7.4.2018 Lyon - Francie
Lyon je druhé největší město Francie a podle toho se tu také parkuje, dost obtížně hledáme místo.
Zdenda tomu věnoval několik večerů a na Google mapách poctivě projel snad všechny ulice, ale zaparkovat, alespoň trochu slušně je velký oříšek. Nakonec se nám to podařilo, máme dobré místo, ale ani ho Zdenda do Parkovacích karet nebude dávat. V Lyonu si každý musí poradit sám, jak nejlépe umí.
Zarazila nás velká koncentrace černochů, těch je tu opravdu hodně, a podle toho si i vybíráme parkovací místo. V dražších a honosnějších čtvrtích jsou minimálně, ale tam se zase téměř nezaparkuje. Takže je to takový začarovaný kruh a pokud se chceme s naším Flíčkem zase v pořádku setkat, musíme hodně hledat.
Bohužel, v Lyonu jsme nenašli žádný STPL pro nás, ani hrazené velké parkoviště. Večer jsme strávili u Kláry a Romaina. Parádní večer, spousta povídání, a tak nějak to uteklo, že jdeme domů až po půlnoci. Naštěstí stojíme jen kilometr od bytu, ale dá se to šlapat.
V sobotu jdeme na velkou turu po Lyonu. Míříme do starého historického centra, který je zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO. Lyon je veliký a asi se vyplatí použít na přepravu metro.
Tak to je tady úžasné.
Vagóny v jedné soupravě jsou pouze tři menší, ale bez obsluhy. Zkrátka, tady v metru nemají žádné strojvůdce jako u nás a vlaky se pohybují na jakýchsi velikých gumových kolech. Příjemné a pohodlné.
Po zkušenost z metra v Paříži jsme si koupili celodenní lístek, protože tady když se spleteme ve směru, tak sice můžeme vylézt a znovu sejít dolů, k vlaku, ale musíme opět zaplatit.
Tak jako v Paříži, turnikety jsou perfektní s vysokou prosklenou stěnou a nedá se podlézt, přelézt anebo nějak jinak se dostat dovnitř na nástupiště. Absolutně odpadá možnost, že by někdo jel metrem a neměl zaplaceno. Jak jednoduché.
Na pahorku Fouviére je ohromný římský amfiteátr a jedná se o nejstarší dochovanou římskou památku mimo Řím. Celodenní lístek nám platí i na lanovou dráhu, která vede od stanice metra na vrchol kopce Fourviere.
Což velmi rádi využíváme. Šetříme si nohy na celý den. Město Lyon bylo založeno v roce 43 př. n. l. jako osada Lugdunum.
Na vrcholku kopce máme město jako na dlani. Pod námi jsou řeky Rhone a Saone a historické město.
My si tu dáváme malý odpočinek, čaj z termosky a jdeme už pěšky dolů, ke katedrále St. Jean, která je dokonalým propojením románského a gotického slohu. Katedrála je v úplném středu starého města a my se jen potulujeme uličkami.
Tak nějak jsme si zvykli na příjemnou italskou atmosféru, ale tedy už je vše jaksi upjatější, distingovanější a na úrovni. Nikde se nic nepovaluje, nikde nejsou žádný pouliční prodavači, nikdo se nezdraví, neusměje na nás a nikde nevlaje obligátní prádlo. Vše je učesané a vypracované do detailu. Je to o zvyk, ale Itálie se nám tak dostala pod kůži, že je to tady pro nás moc upjaté.
Hned vedle nás se tyčí krásná bělostná bazilika Notre Dame de Fourviére.
Ta je úžasná, sice mlaďoučká, až z 19. století, ale spousta krásný serepetiček na fasádě a ladné linie se nám moc líbí.
To v centru historického města katedrála St. – Jane je jiná liga. Ta se tu tyčí z let 1180 a je to taky znát na těžkopádnosti celé stavby. Ohromující vnitřní prostory jsou bohužel hodně chudé, ale to tak nějak moc nevadí.
Jen si uděláme pár fotek na připomenutí a jdeme dál. Oběd jsme tentokrát sebou neměli, a protože je všude opravdu hodně draho, tak si klasicky kupujeme v potravinách dlouhatánskou bagetu, paštiku, sýr a dvě rajčata a jdeme se naobědvat na nábřeží, kde takto obědvá spousta lidí.
Vyrobíme si dva obří sendviče za 5 eur a je nám dobře. Přesto, že jsou kavárny a restaurace plné obědvajících návštěvníků, tak i tady je hodně lidí, kteří si na sluníčku užívají poklidného oběda.
Nachodili jsme hromadu kilometrů a jsme úplně vyřízený. Vracíme se velikým obloukem zpět ke Kláře a Romainovi a jediné, co si přeji je, dát nohy do lavoru s vlažnou vodou a dobré kafe. Nakonec mě dostaly do kondice dva hrnky výborné silné kávy a dětičky. Ty jsou skvělé.
Zdenda zabodoval výrobou papírové vlaštovky a já jsem zase večer četla pohádku na dobrou noc. Hezkou, od pana Lady.
Alice a Marius jsou skvělá dvojčata, jen nám tentokrát chyběla ještě Julinka, která je za babičkou v Praze.
Večer jsme měli francouzskou specialitu, pečená kachní prsa. Lahůdka.
Celá kachní prsa jsou nejdříve osmažená na pánvi a pak je Klára strčila na přesné minuty do rozpálené trouby. Dobrota, k tomu šťouchané brambory, salát a samozřejmě, vynikající vínko.
Opět, domů jsme šli hluboko po půlnoci, ale ráno už pokračujeme dál. S naší Klárou a celou rodinkou se uvidíme znova na konci srpna, ale to když budou na prázdninách v Čechách.
Trasa do Lyonu : 28 km