5.1.2018 Termini Imerese - Sicílie

Nějak se nemůžeme dostat do klasického tempa, který máme už zaběhnutý.

 

To znamená, každý večer stáhnout fotky nejdříve z plného formátu, ten převést do menšího formátu, aby byly použitelné do stránek, fotky následně drobet porovnat a narovnat padající věže a vylévající se moře z obrazovky, napsat novinky dne, uvařit nebo jen ohřát večeři, upéct něco na cestu nebo jen na výšlap, stáhnout poštu a vylovit z útrob počítače informace o městě nebo oblasti, kde se nacházíme, umýt nádobí a uklidit vše, aby bylo ráno čisto a ještě napsat večer několik dopisů a Zdenda obhospodařit facebook. Dál je plánování další cesty a Zdenda hledá v navigaci parkování na druhý den, a při té příležitosti rovnou hledá trasy na další cestování. Je toho poměrně hodně a pokud se rozhodneme a podnikneme večerní výpad do okolí, v tu ránu jsme ve skluzu. Než jsme vyjeli, tak jsme dlouze vymýšleli, čím se zabavíme, protože nehorší na cestování je nuda, nicnedělání a lenivost.

K tomu všemu se velmi snadno sklouzne a řekla bych, že na delší trávení času v malém prostoru je důležité, aby se osádka nenudila a tím pádem neotravovala sebe navzájem a přilehlé okolí. I když stále poznáváme nové a nové a mohlo by se zdát, že se nudit nemůžeme, přesto je to velký problém, umět se zabavit a nastavit si nějaká pravidla a povinnosti. Každodenní, to je důležité, ale to přímo s cestou nesouvisí a takovéto polemiky patří do deníčku. To jsem se spíše jen klasicky zakecala.

Včera bylo mlhavo a ošklivo a Corleone jsme viděli jen při večerní couračce po starém městě. Dneska jdeme do města dopoledne, jen na chvíli, než pojedeme dál.

Taková malá procházka před obědem. Hlavně nás zajímá vyhlídka do dáli ze dvou vápencových sloupů, které se tu nazývají „skalní dvojčata“.

V minulosti na vápencových věží byly hradní opevnění, ale později se z opevnění staly poustevny františkánů. Bohužel, vstup na vyhlídky je v zimních měsících zavřený, ale stejně jsme se docinkali na jednoho zástupce mnichů, který nám laskavě dovolil vstoupit.

Mohli jsme se podívat do modlitebny, jinak nic víc.  Chtěli jsme na vyhlídku, ale bohužel, pán byl nesmírně milý, usměvavý, ale nekompromisně se s námi rozloučil.

Corleone je poměrně velké město roztažené na úpatí kopce, kde je klasicky nová a stará čtvrť. V té první není o co stát a ta druhá pamatuje hodně, a i podle toho vypadá.

Uzoučké uličky dlážděné kameny, prastaré rozpadající se domky a několik velmi starých kostelů, to vše střídají opravené luxusní domy, moc hezky udržované klasické řadové domky s miniaturními byty a malé paláce.

Že by konečně sídla těch mafiánů? Přesto, že v okolí je několik nádherných přírodních parků a chráněných území, nejvíce návštěvníků přijíždí do Corleone díky nechvalné pověsti města plného mafiánů, což samozřejmě a zajisté není pravda.

Samozřejmě za vše může kniha Kmotr, ale i informace, že například ministr vnitra p. Alfana v srpnu 2016 rozpustil městské zastupitelstvo v Corleone z důvodu infiltrace mafií a starosta byl nahrazen zvláštním komisařem, je jistě mylná a zavádějící. Corleone leží ve výšce 550m nad mořem a tak je tu i v létě na Sicilské poměry poněkud chladno.

Jedeme vlastně celým vnitrozemím zpět směrem na Palermo.

Pohybujeme se v opět překrásné oblasti, která byla vyhlášená za Národní park. Několik míst na stání, parkoviště pro auta, grilovací místa a sezení pod stromy.

Věřím, že tu musí být v létě překrásně chladno. Když se celá oblast rozpálí a tady je vše kryté ohromnými duby, tak projížďka po cyklostezkách musí být osvěžující zážitek.

Pokud je dost času anebo je vůle strávit více času na cestě a projet si vnitrozemí po kozích stezkách a silničkách mezi zapadlými vesnicemi, vřele doporučuji naši dnešní trasu. Je to nádhera a panoramata jsou jedinečná.

Naštěstí se nám občas vyjasnilo a ukázalo se sluníčko, takže i pár fotek se snad trošku podařilo. Jen je na první pohled vidět, že i když je celé území obhospodařované, zorané a všude se něco pěstuje, lidé tu jsou poněkud chudší. Auta, která potkáváme jsou většinou za hranicí životnosti, statky jsou dost zchátralé a stání pro ovce z rezavého, všelijak poskládaného vlnitého plechu taky zrovna nejsou nic moc.

Jasně, nejsou všechny domy polorozpadlé a téměř vybydlené, je tu i spousta pěkných vil a statků, ale je vidět, že ne všichni se mají když ne dobře, tak lépe. Pár domů je vysloveně špičkově pěkných, ale jak tak koukáme, tak to jsou většinou letní byty, nebo různé ubytování. Ty s venkovem a životem tady nemají nic společného, ty jsou stavěné na byznys.

Po 14 dnech se opět vracíme k Tyrhénskému moři a po pravé ruce máme v dálce městečko Caccamo se skvělým hradem, které všem doporučujeme na krátkou návštěvu.

Když jsme jeli na jih Sicílii, městečko a vodní nádrž jsme měli po pravé ruce a teď také.

V Termini stojíme na našem původním parkovišti, kde už jsme jednou stáli. Je ohromné, bez zákazů a vhodné i pro několik aut.

Zítra pokračujeme směrem na Palermo, ale v cestě máme ještě Solunto, kde se zastavíme. V Palermu máme několik památek zařazených na UNESCO seznam, ale vybrali jsme jen dvě a to 

Ciesa di San Giovanni degli Eremiti a Capella Palatina. Podle mého, nejkrásnější stavby, které nám budou ke štěstí bohatě stačit. S ohledem na to, že se budeme muset nějak k nim skrz Palermo probojovat, tak si myslím, že na poznání Palerma, jako takového to bude tak akorát.

Zdenda našel pro nás, a já sem dávám odkaz i pro ostatní cestovatele, dobrou aplikaci na veřejná  pítka a tady je https://drinkingwater.directory/en . Je potřeba být připojený k interentu, ale vyzkoušeli jsme několik bodů a skutečně fungují.

Ten, kdo jezdí na divoko a je plně soběstačný, nepotřebuje nic jiného než občasný slušný přístup k vodě.

V Itálii toto skvěle splňují veřejná pítka, kde si i místní lidé tankují vodu do kanystrů. Problémy nastávají v zemích, kde nejsou kempy, STPL a ani pítka. Ale my jsme právě v Itálii a tady je pítek hromada, jen je potřeba se po nich koukat. 

Dnešní trasa je: 70 km