Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech, kvetoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh je... číst dál