30.7.2018 Nagele - Nizozemí

Noc proběhla v klidu a v pohodě, nikde nikdo, opět jsme osiřeli. Nicméně, pokud by hospodyňky na cestách nevěděly, k čemu všemu lze použít nosič na kola, tak k vyvětrání peřinek.

Jen je potřeba při odjezdu na ně nezapomenout, což už se mi několikrát stalo. Stalo se nám, také, že na nás lidi na parkovišti posunkovali, že jako něco máme vzadu a peřinky nám tak zachránili, ale to je výjimečné.

Nicméně, ještě se po ránu koupeme, protože za chvíli odjíždíme na další památku UNESCO a tou je oblast Schokland, kterou lidi odpradávna obývali,

kterou se snažili udržet před vodou, kde se snažili žít a odkud je nakonec vláda přestěhovala, protože problémy s vodou u domů byly už neudržitelné.

Schokland je bývalý ostrov v holandském Zuiderzee v obci Noordoostpolder. Byl to podlouhlý pás rašelinišť. Schokland je také jedinečná kombinace kulturní historie a přírody.

Důkaz o lidském obydlí, který je z archeologických vykopávek doložený více než 10 000 let zpět. Je to místo mezi půdou a vodou, uprostřed Noordoostpolderu s množstvím archeologických pokladů.

Není divu, že UNESCO v roce 1995 rozhodlo o udělení statusu seznamu světového dědictví Schokland. Vykopávky a nedávná minulost dokládají, že lidé žili na Schoklandu od pravěku až po rekultivaci Noordoostpolderu.

Schokland symbolizuje život holandského lidu v boji s vodou a proti ní. A navzdory hrozbě povodní a chudobě lidé tady vždy žili a snažili se přežít. Od prehistorických lovců až po moderní obyvatele. V roce 1859 ostrovanci prohráli svou bitku proti vodě při veliké záplavě. Ostrov zasáhla ničivá povodeň a vláda rozhodla, že obyvatelé musejí opustit ostrov.

Nejen kvůli pokračujícímu nebezpečí povodní, ale také kvůli chudobě. Asi 635 'Schokkers' bylo následně přesunuto na pevninu, tam jim byla přidělena půda a mohli začít od začátku.

Schokland zůstal dál používán aspoň jako pastvina, ale v roce 1942, po rekultivaci Noordoostpolder, se stal ostrovem na suchém území.

Oběd na cestě. 

Dneska je to velmi malé území, které je moc pěkně upravené.

Celou trasou vede naučná stezka, která je hlavně určená pro děti a návštěvníky, kteří toho mnoho o tomto území nevědí. Různé panely nám ukazují, jak zde žili jak lidé, tak hlavně děti. Je tu srovnání, s čím si hráli děti tenkrát a dnes, jak vypadaly školy tenkrát a dnes. Samozřejmě, jak probíhal každodenní život za palisádou, kde už začínala voda.

Jak lidé těžce žili na, tak nehostinném místě. Všude jsou pěkné lavičky, několik maličkých domků je zrestaurovaných a otevřených pro návštěvníky.

Miniaturní prostory, kde žili celé rodiny. Půda byla tak vzácná, že domky museli být maličké, aby zabraly, co nejméně místa.

Opět jedeme po cyklotrase,

kterou jsme si dopředu připravili. Je to skvělá možnost, připravit si trasu, přesně podle toho, jak potřebujeme, jak chceme,

na kolik kilometrů máme chuť a náladu a pak jedeme jen podle zapsaných čísel. Celá trasa je naprosto perfektně značená.

  Naše dnešní trasa na kolech, 35 km

A protože je krásný den, a protože máme ještě dost času, tak jedeme kousek od nás na další, jak jinak zajímavost a tou je jediná parní přečerpávací stanice v Nizozemí a na světě ir. DF Woudagemaal.

Je to úžasná technická záležitost, která je tak jedinečná a plně funkční, že si opět zasloužila být na seznamu UNESCO.

Aby nedošlo k mýlce, Nizozemí má jen 13 památek v UNESCO seznamu a my navštívíme jen některé. Vlastně, chtěli bychom navštívit všechny, možná se nám to i povede, ale teď je to jen část z nich, která je na severu země.

Veliké parkoviště je hned před hlavní budovou. Dne 7. října 1920 otevřela čerpací stanic Nizozemská královna Wilhelmina. Úkolem bylo čerpání přebytečné vody z Frieslandu, ze systému poldrů, v době povodní a enormně špatných povětrnostních podmínek. Dneska je čerpací stanice vyloženě jen záložní, ale stále je plně funkční a může kdykoliv najet do plného provozu.

 

V roce 1967, poté, co běžela na uhlí již 47 let, byly kotle přeměněny na těžký topný olej. Je tady měřitelná čerpací kapacita 4 000 m³ za minutu.

Čerpací stanice se v současné době využívá k doplnění stávající kapacity čerpacích stanic v případě výjimečně vysokých hladin ve Frísku; obvykle se tak využívá několik dní v roce.

Když jsem hledala informace k této zajímavosti, náhodou jsem narazila na informace ohledně sucha a zavlažování v této oblasti. Není to tak, že by bylo lidem jedno, jestli mají u domů trávu uschlou na troud, ale oni jednoduše jen respektují zákaz zalévání. Přesto, že jsme v oblasti, kde pracují přečerpávací stanice, kde se stále bojuje s vodou, tak i tady je ohromné sucho a hladiny spodních vod povážlivě klesají.

Tak je v celé oblasti Fríska a Flevolandu, což je poslední, 12 samostatná oblast Nizozemí zákaz zalévání z vodovodů, pitnou vodou. Zalévat se smí pouze z kanálů, a to ještě v určité hodiny a určité plodiny. Dneska už platí zákaz zalévání některých plodin a tam, kde u pole žádný kanál není, mají zkrátka smůlu. Proto jsme viděli mnoho polí vysloveně vysušených, uvadlé brambory, miniaturní a vysušenou cibuli nebo úplně uschlé pole slunečnice.

Dokonce je i zákaz napájet dobytek kvalitní vodou. Ta se smí použít jen, když není voda v kanále. Zalévat zahrady se už nesmí hodně dlouho, proto je všude tráva spálená na troud. Bohužel i veliké valy, kde se pasou ovce jsou úplně vyschlé a žluté. Někde tráva je pěně zelená, ale to je na vysloveně podmáčených půdách.

Takže, křivdila jsem Nizozemcům, oni jen dodržují nařízení. Ostatně, pokuty za nedodržení zákazu jsou taky vysoké. Občan, pokud bude zalévat dostane pokutu 500 eur a firmy 1500 eur.

Nevím, jak dalece chodí kontroly, ale za dobu, co tu jsme už vím, že Nizozemci dodržují zákazy, dodržují pravidla, která platí. Zkrátka, nesnaží se obelstít, obelhat, překračovat a nedodržovat.

Dnešní trasa je: 89 km