22.4.2018 Zellingen - Německo

Včera jsme konečně dojeli k naší báječné sestřence Blance a jejímu manželovi Wernerovi.

Úžasné setkání po několika letech. Blanka nám byla nápomocná při koupi našeho Flíčka za což jsme jí stále velmi vděčný. Werner se zase odborným překladem podílel na naší korespondenci při řešení problému s vaničkou u Dethleffsu a konečně jsme jim oběma mohli osobně ještě jednou poděkovat.

 Jsme kousek od Würzburgu a jedeme tam jen na skok a dobrou večeři. Würzburg je starobylé univerzitní město a je to všude a na každém kroku znát.

Ohromné množství mladých lidí je nejvíce na nábřeží řeky Mohan. To jsme ještě nikde neviděli, aby celé nábřeží bylo poseto lidmi, kteří spokojeně sedí, povídají si, popíjejí pivko, víno nebo jen z plechovek limonády a je tu absolutní pořádek. Všude to žije neskutečně příjemným životem.

Nad námi se tyčí krásně nasvícená pevnost Marienberg a jedním slovem, Würzburg je i večer naprosto parádní. Co mě ovšem velmi udivilo a co mě nejvíce uchvátilo, je starý kamenný most, hodně podobný našemu Karlovu mostu a na něm je večer spousta lidí, kteří tu popíjejí vínko ze skleněných číší.

Na začátku mostu jsou prodejny s rozlévaným vínem a když si koupíme sklenku vína, tak to víno dostaneme do krásné číše, kterou pak při odchodu vrátíme do prodejny. Něco neuvěřitelného a přitom, nikde jsem neviděla jedinou rozbitou číši, nikde se žádná nepovaluje. Na mostě je tolik lidí, že mi to nebere rozum. Všichni se skvěle baví, sedí na kamenném ochozu nebo jen tak na chodníku, nebo postávají a my se jen mezi nimi proplétáme. Tak úžasnou a příjemnou atmosféru jsem ještě nezažila.

To musí člověk vidět a okusit na vlastní oči, aby uvěřil. Sice byl víkend, sobota večer, ale most je plný lidí každý den. Würzburg je údajně městem, kde je nejvíce restaurací na počet obyvatel, ale ty jsou tak našlapané, že máme docela problém najít restauraci, kde je volný stůl. U řeky je ohromné množství krásných hospůdek s velikými venkovními terasami, kde si můžeme dát večeři, ale hrozny čekajících návštěvníků na uvolnění stolu nám jasně signalizuje, že buď si hodně dlouho počkáme a s nejistým výsledkem, nebo musíme jít hlouběji do města.

Zkrátka nábřeží je plné. Nakonec jsme uspěli ve velmi příjemné restauraci a dali si takový mix všeho možného v mističkách. Alespoň jsme ochutnali od několika specialit.

Takže, velké setkání a povídání až do kuropění.

Ráno je samozřejmě krušnější, ale přišly na návštěvu ještě děti s dětičkami, a tak bylo zase veselo.

Nejmladší Maxík šel z jedné náruče hned k dalšímu dospělákovi.

Krásné a spokojené miminko.

Samozřejmě, pyšná babička Blanka a dědeček Werner. Maličko závidíme, ale třeba i my se jednou dočkáme.

Blanka udělala k obědu německou specialitu špargl politý sýrovou omáčkou, šunkové roládky a vařené brambory.

Brambory jsou vařené ve slupce, oloupané a ve velké míse jsou uprostřed stolu a každý si bere podle chuti.

Tak jsem okukovala, jak se správně špargl připravuje a mám další inspiraci.

Do Würzburgu se určitě ještě vrátíme a město si pořádně prohlédneme za dne. Jednak je to krásné město plné památek a za další je to město zapsané na seznamu UNESCO.

Odpoledne už odjíždíme a parkujeme v Zellingenu u řeky na místě pro bydlíky. Je tady opět voda, sice za euro, ale parkování je zdarma. Pohodlné stání.

Včerejší trasa byla: 30 km