8.6.2018 Jork - Německo

Naše milá, zlatá, skvělá a jedinečná lednice mi dělá radost.

Zdenda dostal po ránu sladkou hubičku, protože je šikulka a lednici jsem hezky poděkovala za snahu. Krásných šest stupňů mě dojímá. Nikdy bych neřekla, jakou radost může mít kuchařinka, hospodyňka, když jí funguje lednice. V bytě, když zazlobila, tak jsem zavolala opraváře, který druhý den přijel, opravil nebo neopravil, koupila se nová a jelo se dál. Tady by to bylo kapku komplikovanější a hlavně, lednice nestojí pár tisíc, ale hromadu tisíc. Koukala jsem do katalogu, kdyby byla opravdu katastrofa a lednice se ukázala jako neopravitelná, a to co jsem viděla mě doslova omráčilo. Cena 65 tisíc korun je přímo astronomická. Takže kolem té naší chodím velikým obloukem a s patřičnou úctou.

Dneska už budeme zpět v Hamburku, kde jsme vloni skončili. Hamburk máme v plánu jen objet a příliš se do města nepouštět.

Podle mne, není o co stát. Vloni, na závěr cesty jsme si Hamburk projeli a prošli si kus starého přístavu, a to nám ke štěstí bohatě stačilo.

Hamburk je velké průmyslové město a po celém obvodě je neskutečné množství fabrik, takže projíždíme jakýmsi obchvatem a prcháme pryč.

Jediné, co bylo opravdu zajímavé, náhodu jsme viděli přípravu na start a start ohromného Beluga Airbas. Ty maličké černé tečky na čumáku jsou okýnka pilotní kabiny.

Jedná se o ohromné letadlo, které přepravuje jednak nadrozměrné náklady a hlavně, jednotlivé díly letadel k finální montáži.

Je to obrovské monstrum a start byl provázen příšerným duněním.

K obědu jsem dneska vařila, po dlouhé době, naší oblíbenou variaci na Vídeňskou čočku. Základem je ráno čočku nacpat do hrnce se spoustou vody a nechat nabobtnat.

V poledne je za 10 min uvařená, ale pozor, musí se sypat. Na pánvi jsem rozpálila olej, na půlměsíčky hodně cibule, a nakonec na kolečka kyselé okurky. To vše zamíchám do čočky, přidám lžíci hořčice, trochu sole a promíchám. Pozor, z čočky se nesmí stát beztvará hmota, která se po talíři rozteče, brrr.

Nijak ji nezahušťuji a pak už jen opéct buřtíka, párek, plátek čehokoliv a pokud ještě nemáme dost, tak přidáme každému jedno volské oko.

Velmi laciná, rychlá a jednoduchá večeře nebo oběd. Samozřejmě, rovnou udělám větší množství, dám do krabiček a máme ještě dva obědy.

Dneska jsme už podruhé za naší letní cestu dokupovali vodu. Bohužel, tady jí nikde zadarmo nedostaneme, a tak nezbývá nic jiného než si jí koupit. V Polsku je ještě šance natankovat zdarma, ale v Německu, ani náhodou. Cena není nijak vysoká a obsluha je velmi jednoduchá.

Tady u stojanu můžeme natankovat i velmi malé množství, což je výhodné. Problém je, když nám stojan prodá jen velké množství vody a my potřebujeme jen doplnit nádrž a kanystry. Dneska nám chybělo nějakých 50 l vody a tak, když můžeme zaplatit jen za 50 l tak je to skvělé. Druhou možností by bylo vyčerpat vodu do maxima a spoléhat se na tankovací stojan kdesi v dálce. Což určitě není dobré řešení. Samozřejmě, jako správná hospodyňka mám nejraději nádrž plnou, ale to vždy také nejde.

Druhou výhodou tankování po drobných mincích je, že se voda v nádrži stále obměňuje, stále doplňujeme čerstvou vodu. Třeba jen po třetině nebo polovině celkové nádrže, ale voda si udržuje jakousi kvalitu a jak to vypadá, stříbrná lžička plní skvěle svoje poslání. Neutralizuje vodu a ta se i ve velikých vedrech, které tu teď panují, nekazí.

Jedeme stále podél ohromného valu u Labe. Val má protipovodňové poslání a ještě se na něm pase spousta ovcí. 

Pod valem u Labe je parádní cyklostezka, a tak Zdenda sundal kola a opět jedeme na dlouhý výlet. Je krásné, slunečné odpoledne, je vedro k padnutí, ale na kolech je příjemně.

Beru svačinku, pytlík třešní a hurá na cestu. Ujeli jsme krásných 20km tam a 20 po jiné cyklostezce zpět.

Jedeme po rovince a tak se kilometry načítají sami. Elektrokola jsou skvělé, hodně jsme šlapali do pedálů, ale vědomí, že když nebudu mít dost sil na návrat, tak kolo mě samo doveze zpět, je úžasný, myslím, to vědomí, pocit, jistota.

Parkujeme na příjemném místě, ve stínu velikého ořešáku a je nám fajn. Večer jsme se osprchovali venkovní sprchou a jdeme si plnit domácí úkoly. Stáhnout fotky, drobet je přebrat a urovnat, Zdenda si vše rovnou chystá na uložení do stránek do fotogalerie nebo v plném formátu na pevný disk. Pak ještě musí udělat parkovací karty a já se věnuji zase psaní, co den dal a jak a kam jsme pokročili. A samozřejmě připravit večeři, vše pak umýt a uklidit a ani jsme se nenadály a je deset hodin večer. Čas tak strašně rychle letí.

Přeji všem, krásný a klidný večer a pohodovou noc.

Dnešní trasa je : 123 km