28.7.2018 Hoorn - Nizozemí

Konečně odjíždíme ze Zevenhuizenu, kde jsme nakonec strávili skoro týden. Jen jednou jsme si odskočili do města na nákup a jinak?

Koupání, opalování, zkrátka, snaha o přežití příšerných veder, která i tady panují. Schválně kvůli tomu volíme naši trasu tak, abychom letním vedrům unikli, ale léto jako je letos, tak to jsme ještě nezažili.

Vlastně jsme už čtvrté léto na cestě a je to první léto, kdy si večer nepřitápíme a nechodíme ve svetrech a je příšerné vedro. Stále a pořád. Vlastně nám už víc jak měsíc a půl na cestě nepršelo a všechno je absolutně vyschlé. Tráva je seschlá a jediné co je tu skvělé, tak je spousta vody v kanálech a v uměle vytvořených jezerech, kde se ještě pořád dá koupat.

Ráno se přihnal mrak, trošku sprchlo, ale během pár minut je asfalt opět suchý a vyprahlý.

 Začaly už žně a je až neskutečné, jak se divoké husy slétávají na sklizená pole, a ještě dozobávají co zbylo.

Je jich opravdu hodně a další a další přilétají. Je to nádherné sledovat.

Před námi je starobylé město Gouda, které je, jak jinak, proslavené výrobou sýrů a ty jsou na prodej na každém rohu.

Cenu nebudu komentovat, ale zastavím se jen chvilku nad úžasným množstvím druhů sýrů, které tu jsou v prodeji. Můžeme si koupit sýr goudu v desítkách příchutí a nádherném provedení.

Je to paráda a jen prohlídka sýrové speciálky stojí za pokoukání.

Městečko Gouda je hezoučké a určitě stojí za krátkou prohlídku. Kdyby nic jiného, tak v Goudě je sice placené parkoviště, ale mají tu stání pro obytná auta se servisem a vodou, která je zadarmo.

Stojíme ve frontě na vodu. 

Přesně to jsme potřebovali. Po tolika dnech veder, která tu panují je důležité včas vypustit nádrž na vodu, vytřít, vydezinfikovat a napustit čistou vodu.

Všechnu vodu, kterou pijeme poctivě převařuji, ale i tak je dobré očistu udělat, jakmile se dostaneme k volnému zdroji vody.

Faktem je, že dneska, i kdybychom vodu museli zaplatit, očistu nádrže bychom udělali tak jako tak. Těch pár eur nám nestojí za to mít v nádrži živý spolucestující.

Pokud bychom měli chvilku času na víc, určitě se podíváme do jedinečného kostela svatého Jana. Jedná se o překrásný kostel s naprosto jedinečnou vitrážovou výzdobou.

Kostel je původně z nějakého 11. století a několikrát vyhořel, několikrát byl znovu postaven a jen jeho obnova a šestnáctileté restaurování stálo v roce 1980 skoro milion guldenů.

Za zmínku stojí nejznámější holandské varhany z roku 1732, které mají úžasných 3856 píšťal. Bohužel, zrovna, když jsme se byli v kostele podívat, právě probíhalo ladění varhan,

a to je přesně to, co nás dokáže spolehlivě vyhnat. Přesto, že jsme zaplatili vstupné 7 eur, tak prohlídku jsme opravdu zkrátili na minimum.

Pištění, pardon, ladění jednotlivých píšťal je nepříjemné, ovšem, varhanní hudba je úžasná.

My jsme se vrátili na parkoviště Malá Amerika, kde, jak jsem se už zmínila, je voda zdarma a pokračujeme na zlatý hřeb dnešního dne

a tím je systém větrných mlýnů zapásaných na seznamu světového dědictví UNESCO v Kinderdijk-Elshout.

 

Jedná se o soustavu 19 větrných mlýnů, přečerpávacích stanic. Všechny větrné mlýny jsou plně funkční, ale bohužel, jen údajně do třech, ale vlastně jen do jednoho se můžeme podívat dovnitř.

Jinak jsou mlýny v soukromém vlastnictví, sice krásně udržované, ale bez možnosti vstupu. Větrné mlýny sloužily k přečerpávání vody z vysušených částí země, z koryt a kanálů.

Je to obdivuhodně zachovalé území, kterého se nedotkla civilizace a kde je stále vidět, jak se zde, v celém Nizozemí bojovalo a dodnes bojuje s vodou.

Zároveň, dneska je už celá oblast vyhlášená jako Chráněné území. Nádherná krátká procházka.

Sice nám párkrát sprchlo, ale to jsou takové ty přeháňky, které nestojí ani za řeč.

Tak se ještě podívejme na pár fotek krásných mlýnů.

Land van Leeghwater Je další zajímavou zastávkou na naší cestě. Jedná se o způsob života v této oblasti. Tato část Nizozemí byla kdysi buď pod vodou, nebo zde byly mokřady, písečné duny a říčky.

Jsme hluboko pod úrovní moře a díky systému odvodnění zde vznikla pevnina, kde se lidé zabydleli. Během své 1000leté historie se tak země Leeghwater utvářela a vznikala lidským umem, pílí a znalostmi.  

Aby tady mohli žít lidé, aby neměli permanentně podmáčené domy, museli v celém velkém regionu vybudovat koryta, kanály a hrázdiště, které udržují nízkou hladinu vody. Dříve zde byly stovky větrných mlýnů, ale ty už nahradily moderní přečerpávací stanice.

Příkopy, kanály, pastviny a hráze jsou stále neustále vylepšovány podle starých vědomostí a znalostí starých geometrických, fyzikálních a vodohospodářských principů, které se datují z holandského zlatého věku. Z tohoto důvodu UNESCO přidalo zemi Leeghwater do svého seznamu světového dědictví.

Mě zaujalo využití staré pevnosti k rekreačním účelům. Stará velká pevnost byla kompletně přestavěná a dneska slouží jako luxusní wellness pro bohatou klientelu. Podle značek aut na parkovišti bych řekla, pro velmi bohatou klientelu.

Pevnost má vše, co správný wellness má mít. My jen nakoukli dovnitř a prohlédli jsme si areál zvenku.

Nádhera. Jen mě udivuje, že se nikde nezalévá trávník, jen málo zahrad má zelenou trávu okolo domu. Mnohde jsou už i kytky okolo domu uschlé, a přitom je tady vody habaděj.

Tak nějak tomu nerozumím. Velmi honosné domy, velmi drahé domy s perfektně naaranžovanou zahradou a trávník je jako holina.

Uschlý. Určitě by majitelé měli peníze na zalévání, zvlášť když vidíme u garáže stát auto za dva miliony, ale asi jim je to jedno, nebo nevím, kde je problém.

Projíždíme napříč krásným maličkým městečkem Hoorn, kde parkujeme na noc.

Jsme maličký kousek od ohromného jezera, kde v klidu a v pohodě můžeme stát.

Nádherné a pohodové místo na klidnou zastávku.

Dnešní trasa je: 224 km