vrácení a nevím, jestli by se zachovala jiná značka podobně. V kategorii RPC – Rady porady na cestu jsem založila odkaz, Fotíme na cestách, kde popisuji peripetie výběru vhodného aparátu na naši cestu. Opět se ukázalo, že komunikovat přímo s centrálou se vyplatí. Ukázalo se také, že snaha ušetřit pár korun a koupit si aparát přes sice známý, ale anonymní e-shop taky není dobrá volba. Přicházíme o mnohem více. Hlavně a v prvé řadě o naprosto úžasné jednání poradců a odborníků, kteří se jednoduše nesnaží prodat za každou cenu, ale snaží se nalézt to nejvhodnější řešení, ten nejvhodnější přístroj, který zároveň odpovídá našemu stylu focení a znalostem fototechnik. My osobně jsme laici a jak už jsem se několikrát tady zmínila, stále lituji toho, že jsem se focení nevěnovala dříve a více. A tím se dostávám k našemu dnešnímu rychlému přesunu do Syrakus.

Potřebujeme tedy dostat k nám z Čech balíček a potřebujeme větší město, a ještě potřebujeme hlavní poštu, která přijímá zásilku Poste Restante. Jenže, vše by bylo ve větším klidu, kdyby tady pošty fungovaly alespoň tak jako u nás do pěti nebo šesti hodin odpoledne. To i Řekové jsou břídilové.

V Řecku, kde jsme taky čekali na balík zavírali na poště ve tři, ale tady v půl druhé. A to jsem psala, že Řecko je pošťáků ráj. Mýlila jsem se, pošta na Sicílii je in, je jednička, je snem každého zaměstnance pošty. Otevírací doba 8.20 taky není k zahození.

Zdenda měl vytipované parkoviště, kousek od naší pošty, kterou jsem si už dopředu našli na internetu a naštěstí jsme i kousek od historického centra. Na velkém molu, pár metrů od pítka a mezi několika kolegy s bydlíky je dost místa i pro nás.

Parkování je zdarma a jediné co tu zatím nemáme je volný internet, což je samozřejmě velká vada na kráse. Úprkem to bereme na poštu a tam nám paní vedoucí napsala přesnou adresu na jejich poštu a dneska odpoledne už byl balíček z Olympusu odeslán z Čech na Sicílii.

Předpokládáme, že zásilka by měla dorazit v pondělí nebo v úterý. Opět jsme museli použít služby České pošty EMS, která jako jediná doručuje zásilky na Poste Restante pošty v jiném státě, pokud nemáme pevnou adresu. Je to komplikace, kterou se také nechce každému podstoupit, protože většina firem funguje klasicky pohodlnou kurýrní službou, která si pro balíky přijede až do firmy.  

Vše jsme tedy vyřídili a můžeme se vrhnout do víru místního velkoměsta. Bohužel nevím, jak správně jmenovat město ve kterém zrovna jsme.

Další komplikace. V průvodci je název Syrakusy se dvěma tvrdými y, na konci je písmeno y. Všechny nápisy tady, na místě hlásají, že jsme v Sirakusa s měkkým i a na konci je a. Se Zdendou jsme se dohodli, že to nebudeme komplikovat a budeme používat název Syrakusy. Kovaným češtinářům se omlouvám.

Takže, Syrakusy jsou také městem UNESCO a jsou tu vlastně dvě hlavní lokality, na které se rádi podíváme. První je ostrov Ortygia a druhou lokalitou je archeologický areál Parco Archeologico della Neapolis.

A protože už je brzké odpoledne, tak se jdeme jen jedním okem kouknout na ostrov Ortygia, který je hned před námi, nebo spíše naproti nám.

My stojíme v přístavu, kde kousek máme most, který spojuje ostrov s pevninou. Uzoučké uličky, překrásná náměstí a moc pěkná pěší cesta okolo celého ostrova. Příjemná odpolední procházka. Touláme se starým městem skoro tři hodiny a totálně ucaprtaný se vracíme zpět. Cestou si Zdenda koupil v rybářských potřebách za 1 euro pytlíček červů na ryby. Na molu je spousta rybářů a Zdenda se k nim asi přidá a pokusí se ulovit něco na gril.

Tím, jak jsme dneska pospíchali, tak jsme minuli několik pěkných míst a hlavně, nejjižnější místo Sicílie a Přírodní reservaci Vendicari. Tam bychom se rádi vrátili, protože balíček si teď žije svým životem a užívá si cestu z Čech na Sicílii a my nemůžeme dělat nic jiného než mu držet palce, aby se v pořádku dostal k nám. Zítra máme v plánu odjet a vrátit se zpět do městečka Noto, přespat v rybářském přístavu v nejjižnější části Itálie, Zdenda by mohl chytit nějakou pořádnou rybu a pak si konečně pořádně prohlédnout Syrakuzy. Takže jsem ještě se Syrakuzy neskončila a dnešních pár fotek je jen tak na okraj.

Dnešní trasa je:  107 km