16.1.2018 Marinella di Selininte - Sicílie
Včerejší den nebyl, jak se říká, nic moc. Počasí nám nijak valně nepřeje, ale stále máme kolem 15 °C jenže, zvykli jsme si na sluníčko a to není.
Maličké městečko Mazara del Vallo je opravdu malé, přímořské město, ničím výjimečné, jen snad tím, že má veliké parkoviště hned u moře, kde plánujeme jen přespat a zítra pokračovat dál.
Jakmile jsme zastavili, už je tu místní vykuk, který se nás snaží stáhnout o peníze za parkování. V ruce má několik kartiček s časem a jednu kartičku briskně vsunul za náš stěrač.
Tváří se velmi důležitě a chce po nás za parkování 3 eur a pokud tu budeme spát, tak 7 eur. Blázen, vyhnali jsme ho i s jeho kartičkami a přeparkovali jsme na silnici kousek dál.
Jenže, na parkovišti už stojí dva bydlíci a u nich zjišťujeme, že je to místní gigolo, kterému oni dali euro na kafe, aby neotravoval a že je tu parkování zdarma a klidně si máme stoupnout k nim a samozvaného výběrčího poslat za nimi.
Stoupli jsme si tedy ke kolegům a je pohoda. Jen, abychom si protáhli nohy, jdeme se kouknout do města. Jsme ve velmi malém městě a nestačíme se divit. Jednak je tu perfektně čisto a mají to tu moc a moc hezké.
Pěší zóna je plná poměrně luxusních značek a všude tady mají veliké barevné keramické vázy a každou jinou. Město je plné takových to keramických váz. Tady je další z rodiny ohromných fíkusů.
Nedosahuje sice tak monumentálních rozměrů, jako jsem sem dávala ukázku stromu v Palermu, ale i tento je ohromný.
Ráno odjíždíme na další památku ze seznamu a tou je Selinunt. Rozvaliny Selinuntu jsou nejpůsobivější trosky města a chrámu na Sicílii a jsou z roku 628 př.n.l.
Jedeme pobřežní silnicí, která se občas mění v poněkud nesjízdnou trasu. Tady si opravdu z písku hlavu nelámou. Ohromné hromady od moře navátého písku si berou po kusech části naší silnice.
Nakonec se silnice stala totálně nesjízdnou, před námi je už sinice zcela zavátá. Poslední možnou odbočkou se protáhneme mezi domky a jsme na kloudné silnici. Bohužel, zároveň jsme na silnici, která je sice sjízdná, ale ohromné hory odpadků jsou velmi nebezpečné.
Najet na rozbitou láhev není žádný problém a Zdenda musí být velmi, velmi opatrný. Nikdo neví, co je v rozházených taškách, které jednak rozfoukal silný vítr a pak ještě roztahaly divocí psi. Tady, jak je vidět, si nedělají vrásky vůbec z ničeho. U moře jsou to na silnici závěje a hory písku, kousek výš, hromady odpadků.
Selinunt je kousek před námi a perfektní veliké parkoviště nám spravilo náladu. Vstupné je pouhých 6 eur na hlavu, což je při tak ohromném areálu cena přímo úžasná.
Plánujeme v areálu strávit několik hodin, a protože je doba oběda, nejdříve se doma nabaštíme a pak až jdeme na výlet do historie.
Veliké město bylo na mysu s výhledem na moře postaveno kolem roku 628 př.n.l. a skoro dvě a půl století patřilo mezi nejmocnější a nejbohatší města v tehdejším světě.
Selinunte byla jedna z nejdůležitějších řeckých kolonií na Sicílii, Selinunte byl nejzápadnější z řeckých kolonií na Sicílii. Jméno mělo pocházet z množství divokého celeru, ve starořečtině Selinon, které rostly na místě.
Ze stejného důvodu přijali Selinunté listy celeru jako symbol na svých mincích. Každopádně, mnohé výboje, války a bohatství tehdejšího města vedli k tomu, že se poměrně brzy města zmocnili nejdříve Kartaginci a pak Římané. V roce 350 už začal probíhat velmi rychlý úpadek tak ohromného města až se vylidnilo a zcela zmizelo z map.
Tady vidíme, jak je bohatství pomíjivé. Ohromné prostředky vynaložené na stavbu několik ohromných chrámů, vystavěné město, které bylo opravdu hodně veliké a po pár stoletích jsou zde už jen trosky. Historie města je tak zapomenutá, že jména chrámů upadla v zapomnění a v současnosti jsou jednotlivé chrámy uváděny pod písmeny.
Což mě přijde jako velká škoda, protože historici ty jména znají a nevidím jediný důvod krásný Héřin chrám nazývat chrámem E, který je mimochodem nejkrásnější. Samozřejmě, příjemné je, že si můžeme chrám celý zevnitř projít, že se můžeme posadit na opracované kameny staré několik tisíc let. Díky tomu, že je vlastně zima tak jsme tu v několika návštěvnících a vlastně máme celý ohromný areál skoro sami pro sebe. Jen je škoda, že je tak pod mrakem. Vypadá to, že bude každou chvíli pršet, a to by na pořízení trochu slušných fotek bylo opravdu hodně špatné.
Mrzelo by mě, odjet odtud a nemít ani jednu fotku Héřina chrámu na sluníčku.
Dlouho jsme čekali, ale nakonec se nad námi nebe smilovalo a na chvilku se sluníčko ukázalo.
Mnoho artefaktů bylo odvezeno do Archeologického muzea v Palermu a malé muzeum v areálu nabízí jen velmi málo z toho, co se tu vykopalo.
Hlavní sloupový Héřina chrámu bylo opětovně vztyčeno za použití původního materiálu, kterého je všude kolem nás opravdu hodně.
Druhý částečně zrekonstruovaný je chrám C a je nejstarší z této oblasti.
Bylo znovu postaveno čtrnáct ze sedmnácti sloupů z jedné, severní strany. Chrám byl nejspíše zasvěcen bohu Apollonovi.
Opět se na maličkou chvilku nebe rozjasnilo, a tak alespoň něco málo dokumentace.
Každopádně je to překrásná podívaná a vřele doporučuji návštěvu této lokality. Pozdě odpoledne odjíždíme mimo areál do městečka Marinella di Selininte, které je hned vedle a na příjemné parkovišti přečkáme noc.
Ráno už pojedeme zase dál směrem na Agrigento.
Včerejší trasa byla: 37 km
Dnešní trasa je: 45 km
