11.7.2018 Walsoorden - Zeeland - Nizozemí

Dneska jsme se jen na skok ocitly v Belgii. Přejíždíme jen jejím kouskem a hned je to znát. Kvalita příjezdové silnice do velmi velkého přístavu Antverpy se najednou prudce zhoršila.

Je to jako když jedeme po panelové silnici nebo u nás po D1. V tu ránu vím, kolik mám příborů v šupleti a že jeden talíř není správně podložený. Zkrátka, celý se roztřeseme, rozklepeme, rozezníme a je to něco příšerného.

Jsme jen pár kilometrů od hranic, které jsme vlastně ani nezaznamenali a stavební styl je hned jiný. Nechci říkat horší nebo ošklivější, ale zkrátka, není to tu tak načinčané, jako v Holandsku.

Antverpy míjíme jen po okrajové části, historické centrum si necháme na cestu zpět, protože staré Antverpy jsou překrásné.

Zato průmyslová oblast a okrajová obytná část je dost hrozná. Na každém kroku je vidět, že jsme v přístavním městě, kam přijíždí ohromné zaoceánské nákladní lodě a vše je podřízeno tomuto byznysu.

Vlastně, celé Antverpy žijí z lodního, přepravního průmyslu. I Zdenda sem hodně často jezdil pro zeleninu a ovoce do Čech. Hlavně pro banány a exotické ovoce, jako mango, pomelo a tak, ale pořád je na co koukat.

Taky jsme dneska tankovali plyn a naftu. Plyn je v Nizozemí dražší, kolem 0,80 eur, ale nafta je tam zase maličko levnější.

My jsme natankovali aspoň pár litrů nafty a doplnili jsme do obou bomb plyn. Vyšlo nám, že jsme spotřebovali za 27 dnů 35 l plynu = 1,3 litru plynu na letní den. Vše dělá velká lednice s velkým odděleným mrazákem a hodně vaření. Párkrát jsme nahřáli bojler a vykoupali se, jinak jsme očistu řešili v jezerech. Taky jsem prala a na praní si vodu ohřívám na sporáku, na plynu. Takže suma sumárum, to není až tak špatné, ale je nutno s tímto výdajem počítat.

Taky se nám tady naskytla příležitost, sledovat ohromnou, zaoceánskou loď, jak je tažená remorkérem přes zdymadlo.

Tady to je zařízené tak, že se vždy zvedne jeden most i se silnicí a mnohdy zároveň i s železničním mostem najednou a auta jezdí po druhém mostě. Otevře se stavidlo, most se spustí a než se naplní komora, tak už se začíná zvedat druhá silnice a auta mohou už jet po tom prvním mostě.

Je to skvěle zařízené a netvoří se kolony čekajících aut. My jsme si v klidu počkali, než projede loď, protože příležitost vidět, jak se pomaličku sune takový kolos

ohromným zdymadlem se hned, tak nenaskytne.

Antverpy, jak už jsem se zmínila, jsou v okrajové části dost nehezké a je to jedno velké staveniště. Všude se něco opravuje, staví, a tak je průjezd městem docela dost obtížný.

Jediná velmi zajímavá stavba hned u příjezdu je ohromná prosklená loď, kancelářská budova přístaviště, která je z příjezdového úhlu pohledu jakoby postavená na starém domě.

Jedná se o další architektonický skvost na naší cestě. Vůbec bych se nedivila, kdyby tuto budovu navrhl holandský atelier, protože stavba mi k celému okolí poněkud nesedí.

Jakoby se sem vůbec nehodí.

My jsme se po chvilce dostali opět do Nizozemí - Holandska - Zeelandu a jedeme hned pod val, kde Zdenda vytipoval krásné místo na noc.

Trochu jsme chráněný od větru, ale na valu, za kterým teče řeka Šelda příšerně fouká.

 

Už máme také vyjedenou lednici, tak se k večeru vrhám do vaření a Zdenda si v klidu plánuje trasu a hlavně, večer bude fotbal.

Chytáme místní televizi na takovou sranda anténku za pár korun, ale chytneme vše, co potřebujeme a ve velmi slušné kvalitě. Takže se Zdenda, skoro celé mistrovství ve fotbalu dívá na tuto anténku a místní televize.

Dneska jsem udělala brokolicové placičky, které se dají jíst i studené.

Zítra máme v plánu výlet do okolí a potřebuji k obědu něco na cestu. Takže, syrovou brokolici nastrouháme na struhadle, růžičky na velkém a tvrdé stvoly na jemném struhadle.

Do toho přijdou dvě vejce, nastrouhám kousek klobásy, měkkého salámu nebo šunky a tvrdý sýr, toho může být více.  Posypala jsem to trochou strouhanky a trochou hladké mouky. Bylinky jako rozmarýn, saturejka, tymián a pepř a sůl. A to je vše, pořádně promíchám obalím a už smažím.

 

Z jednoho kusu brokolice mi vyšly dvě plné pánve placiček, a ještě zbylo na brokolicovou polévku.

Brokolicovou polévku dělám velmi jednoduchou a myslím, že výbornou. Aspoň Zdenečkovi chutná. Košťály a kousek růžiček nechám rozvařit, rozmačkám šťouchadlem na brambory a doliju vodou vložím na maličké kostičky brambory a přivedu k varu.

Mezitím, než se mi rozvařily zbytky brokolice na pánvi jsem osmahla cibuli a kousek šunky, nebo klobásky, nebo salámu, to je jedno. To přidám k vařící se polévce a vařím spolu s brambory.

Dochutím dle libosti, a nakonec na pár minut vložím misku maličkých růžiček, povařím, posypu sušeným libečkem od Ály a dobrota je na světě.

A aby toho nebylo málo, ještě jsem k večeru zadělala na buchty, mám zbytek povidel a hned máme mísu povidlových buchet. Faktem je, že Zdenda mi na tu chvíli, než se upekly, vyndal centrálu.

Máme teď docela slušný odběr proudu a sluníčko, jak bylo patrno z fotek, nebylo celý den a večer, ujeli jsme poměrně málo kilometrů a když máme oba dva puštěné počítače a tak vůbec, tak bychom mohli mít málo proudu. Proč se pak zbytečně trápit. Já si v klidu upeču, zároveň dobijeme baterky a všichni jsou v klidu. Pravda je, že jsem mohla buchty upéct za jízdy, ale to mi tak nějak nedošlo a nápad, upéct zase něco sladkého ke kávičce přišel pozdě.

Dnešní trasa je: 106 km