5.5.2018 Chmelná - Česko

0Máme po májových slavnostech, máme po stavění máje, upálili jsme čarodějnici a vzhůru do práce.

Zdenda si na objednal spoustu materiálu a vrhnul se do oprav, úprav a výměn všeho možného. Je ohromná klika, že spoustu výměn si umí udělat sám. Základem je poctivý nájezd vyrobený z fošen a samozřejmě, šikovné ruce.

Máme nové filtry, olejový, naftový a vzduchový. Máme nový olej, ten Zdenda mění vždy po 10 tisících kilometrech.

Když to vyjde, vyměníme olej doma, ale když nás magická hranice kilometrů zastihne na cestě, není problém najít dílnu nebo montážní jámu a vyměnit olej v cizině.

Máme taky nějaký šrámy na blatnících a nárazníku.

Hlavně jsme přehlédli zarostlý kámen u výjezdu ze stání, což se stane jedna dvě a odnesl to zadní nárazník, sice jen část, ale než platit horentní ceny za jednotlivé díly, koupil si Zdenda tmel, laminát a barvu a máme nárazníky jako nové.

Nejdražší byla plechovka namíchané barvy. Důležité jsou ještě šikovné ruce strýka který umí snad všechno, včetně práce s lakýrnickou pistolí. Tak už jsou nové, krásné nárazníky a lemy u kol.

Odevzdali jsme kola na přestavbu. Ještě teď je mi z toho ouvej. Je to hromada peněz, ale komfort, který budeme mít je úžasný. Otevřou se nám možnosti dlouhých dojezdů a výlety do dálky už nebudou takový problém.

Já vím, máme nohy a trocha šlapání ještě nikomu neublížila, to je sice pravda, ale roky přibývají, asi každému, a pokud nás čeká na konci cesty stoupání do prudkého kopce, trocha pomoci nikdy není na škodu. Každopádně, tím, že se už dostáváme do oblastí, kde na vhodném místě ponecháme auto a budeme podnikat paprskovitě výlety do okolí, tak elektrokolo je ideální řešení.

Jen jsem si myslela, že s nástupem elektrokol bude cena jak kompletních elektrokol, tak přestaveb poněkud klesat, ale bohužel, opak je pravdou. Technologie se vylepšují, a to celé zařízení prodražuje. Elektromotory, které byly před rokem nemyslitelné, už jsou na trhu. Baterie, které pojmou co nejvíce energie se stále vylepšují, aby umožnili dojezdy nad sto kilometrů, a to je samozřejmě znát na ceně.

No a pak máme i kvalitu jednotlivých značek. Zkrátka, je to hodně peněz pokud nechceme vysloveně koupit elektrokolo v supermarketu nebo skládačku na elektropohon za pár tisícovek a mít problém ujet deset kilometrů a ještě být ušlapaný, tak musíme sáhnout do dražší kategorie.  

Zdenda má nového broučka, zatím mu říkám droník a asi mu to pojmenování zůstane, kterého si moc a moc přál, a protože byl po cestě veskrze hodný a nezlobil, tak už na něj u Anitky netrpělivě čekal. Mám ohromnou radost, že má radost a první krůčky našeho droníka jsou úžasné. Je to něco, o čem asi sní každý kluk, a protože sny se mají plnit, a protože jsme hodně šetřili, a tak jsme elektrokola a droníka koupili.

Zdenda se velmi věnoval tomu, kde a jak koupit, studoval jednotlivé prodejce, porovnával ceny a rizika poslání ze zahraničí, napojil se na různé skupiny majitelů dronů, kteří si velmi nezištně pomáhají radami, a nakonec se podařilo, že máme doma drona, za kterého bychom v Čechách zaplatili o víc jak třetinu více a s plnou zárukou.

Což je samozřejmě příjemné a já jsem hlavně ráda, že už skončily dva měsíce básnění a poslouchání o zářných kvalitách našeho nového přírůstku do posádky. On je to totiž velký problém lítat na cestě. Mysleli jsme si, že když někde zastavíme, tak Zdenda vyndá letadla a bude lítat. Jenže, ono to není tak jednoduché. S plachťákem, co sebou vezeme lítal párkrát, protože podmínky musí být ideální.

Velká louka, aby mohl bezpečně vzlétnout a přistát, téměř bezvětří a hlavně, musí svítit sluníčko, aby solární panely, které máme na střeše, dávali dost proudu na nabití baterek a ideálně, stromy až někde v dálce. Ten samý problém je s dronem, kterého sebou vezeme. Přesto, že je to sice velmi kvalitní dron, tak přeci jenom je starší a před pár lety nebyly motory tak silné, aby si poradily s větrem a udržet drona ve výšce za větru je velmi problematické. U drona sice Zdenda nepotřebuje bůhvíjaký prostor na vzlétnutí a přistání, ale opět, potřebuje dobít baterky, které si vezmou pořádnou porci energie. Takže aby se nám sešly všechny podmínky potřebné pro létání je téměř nemožné. Proto i když sebou sice vezeme velkého plachťáka a drona, tak Zdenda má možností k létání minimální.

S novým droníkem je to jiná písnička. Několikrát jsme našeho drona viděli na cestě v akci a jen jsem koukala, v čem všem může lítat. Nejvíce se mi líbilo, když v Itálii pán navedl drona do ohromného útesu nad mořem, kde se honil větrný vír a dron snímal nádherně rozbouřené moře a vlny, hluboko pod námi, pár metrů nad hladinou.

No a zatím co se Zdenda staral o pravidelnou údržbu našeho Flíčka, já jsem jezdila autobusem do Prahy jednak na lékařské vyšetření, a hlavně na úřady. Taky jsem vyzvedla vyčištěný fotoaparát a spravený objektiv v Olympusu. Nutno říct, že servis je v Olympusu skvělý, pohodlný a velmi profesionální. Během pár pracovních dnů mám vše opět u sebe a můžeme dál fotit jako o život. Uložili jsme náš aparát, pracovní název prcek, do rezerv na cesty a dál fotím testovacím, zapůjčeným aparátem, který je o několik tříd nad tím naším. Bohužel, i když nejsme žádný profesionálové a fotky mají velmi kolísavou kvalitu, tak i tady platí, podobně jako u aut, že za kvalitu si musí člověk holt připlatit.

I když je uživatel jen víkendový a dovolenkový fotograf, tak je to znát. Je znát, když je aparát kvalitní a fotky jsou čisté, vybarvené a jasné. Jistě, jde použít hromada různých programů na následnou úpravu fotek, ale kdo to dělá? Každý den ukládáme okolo 50 ks fotek v plném rozlišení, a i tak je to každodenní práce minimálně na hodinu jen se postarat o fotky, které máme ze dne. Stáhnout fotky, v kopii převést do formátu na web, promazat nepovedené, narovnat padající domy, vyříznout popelnice a zábradlí, teda pokud to jde, a vybrat fotky, které si ponecháme na úložišti v plném formáty. Zkrátka, je to hodně práce a o to se každý den dělíme se Zdendou. 

No, a pak mám několik restů. Jeden rest právě napravuji, dopisuji, co se událo v minulých dnech, ale to je taková pohodička. Musím přebrat fotky z minulých dnů, jak jsem se už zmiňovala výše, což je snad nejotravnější práce.

Pak mám velký rest v kartě UNESCO, ten bych měla napravit co nejdříve. Několik posledních UNESCO památek má sice odkaz na fotogalerii, což je počin Zdendy, ale já nemám texty k jednotlivým památkám a pokud mají mít hlavu a patu, ty texty, tak je to poněkud zdlouhavější a za další součet minulého měsíce. Tak ten bude hodně náročný, protože co za rok ušetříme, tak je během 14 dnů v nenávratnu.