15.7.2018 Dunkergue - Francie

Na pár dnů jsme opustili Nizozemí a teď Belgii, abychom dojeli do Calais a už se budeme vracet zpět.

Pojedeme jen o kousek níž, vnitrozemím, abychom toho poznali co nejvíce. Zdenda volí trasu tak, že nikdy nejdeme po jedné cestě dvakrát.

Příští léto začneme naše putování v Calais a opět se budeme vracet přes Německo, Nizozemí a Belgii, ale zase pojedeme po jiné silnici a jinou krajinou. Vlastně Belgií a Nizozemím budeme projíždět třikrát, a to už je dobrý základ na to, poznat a vidět z té každé země co nejvíc.

Teď se nám navíc ještě rozšířil poznávací prostor díky našim kolům, takže zvládneme procestovat ještě velký okruh kolem místa kde zůstáváme na noc. Teď se akorát snažíme najít nějakou kloudnou cyklo mapu celé Francie, ale jak to zatím vypadá, Francie je rozdrobená do jednotlivých regionů, protože odkazů na cyklovýlety v určitých krajích je hodně, ale tak jako to mají v Nizozemí, to asi tady nebude.

Nicméně, tím, jak se nám kupí různé užitečné odkazy na cyklotrasy v jednotlivých zemích, tak je budeme postupně vkládat do karty RPC – Jedeme. Tam je už zastaralý přehled dálničních poplatků, tak to překopu a budeme tam mít jen odkaz na dálniční poplatky, ale aktuální a jako druhý budou odkazy na různé cyklostezky a výlety a tak podobně v jednotlivých zemích, kde se nacházíme. Je škoda, že jsme neměli elektrokola dříve, projetých zemích na kole by bylo mnohem více, ale jak se správně říká „všechno má svůj čas“. 

Plavně jsme překročili Belgickou – Francouzskou hranici a pokračujeme směrem na Dunkirk nebo Dunkerque a Cale – Calais. Kousíček za hranicemi zastavujeme na oběd na STPL u velkých potravin a jak tak koukám, hned naproti nám je prádelna.

Potřebuji vyprat jen jedno ložní prádlo, ručníky a utěrky a když už je příležitost, tak rovnou i nějaké oblečení. Vedle nás přijeli dva kluci taky v obytné dodávce a přemýšlí, jestli vyprat nebo ne.

Nakonec do toho šli taky a s přehledem naplnili jednu velkou pračku. Prádlo jsem nakonec rozdělila do dvou praček místo jedné velké. Bylo by to sice o euro levnější, ale mám takovou všehochuť a raději prádlo rozdělím na světlé a tmavé, klasika.

Venku je krásný vítr, taky klasika, svítí sluníčko, a protože už v potravinách zavřeli, v neděli mají jen do 13 h, tak se parkoviště kompletně vyprázdnilo a já si mohu v klidu natáhnout šňůry a pověsit prádlo hezky na sluníčku, ve větru a nedělat ostudu.

Teda, Zdenda mi natáhl šňůry a pomohl prádlo pověsit, to abych mu neubírala zásluhy.

A tady jsou ceny, malá pračka, velká pračka a dole sušička. Než jsme se naobědvali, než jsem umyla nádobí a než jsme si dali poobědovou kávičku, prádlo je suché a my můžeme v klidu pokračovat v započaté cestě.

Každopádně, severní francouzské pobřeží je jedna veliká letovisková záležitost. Samé hotely, ohromné paneláky plné letních bytů, luxusní vily a tak podobně. Jedeme na další STLP ve městečku Dunkerque, který se ukázal jako nepoužitelný, protože přes příjezdovou cestu je ve dvou metrech tyč.

Cestou jsme viděli jiné stání u fotbalového stadionu, kde už stojí pár kolegů. Ideální místo. Zdenda si chytil na chvíli finále ve fotbalu, a to co se dělo pak, bylo úžasné. Nesmírná euforie a naštěstí, tady se neničilo.

Viděli jsme ve zprávách, co se dělo v Paříži a dalších velkých městech, ale to už nemá se sportem vůbec nic společného. My jsme si udělali nádhernou večerní procházku po pláži, která je od nás nějakých 200 m.

Je odliv, a tak si cachtáme nohy v nádherně vyhřátém písečku. Je krásný večer. Když to tak vezmu, tak máme pomalu tři neděle bez deště.

Dnešní trasa je: 57 km