20.6.2018 Kornwerderzand - Nizozemí
Dneska se posuneme k silnici, která vede přes Afsluitdijk, ohromné, neskutečné dílo Nizozemských stavařů, kteří předělili velký mořský záliv v 32 km dlouhou hráz.
My jsme se ještě podívali do městečka Harlingen. Sice, celé staré město, centrum, je placená zóna a jediné parkoviště pro bydlíky je na nábřeží, trošku stranou, ale platit 10 eur za stání na betonu se nám zrovna nechce.
To, co bylo avízované jako stání zdarma už asi dávno není pravdou a my jsme si nakonec našli místo na velikém parkoviště, hned za hrazenou zónou a do města jsme se podívali také a zadarmo. Počasí je dneska jako na houpačce.
Občas vysvitne sluníčko, ale jinak je den celý pošmourný a jakoby zamžený. Nevím, ale přijde mi to, jako bychom byli pod nějakou mlžnou clonou.
Zdenda vybírá trasu tak, abychom viděli co nejvíce z místního koloritu. Pohybujeme se vlastně v poldrové oblasti, která byla dříve mořským dnem.
Všude kolem je napravo ohromný val proti vlnám a moři a vlevo je systém menších valů a hrází, pump a různých stavidel, propustí a přečerpávacích stanic.
Přečerpávací hráz.
Až když jedeme hezky pomaličku a můžeme si vše pohodlně prohlédnout, musíme jen smekat před úsilím místních lidí, ochránit své majetky, domy, pole a hospodářství před vodou a pokud možno, ještě si kousek země vzít, obdělat a žít na něm.
Odčerpávací hráz do moře.
Okolo nás jsou neskutečně ohromné lány brambor, obilí, cibule a mrkve. Zkrátka, je to tady velmi, velmi zemědělsky vyspělé.
Skoro vše zajišťuje technika, a to ještě zdaleka nejsme v oblasti skleníků se zeleninou a květinami. Tady máme například stroj na selekci brambor a takových to strojů vidíme na polích hodně.
Většinou tři muži sedí na sedačce, jedou brázdou brambor, každý hlídá několik řádků a hydraulikou se spouští dolů k vadnému keříku, ten vytrhnou, hodí za sebe do zásobníku a stále se posunují dál a dál.
Je to hrozná práce, sedět celý den na natřásajícím se stroji a sledovat donekonečna bramborové natě a řádky.
Ty pole jsou opravu hodně veliké a nemám představu, kolikrát zvládnou projet těch pár řádků, které tři muži obslouží a jak dlouho jim může trvat, než takto projedou celé pole. Jenže, těch polí je tu tolik, a tak velikých, že máme pocit, že by brambory odtud stačily snad pro celou Evropu.
Málem bych ještě zapomněla na jednu zajímavost. Toto nás potkalo cestou.
Nevíme, jestli je to dílo z nebes nebo dílo místního umělecky založeného pěstitele, ale je to pěkné.
Městečko Harlingen je hezoučké, maličké přístavní město. My si jdeme protáhnout nohy a kouknout se, jak to tu mají hezké, což opravdu mají o tom žádná.
Na každém kroku je vidět bohatství, blahobyt, spokojenost a pohoda. Úsměvy se tu nešetří a i když je sezona a je tu spousta turistů, hlavně Němců, tak to není nijak znát na přístupu místních k nám. Jak už jsem říkala, je to tady takový balzám na dušičku.
Možná i Němci se tu nechovají tak nadutě jako u sebe doma. Tady to musí i na ně působit příjemněji. Na dnešek jsme byli, na nočním stání, nakonec v obklíčení německých kolegů a světe div se, byli najednou komunikativní, usmáli se na nás a pozdravili, což by se u nich nestalo.
Tam se nepozdraví sami navzájem, natož zdravit nějakého přivandrovalce z Čech. Máme několik přátel v Německu a několik Německých přátel, rozhodně nepaušalizuji a rozhodně bych nerada někomu ublížila, ale tak to na mě působí a je to jen a jen můj ryze subjektivní dojem, pocit. Rozhodně, Německo plánujeme hodně projet, budeme se tam dost často vyskytovat a v Německu je ohromné množství UNESCO památek, Německo je překrásná země, kterou by bylo škoda vynechat nebo se jí obloukem vyhýbat.
Jen je potřeba si zvyknout na jejich akurátní, odtažitý a nekomunikativní přístup, který pokud a když budeme respektovat jejich pravidla hry, jejich zákony a nařízení, nebudeme mít jediný problém. Samozřejmě, s ohledem na imigranty je potřeba více se chránit, ale to se hlavně týká velkých měst. My jsme teď v Nizozemí, tak se vraťme hezky tam kde jsme.
My jsme se moc hezky prošli po městě, dokonce nám i zasvítilo chvilkami sluníčko a můžeme pokračovat dál.
Na začátku valu Afsluitdijk je velmi příjemné parkoviště, volně na trávě, kde s povděkem stojíme na noc.
Zdenda se chystal na ryby, chystal se na létání s droníkem, já se chystala na večerní grilování a příjemné posezení s výhledem na moře, ale ze všeho toho sešlo.
Fouká tak silný vítr, že droníka nebylo možné vypustit, ryby se taky nekonaly, protože by to akorát Zdendu sfouklo z hráze a grilovat i když skovaný za autem nemělo smysl. Raději jsme se ukryli v autě a nechali se příjemně kolébat poryvy větru.
Přeji všem, krásnou dobrou noc.
Dnešní trsa je: 128 km