22.1.2018 Catelgirone - Sicílie

Windyty nelhala a včera bylo celý den neskutečně ošklivo. Brrr. Prudce se ochladilo, průběžně pršelo a silný vítr nám znepříjemňoval život.

Odpoledne se počasí drobet umoudřilo, ale jak jsem už psala, zůstáváme stát na místě a dál pojedeme až vlastně, dneska.

Máme před sebou výlet do vnitrozemí, na památku UNESCO Villa Romana del Casale.

Jedná se o zbytky lovecké rezidence z římské doby, respektive, je to jedna z hrstky památek, které se datují do doby Římské říše.

Průjezd městečkem Piazza Armerina je už zážitkem.

Uzoučké uličky a všeobecný chaos.

Zdenda je ohromný kliďas a průjezdy městečky ho nechávají absolutně v klidu.

Villa Romana je kousek za městem a cesta je velmi dobře značená. Veliké parkoviště, automatická závora a platba 1,5 eur na hodinu není nic moc.

Každopádně, u pokladny jsme zjistili, že vstupné do malého areálu je 10 eur na osobu, a to se nám zdá hodně.

Obešli jsme si zastřešené ruiny velkého domu a co šlo vyfotili přes plot.

Je pravdou, že mozaiky, které sem lákají návštěvníky, jsou ukryté pod střechou jednotlivých domů, ale už jsme tady viděli ohromné množství mozaik a přeci jenom, musíme trochu selektovat, kam vstupné zapaltíme a kam ne.

Jedeme zpět na pobřeží, a to si myslím, že to je podívaná za všechny peníze. Vnitrozemí je opravdu moc krásné a stále je co obdivovat.

Teď pro změnu se ocitáme v kraji opuncií. Opuncie je poměrně dost nevzhledný druh kaktusu, který má plody a ty se sklízí. Z opunciových plodů se dělá všechno možné. Od kořalky, marmelád po použití jako plody plné vitamínů.

Jednou jsme si se Zdendou opunciový plod utrhly, ovšem je potřeba mít silné kožené pracovní rukavice, a opuncii ochutnali. Je to dužnina poměrně lahodné chuti, plná zrníček a faktem je, že pokud se plod vydlabe lžičkou, mnoho toho pro nás uvnitř není. 

Tady jsou vysloveně opunciové plantáže, které jsem ještě nikde jinde neviděli. Nevím, jestli bych tady chtěla pracovat. V živé paměti mám plnou dlaň maličkých bodlin, když jsem si jako neznalá věci, jeden plod utrhla rukou. 

Jemňoučké ostny jsem si ještě týden tahala pinzetou z bolavé dlaně. Takže opunciím se už z dálky vyhýbám a dodnes z nich mám velký respekt.

Před námi je další zajímavost a tou je městečko Caltagirone, město keramiky.

Caltagirone je velmi staré město s ohromně bohatou historií a hlavně, jsou tu stovky krámků s klasickou Sicilskou keramikou.

Je tu mnoho keramických dílen, které prodávají v krámkách svoje výrobky a keramika je všude, kam se vrtneme.

Nejzajímavější jsou schody do nebe, kterých je 140 a každý schod je vyzdoben keramickými dlaždicemi s jiným motivem.

To je vlastně největší turistické lákadlo a samozřejmě, několik skupin všudypřítomných Japonců je na místě.

Faktem je, že v době mimo sezonu je to asi jeden z hlavních zdrojů příjmů místních keramických dílen.

Je krásné odpoledne a my se jen tak touláme po zapadlých uličkách. Všude nám nad hlavami vlaje prádlo. Italky jsou ohromné pradlenky.

Čím jsme v menším městečku, tím na nás působí hodně zanedbaně. Tady se nijak valně neopravuje, nikdo se do nějaké větší rekonstrukce zrovna nežene.

Takže domy jsou velmi zchátralé a těch pár, zrekonstruovaných je opravdu jen hrstka. Do oslnivě bílých domků a krásně zelených uliček plných květin, na které jsem si tak nějak zvykli na severu Itálie, to tady má hodně daleko, ale zase bych řekla, že Sicilská městečka jsou zkrátka jiná a taky hezká.

Jde jen o to, co si představujeme, co chceme vidět a na co se koukáme. Myslíme si, že na všem se dá najít něco hezkého, zajímavého, něco, co nás poučí a obohatí.

Kolegové, Marta a Vláďou už jsou na vytipovaném parkovišti, a protože je krásně, grilujeme.

Opět po dlouhé době vyndáváme gril a na jídelníčku jsou klasické bramboráčky, klobásy a naložené maso.

Je krásný, i když hodně chladný večer. Den se s námi loučí moc hezkým západem slunce.

Přejeme všem krásnou a klidnou noc.   

Dnešní trasa je: 100 km