16.5.2018 Káraný - Praha - Benešov - CZ

Koukám, že máme za sebou první polovinu našeho pobytu v Čechách a já jsem nenapsala za deset dnů ani čárku. Událo se toho opravdu hodně, a tak snad jen pár řádky to nejzajímavější.

Vyzvedli jsme si naše kola přestavěná na elektrokola a přesto, že jsme s nimi byli jen dvakrát na nákupu, mohu jednoznačně říct, paráda. Je to úplně něco jiného. Poměrně velmi silný elektropohon a velmi silná baterka je něco, o čem se mi jen snilo. Máme prý dojezd až 200km, ale tomu moc nevěříme, takže, když najedeme 100 budeme spokojený. Protože Zdenda není žádný tintítko, potřeboval slušnou baterku a motor. Doufám, že nám kola budou dobře sloužit. Za tu hrůzu peněz to ani nemůže být jinak. Sice jsme následně o ně málem přišli, ale k tomu se dostanu.

Přijeli Sedláčkovi, báječný přátelé, cestovatelé, kteří podnikli se svým obytným autem dvouměsíční pobyt na Kanárských ostrovech, a tak bylo co vyprávět. Zděňkovi Sedláčkovi se povedlo něco neskutečného.

Na milimetry se protáhnul vjezdovou brankou na zahrádku, a tak alespoň mohli pohodlně přespat u chaty v autě. My se bohužel na zahrádku nedostaneme a veškeré úvahy o nové vjezdové bráně, nebo nějakém systému vjezdu jsme nakonec zavrhli.

V této oblasti stejně neplánujeme zůstat, a tak by to byly zbytečné investice do nového plotu a hlavně, muselo by se udělat jakési buď posuvné nebo mobilní vjezdové plotové zařízení, protože ulička kudy se vjíždí je uzoučká a my se potřebujeme zlomit vejpůl.

Takže, na to že na chatě spíme pár nocí v roce nemá cenu se tím nějak zabývat. Bylo by to velmi příjemné, ale holt nemůžeme mít všechno. Takto máme našeho Flíčka na okraji osady, nějakých 200 m. Jediným mínusem je, že na něj nevidíme. Stejně chodíme spát do auta, tak jde spíše jen o přesun materiálu mezi lednicí v autě do lednice na chatě.

Samozřejmě, velké grilování, povídaní a jak jinak nádherné hraní. Moc, moc jsme se na setkání těšili a velmi děkujeme.

Prožili jsme dva nádherné dny plné pohody a klidu.

Den matek a setkání s dětmi. Tak, oni už to nejsou děti, ale každý rodič pochopí tento obrat. Je to stále stejné. Naše děti budou pro nás dětmi i když jim bude šedesát.

Je to úsměvné když staříci řeknou „přijedou děti“ a na prahu se objeví šedesátník jako nic. Takže ano, děti s partnery nám udělali další ohromnou radost. Jsem neskonale vděčná za vztah, který máme a vždy se na naše setkání strašně moc těšíme.

Důležité je, že si toho máme hodně co říct a vždy to vypadá, jako bychom se neviděli týden, a to je důležité. Jeden přes druhého si sdělujeme, co se stalo, co bylo, co nás všechny čeká a občas je to pěkný mumraj.

Miluji taková setkání a jsem nesmírně ráda, že máme takové děti, kteří mají ještě navh báječné partnery. A byla opět spousta jídla a hlavně, spousta dárků.

V průběhu jara jsme měli několik narozenin a aby to nebylo ostatním líto, tak i na ně se myslelo. Každý dostal nějaký dáreček a zkrátka, bylo to úžasné, milé a přímo nádherné.

Naše děti nezapomněly ani na den matek, čehož si nesmírně cením. Dneska je spíše tendence nad starými zvyky a tradicemi ohrnovat nos a nějaký Den matek nikoho veskrze nezajímá, proto je velmi příjemné, že si děti na svoje maminky vzpomenou kytičkou. Já jsem dostala dvě překrásné kytice, ale i kytka z louky každou ženu určitě potěší.

Včera jsme měli den B. Den B je den blbec. Už několik dnů se Zdendovi zdálo, že nám nedobíjí solární panely. Bohužel, včera přestože svítilo sluníčko, ukazatel nabíjení seděl na nule a kde nic tu nic. Naštěstí jsme zrovna byli v Praze, protože já jsem šla k oční lékařce, a tak jsme jen pozměnili plány a Zdenda se rozjel na Bohdalec za Tomášem Brabcem, který nám osazoval auto panely a dělal nám celou elektriku. Samozřejmě, po skoro 4 letech permanentního provozu nám odešel regulátor napětí k solárním panelům. Jsme zase o skoro 2,5 tisíce lehčí. Hlavně, a to je důležité, závada nás nepotkala na cestách a ještě ke všemu Tomáš byl kousek od nás. Tak paráda, máme nový regulátor.

Zdenda se vrátil na Spořilov a čekal až se zase já vrátím od oční lékařky a budeme pokračovat už společně dál v dalším zařizování. Auto mělo zůstat na příjemném, pohodlném parkovišti ve vilové čtvrti starého Spořilova, kde jsem dříve bydlela. Je to kousek od metra a jak říkám velmi příjemná čtvrt a místo. Zdenda měl úkol, dodělat polévku k obědu a jak se tak činí v kuchyni, něco zaškrábalo v zadu na autě. Už se nám několikrát stalo, že si nám sedl pták na střechu a jak tam tak capkal, tak to bylo uvnitř slyšet. Jenže, najednou se auto maličko otřáslo, a to už Zdenda vyšel ven a vidí zloděje, který roztrhl plachtu na kolech a už měl jedno kolo dole z držáku. Jak uviděl Zdendu, sednul na kolo a chtěl ujet. Jenže, Zdenda jednu šlapku odmontovává, protože se nám špatně vejde pod plachtu a také vytáčí řídítka. Takže zloděj šlápnul do prázdna a upadl i s kolem. Díky tomu ho Zdenda doběhl a vyrval zloději kolo. Ten samozřejmě pak utekl, ale šok to teda byl velký. Jen náhoda nám zachránila kola. Vlastně díky rozbitému regulátoru máme stále ještě kola. Zapomněla jsem říct, že kola jsme měli poctivě připoutaná zámkem na kola, ale zloděj měl v batohu velké pákové kleště. To nám řekl pán, který to viděl z okna vedlejšího domu. Ano přátelé, zloděj měl v batohu připravené velké pákové kleště na štípání zámků a náš kabel byl pro něj hračka. Lano je čistě, ba přímo chirurgicky přeštípnuté. Zkrátka, mladý muž, 25 – 30 let šel okolo s pákovými kleštěmi v batohu a zcela určitě s plánem někomu ukrást kolo, nebo cokoliv je přivázaného. Moped, motorku, to je jedno. My jsme se mu přichomýtli do cesty a kdyby nebylo rozbitého regulátoru a Zdenda tudíž zůstal s autem, tak jsme dneska neměli už ani jedno kolo, protože jsme měli původně k lékařce jet společně. A to jsme na nově osazeném kole jeli jen dvakrát na nákup do Čelákovic.

Zdenda se stále věnuje údržbě už po čtyřech letech a řekla bych, že je vcelku spokojený. Je strašně znát, když se auto každoročně udržuje v kondici. Samozřejmě, průběžně vše kontroluje ještě cestou, ale takovou tu velkou má vždy jednou za rok. Ošetření podvozku, doplnění všeho možného, nové filtry a kapaliny včetně oleje, tam si hlídá kilometry a tak dál a tak dál. Je toho hodně co mění, utahuje, dotahuje a doplňuje. Pravda, stojí to peníze, někdo by řekl, že možná i zbytečné, ale my jsme přesvědčený, že je to důležité.

Já měla ještě jedno krásné setkání s mojí báječnou letitou kamarádkou Helčou účou na její zahrádce.

Další setkání s kamarády, přáteli a rodinou nás ještě čekají, do odjezdu nám zbývá už necelých 14 dnů, ale ty utečou jako voda. Na závěr jedeme do Sloupu v Čechách a pak už k přátelům v Orlických horách a jedeme dál směr Hamburk. Tam jsme vloni na podzim skončili a tam se opět napojíme na moře a budeme pokračovat dál, podél pobřeží směrem na Holandsko, Belgii do Francie.