9.6.2018 Cuxhaven - Německo

Dneska bychom se už konečně měli dostat k moři. Jsme nad Hamburkem a k Cuxhavenu to máme kousek. Vlastně se dneska nic moc neudálo.

Letní městečko Cuxhaven je vysloveně dovolenková destinace, kde je spousta hotelů, rezidencí, apartmánů a Wattové moře.

Wattové moře je velká zajímavost a neuškodí se zmínit pár řádky, jak to tady vlastně funguje a co to to Wattové moře je.

Wattové moře, jak je vidět na obrázku zasahuje celé německé pobřeží od Dánska až po Holandsko. Národní park "Šlesvicko-holštýnské wattové moře" je největším národním parkem střední Evropy pod ochranou UNESCO.

K nejrozlehlejší souvislé wattové krajině planety, která sahá od nizozemského pobřeží Severního moře až nahoru k Dánsku, patří třetina Šlesvicko-Holštýnska. Je to vlastně jedna ohromná písčitá pláž, která se každých 6 hodin vypustí a 6 hodin napouští.

Takže, když si to vezmeme kol a kol, tak například v 6 hodin ráno se začne moře vypouštět, začne ustupovat. Ve 12 hodin dosáhne nejvzdálenějšího bodu od břehu a zase se začne pomalu napouštět, hladina moře začne stoupat a přibližovat se ke břehu. Za 12 hodin, plus minus nějaké minuty, je moře opět u břehu a po chvíli zase začne ustupovat do moře. Je to ohromný prostřený stůl pro spoustu ptactva a dalších živočichů. 

Mohlo by se zdát, že tu mnoho životu není, ale uvádí se, že zde žije na 3200 druhů živočichů, což je ohromné číslo, a to nezahrnuje statisíce tažných ptáků, kteří si zvolili tento pás pobřeží jako zastávku na svém tahu. Tady to není o koupání, moře je spíše pro vhodné pro malé děti, ale o pozorování vypouštění a napouštění velkého rybníku, o procházkách po nekonečném pobřeží, válení se v bahně,

které má údajně léčebné účinky, o pozorování ptáků a zkoumání života v mořském dně, které se nám plně odhalí. Velké množství hotelů a spousta lidí na plážích je důkazem toho, že nikomu nevadí, že se prakticky nemá šanci vykoupat v moři a zaplavat si, že si o skotačení ve vlnách může nechat zdát.

Tady je to o klidu a pohodě. Rozhodně, maminky s malými dětmi nemusí mít strach, že se jim dítě v hloubce utopí. Ovšem, my jsme zvyklý koukat se na mohutné vlny, na krásné skalnaté útesy a pozorovat jak se moře bouří.

Tady je to pro nás takové nepochopitelné, a tak nějak i neuchopitelné. Dost s údivem se dívám na spokojené návštěvníky a klienty přilehlých hotelů. Je to zkrátka jiný svět, jiné pojetí dovolené, protože koukat se celé dny na písečné a bahnité pobřeží není zrovna můj šálek kávy, ale jak je vidět, těm, co tu jsou to vůbec nevadí.

Samozřejmě, jsme ve městečku, které je ryze dovolenkové, a tak zaparkovat bez uhrazení parkovného je téměř nemožné. Našli jsme místo, to se dá najít vždy, ale byla to dost dřina. Nakonec jsme našli příjemné stání ve vilové čtvrti pár metrů od písčitého valu, který chrání městečko před bouří a vlnami. Když vidím to blátivé nic před sebou, vůbec si nedovedu představit, že před pár lety se rozbouřilo moře tak, že tu zaplavilo několik vesnic. Vítr byl takový, že zvedl vlny do výše, které se prodraly průchody ve valech a vytopily několik krásných městeček podél pobřeží.

Dneska dopoledne jsme se konečně dostali na internet a mohli jsme vložit jednak do stránek uplynulé dny a do fotogalerií fotky.

Rozhodli jsme se, že pokud nebudeme mít volný internet od hotelů, restaurací anebo městský, tak vždy vložím do stránek jen kousek textu s jednou nebo dvěma fotografiemi s tím, že pokračování bude následovat, jakmile najdeme volnou Wi-Fi. Hlavně nás nebudou bombardovat přátelé, co se děje, co je s námi, jestli se nám něco nestalo, protože čekají na příspěvky a ty se nezvykle courají.

Pravda, v Itálii to bylo jiný kafe. Volných Wi-Fi sítí bylo mnohem, mnohem víc a tam, když jsem se pozdržela s vkládáním uplynulých dnů, tak přátelům bylo jasné, že mám tutově rozečtenou novou knihu. V Německu není volná síť žádná a pokud je inzerovaná, tak se k ní z valné části nelze připojit.

Jedině nás zachraňuje McDonalds, který poskytuje 3 hodiny zdarma, a to je tak akorát potřebný čas na vložení několika uplynulých dnů.

 Dnešní trasa je: 108 km