24.4.2018 Bayeruth - Německo

Jedeme nádhernou krajinou severního Bavorska. Je tu krásně a jen litujeme, že se už musíme vrátit.

Kdybychom tu měli kola, tak zastavit, sednou na kola a jen tak se projet po krásné jarní krajině by bylo skvělé. Kola sebou nemáme a už i dost pospícháme.

Nocujeme ve městečku Bayreuth a protože je pěkný den a potřebujeme si drobet protáhnout nohy a nic nebrání tomu, se projít po velmi známém městě.

Známé je díky Richardu Wagnerovi, který zde žil a pracoval. S ohledem na to, že vážné muzice moc neholdujeme, tak se zmíním o této zajímavosti jen krátce. O co se jedná?

V 18 století si místní pán, majitel města a širokého okolí, markrabě Fridrich, jak se píše, velmi nudný muž vzal sestru pruského krále Fridricha Velikého, princeznu Vilemínu.

Nudný a veskrze chladný muž si vzal světáckou, hudebně založenou milovnici umění, která do Bayeruthu přilákala spoustu umělců, kteří povznesli město k výšinám.

Vilemína nechala postavit pět divadel a z toho se jedna budova Opernhaus pyšní hrdým zápisem opět v UNESCO.

Nejedná se o budovu jako takovou, tak je tak nějak nic neříkající, ovšem interiér je naprosto úchvatný.

Bohužel, v době naší návštěvy bylo zavřeno, ale jinak stojí prohlídka 7 eur, a to bychom určitě dali.

Alespoň jsem si sem vypomohla obrázky od jiných, a tak se podívejme, co vše se tu vytvořilo v 18 století.

Je to nádhera a když nic jiného, tak toto je zkrátka paráda.

Jedná se o nejlepší barokní interiér v Německu a že je tu barokních památek požehnaně. Nádhera a věhlas Opernhaus prý přilákal i Wagnera, který právě zde dirigoval už jako občan města triumfální provedení Beethovenovy Deváté symfonie.

Každopádně, Vilemína se prosadila i jako velká reformátorka městské zástavby a zasadila se o vybudování nádherného parku.

Já jsem si dneska opět moc hezky zařídila. Dnešní trasu jsem komplet odřídila z Bodu A do bodu B, tedy cíle. Pokud není silnice vyloženě uzoučká a má jakési pozvolné přechody do okolí, tak jsem jaksi v pohodě. Vyloženě mě děsí hluboké škarpy a úzké silnice.

Stále se bojím, že při vyhýbání a uhýbání větším autům hupnu do příkopu a našeho Flíčka zničím. Stále nemám potřebnou jistotu, ale tu asi mít hned tak nebudu. Jistě, je potřeba jezdit a jezdit a zkušenosti postupně získávat. Myslím si, že je dobré, důležité a nezbytné, aby oba dva partneři na cestách zvládli a ovládli auto, karavan, to je jedno a dokázali dojet do jakéhokoliv cíle.

Domů, do nemocnice, k nejbližší pomoci, a tak vůbec. Nikdy nevíme, co nás může na cestě potkat a jak říkám, je bláhové si myslet, že když zvládnu řídit osobní auto, tak toto tak nějak taky.

Je to hloupost. Nezvládnu a nedokážu a pokud ano, tak to bude opravdu na hraně bezpečnosti všech. Nás, okolních řidičů, chodců, pangejtů, příkopů, mostů, kruhových objezdů a v první řadě, našeho Flíčka.

 Dnešní trasa je: 111 km