19.7.2018 Thieu UNESCO - Belgie

Dnešní den věnujeme jednak dopsání cestopisu, Zdenda si urovnal svojí fotogalerii a hlavně, máme v plánu velký, ale krátký,

výlet po historickém kanálu Canal du Centre, který byl zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO. A čím je zajímavý?

Jsou tu čtyři naprosto jedinečné propustě, výtahy, které pracují na principu Archimédova zákona. Jsme v Thieu a parkujeme přímo u Canal du Centre. Je to kanál pro vodní dopravu menších soukromých lodí a je to taková rarita.

Vše toto se nachází v belgickém středním Valonsku v provincii Henegavsko asi 50 km jižně od Bruselu, mezi městy La Louvière a Thieu. Hned nad naším parkovištěm, které mohu doporučit i na delší pohodlné stání je vlastně hned první zdymadlo, nebo podle plánku, poslední z řady.

Tak, sundáváme kola z nosiče, bereme svačinku na cestu, zásobu pití, protože je horko a můžeme vyjet. Celá trasa je velmi krátká, jen 10 km tam a 10 zpět, ale pokud to vezmeme ještě zajížďkou na další zajímavost a tou je veliký, vysoký lodní výtah mezi městy Strépy a Thieu pro určený především pro průmyslovou přepravu.

My se ale nejdříve zaměříme na Canal du Centre, který je jako technická – kulturní památka už od roku 1998 zapsaný na UNESCO seznamu.

Jedná se o jedinečné technické řešení překonání výškových rozdílů a splavnění této části území.  Výstavba kanálu probíhala v letech 1882 až 1917. První z výtahů byl uveden do provozu roku 1888, zbývající až na konci 1. světové války v roce 1917. Všechny čtyři hydraulické lodní výtahy na krátkém úseku historického kanálu jsou technické památky nejvyšší kvality. Dohromady se samotným kanálem tvoří příklad průmyslové krajiny z konce 19. století.

Tehdejší stavitelé se v této oblasti museli vypořádat s mimořádně obtížnou situací, na krátkém úseku kanálu bylo nutné překonat velké výškové převýšení.

Rozdíl hladin řek Mas a Šelda zde činí téměř 75 m, což je hodně. Aby lodě překonali tento rozdíl na dráze několika kilometrů, postavili stavitelé kanálu soustavu 2 zdymadel a 4 hydraulických lodních zdviží.

Loď najíždí do vany a vana se uzavírá. 

Výškový rozdíl v korytě starého ramene je tedy překonáván dvěma klasickými zdymadly a čtyřmi hydraulickými lodními výtahy, z nichž každý překonává rozdíl přibližně 17 metrů.

Výtahy pracují na principu spojených nádob a tady máme už zmíněný Archimédův zákon, který je tu plně použit. 

Ten, kdo si už nepamatuje, zde je jeho znění: „Těleso ponořené do tekutiny, která je v klidu, je nadlehčováno silou rovnající se tíze tekutiny stejného objemu, jako je ponořená část tělesa“ nebo jednodušeji – „Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou rovnající se váze kapaliny tělesem vytlačené“ a máme to.

Doufám, že jsem to napsala správně. Uvnitř ocelové konstrukce se pohybují dvě ocelové vany, v nichž se střídavě napouští a vypouští voda.

Tady už jede vana s lodí dolů.

Centrální sloupec vody působí jako píst ve svislém válci. Mohutný ventil se střídavě otevírá a uzavírá podle toho, kolik vody bylo vytlačeno lodí vjíždějící do komory.

Na tomto principu bylo koncem 18. století postaveno ve světě celkem osm podobných zdviží,

z nichž se v původním a funkčním stavu dochovaly právě tyto čtyři výtahy, které si právě dneska projedeme.

Celou trasu jedeme po moc pěkné cyklostezce hned vedle kanálu a máme tu popsaných 26 zastávek a zajímavostí. Pravdou je, že jich tu skutečně až tolik není. Zdymadla a výtahy jsou popsány hned na dvou místech a číslech.

Jedno číslo je pro výtah ze spodního pohledu a druhé číslo následuje nahoře, tak kde lodě vplouvají do ocelové vany.  

Historický kanál má omezení co do velikosti, hloubky a šířky plavidel. Jedná se vlastně o omezení způsobené velikostí spouštěcí vany, a tak mohou proplouvat lodě jen o maximální délce 38 m a šířce 5 m. Výška lodí nad vodou může být maximálně 3,8 m a jejich ponor 1,8 m. Výtahy mohou přesunout lodě do výtlaku 350 t, víc ne.

A když už jsme si projeli celou trasu a máme ještě čas, což my máme, tak se můžeme rovnou vydat k dalšímu zajímavému počinu a tou je ohromný lodní výtah, který byl, poměrně dost dlouho, nejvyšším lodním výtahem na světě. Je to obdivuhodná stavba, která stojí za zastávku a prohlídku.

Postupem času se starý plavební kanál stal nevyhovujícím, Lodě se zvětšovaly, zvětšoval se i objem přepravovaného materiálu a hlavně, začal se honit čas. Projet všechny zdymadla a výtahy znamenalo strávit na velmi krátkém úseků několik hodin a s přibývající dopravou to byla nakonec celodenní záležitost. 

Proto v roce 1980 Belgická vláda rozhodla o stavbě nové lodní zdviže. Stavba probíhala v letech 1982–2002 a patří mezi nejkolosálnější stavby svého druhu, a to nejen v Belgii.

Překonává totiž výškový rozdíl 73 m najednou!

Co se konstrukce týká, jedná se o dvě železné vany s protizávažím o délce 112 a šířce 12 m, které fungují nezávisle na sobě. Výtah umožňuje přepravit lodi až o výtlaku 1350 tun. Přeprava lodi zespodu nahoru nebo naopak trvá pouhých 7 minut, celý proces včetně vplouvání, kotvení a vyplouvání trvá méně než 30 minut. 

   Strojovna výtahu vypadá jako malá elektrárna. Obrovské elektromotory, generátory a kilometry tlustých ocelových lan navinutých na velkých bubnech spouštějí a zdvíhají ohromné průmyslové lodě a podle toho, kolik lodí parkuje a čeká v obou směrech je vidět, že tato vodní trasa je velmi používána.

 

Hned pod výtahem je veliké parkoviště, kde lze pohodlně zaparkovat i na noc a počkat si do rána, než začne výtah fungovat. Velká terasa nám zase poskytne pohodlné sledování celé operace a my se můžeme podívat, hezky pěkně zblízka, na najíždění ohromných lodí do van. Napouštění vody, vypouštění vody, zavírání vrat u vany a spouštění nebo zdvíhání lodí. Je to koncert nejvyšší virtuozity a naprosto úžasná podívaná. Je fakt, že mě jako ženskou až tolik toto nezajímá, ale tady jsem i já, jako technický neznalec jen zírala.

Přijeli jsme seshora a akorát jsme viděli najíždět loď, která byla na řadě a než jsme sjeli dolů na ochoz výtahu, loď už se poklidně, pomalinku spouštěla k nám dolů.

Za chvíli už dosedla na dno výtahu.

Chvíli se vyrovnávaly hladiny mezi vanou a řekou a už se pomaličku otevírají vrata.

Respektive, zdvíhají a loď vyplouvá.

Během pár minut už je připravená další loď, která čeká na výtah dole a vše se opakuje stále dokola. Několik lodí čeká frontu a jak vidíme, další připlouvají.

Zdendu, jako kamioňáka zajímalo, kolik ta přeprava může stát, protože je zvyklý z kamionové dopravy, že se absolutně vše, jakýkoliv úkon na silnici tvrdě platí. To, co je pro veřejnost zdarma, tak se v obchodní, průmyslové přepravě platí. Co nás však překvapilo, přeprava všech lodí je zdarma.

 

Zdviž je unikátní nejen ve výšce ale i v tom, že rekuperuje elektrickou energii při přepravě lodi shora dolů. Vyrobená elektrická energie je dodávána zpět do veřejné sítě.

Samozřejmě, při přepravě zdola nahoru se opět elektřina spotřebovává, ale stále se jí vyrobí více než se spotřebuje, a tak celkové náklady na jednu loď jsou údajně spočteny na 3 eura.

 Pokud se zajímáte o techniku a ocitnete se v Belgii, rozhodně tuto stavbu navštivte. Je vidět z velké dálky a v této oblasti ji rozhodně nemůžeme minout.

 

Je příšerné vedro a nám už skoro měsíc nezapršelo. Zkrátka, tady neprší a je tu příšerné sucho. Vše už je usušeno na troud, ohromné lány cibule se musí zavlažovat a pokud někdo nezavlažuje, tak je cibule na zaorání. Brambory jsou na tom hodně podobně, musí se zavlažovat. Všechna tráva na slunci už je úplně uschlá a my, jak přijíždíme, jen ze sebe svlékneme oblečení a hurá do vody.

Ta je velmi příjemně chladná a kupodivu, ještě nekvete. Jsme vlastně v rameni kanálu, kudy proplouvají veliký remorkéry a nákladní lodě, ale u zdviže vše končí, voda nikam neteče dál. Naštěstí je jí hodně a naštěstí jí lodě dost provzdušňují, ale myslím, že je otázkou času, kdy tady také začne kvést.

Zítra už odjíždíme směrem na Brusel, ten jenom projedeme a hlavně na Antverpy. Tam bychom rádi někde pohodlněji zaparkovali a Antverpy si projedeme na kolech. Viděla jsem na internetu krásné fotky historického centra města a o to bychom neradi přišli.