28.3.2018 Alessandria - Itálie

Ovada je maličké městečko, které má pro nás naprosto skvělé stání. Stojíme vlastně pod městem, u řeky a v klidu.

Tady je vidět, jak se malá města snaží přitáhnout turisty anebo jen Italské kampery. Je krásný den a po problémových stáních, které jsme poslední dny měli, tak si tak nějak užíváme křesílka a stoleček před autem.

Tady nikomu nepřekážíme a tím, že je tu tolik místa a komfort, není problém zde zůstat alespoň den, dva. Dneska přijel místní pan policista, květnatě nás přivítal, zeptal se, jestli je vše v pořádku a upozornil nás, že je problém s odpadní výpustí, ale že přijede servis a bude zase vše v tak, jak má být. Zároveň nás pozval na velké merkato, které se bude konat zítra.

To jsou takové malé drobnosti, které se nám na Italech líbí. Samozřejmě, pan policista obešel další tři kolegy, zaklepal, počkal až se otevřely dveře a vše opakoval. Vysvětlil problém s odpadem a pozval na trh.

Samozřejmě jsem nerozuměla, co říkal, ale z gestikulace bylo vše patrné. Tak si představuji slogan, „pomáhat a chránit“.

Zapomněla jsem ještě říct, že za dva dny, které jsme stály na místě, několikrát krokem projeli místní strážci pořádku v policejním autě, pokývaly na pozdrav, prohlédli si auta a po zjištění, že je vše ok, odjeli.

Ráno přijeli popeláři a postarali se o téměř prázdné popelnice. Kolegyně z Francie se pustila do velkého praní.

Bylo mi hloupé fotit, jak pere, ale měli sebou zajímavou plastovou pračku, velikosti velkého a vysokého koše na prádlo, manžel paní nahodil elektrocentrálu a pračku napojili na vodu. Paní během dopoledne vyprala několik šňůr prádla.

Od velkého ložního povlečení, přes ručníky a hromadu osobního oblečení. Šikovná pradlenka, asi budou ještě na cestě dlouho a my, kdybychom nemířili do Lionu k naší báječné přítelkyni, kde si asi vyperu pohodlně v pračce, tak bych se do praní pustila taky.  

Pustila jsem se do vaření speciality, kterou jsem viděla na internetu, ale nevím, jestli to bude moje oblíbené jídlo na cestách.

Poměrně složitý a pracný recept, který je vhodný, když je dost času, prší nebo je pod mrakem a my máme chuť hrát si v kuchyni třeba místo koukání do sluníčka nebo koupání. Koupat se nemůžeme, protože není kde a i kdyby bylo, tak moře je studené, sluníčka jsem si už dneska užila dost a tak jsem zkusila novinku.

Základem jsou brambory nahrubo nastrouhané jako na bramborák, ale musíme hodně vymačkat všechnu vodu, a až pak přidáme všechny ingredience. Tedy vajíčko atd. Než začneme strouhat tak si na pánvi osmahneme cibulku a na ní rozklofeme mleté maso a taky osmažíme a přidáme listový špenát, já mám mražený a nijak to nevadí, jen je potřeba vytlačit z něj co nejvíce vody. Necháme vychladnout a teď přijde to zajímavé.

Do malé misky vložíme potravinovou folii a na ní hromádku bramboráku.

Těsto rukou vytlačím ke stěnám misky, doprostřed dám lžíci mletého a hustě posypu strouhaným sýrem.

Za pomocí folie udělám jakýsi měšec, pevně utáhnu a dám do lednice na chvíli zatuhnout.

Pak odstraním folii, vše přendám do remosky a upeču. Výsledek je dobrý a zajímavý.

Je to změna jídelníčku a pokud budu mít vše potřebné, mleté maso, sýr a špenát a budeme na centrále nebo na elektřině, tak proč ne.

Zdenda po čase vyndal svého drona a vypadá to, že je to jeho poslední provětrání, poslední let. Je bezvětří a pro drona absolutně ideální podmínky. Bohužel, za chvíli se zvedl vítr a je konec s létáním. Každopádně, Zdenda, protože byl celou cestu hodný a šikovný, tak si koupil nového a mnohem kvalitnějšího drona, který už na něj doma čeká.

Opět se ukázalo, že za málo peněz je holt málo muziky a na jeho létání, kdy si nemůže na počasí počkat je ten co má nevhodný. Teď musí čekat na téměř absolutní bezvětří, což u toho nového nemusí a může létat pomalu za vichřice.

Několikrát jsme toho nového viděli létat v příšerném větru a absolutně bez problémů. Tak už se těšíme a slibujeme si pěkné záběry z výšky. Fukce „sleduj mě“ je kouzelná. Jen pro představu, vypustíme drona a pojedeme autem. Dron poletí za námi v stanovené výšce a bude nás natáčet s tím, že ho budeme moci ovládat z auta za jízdy a směrovat kameru kam budeme chtít. Báječné, tak na to se moc těším.

Taky jsme dneska konečně a definitivně rozhodli o našich kolech a po několika měsících vybírání, zvažování a váhání jsme odsouhlasili zálohovou fakturu a tu hned uhradili. Budeme mít parádní středy s velmi silnou baterkou do našich kol a tím se nám zvětší akční rádius našich výletů. Očekáváme, že v západní Evropě to už nebude tak jednoduché s parkováním ve městech a my tak necháme našeho Flíčka na okraji a do města pojedeme na kolech. Minulý rok jsme na kolech projeli několik velkých italských měst, projeli jsme na kole hlavní město Dánska Kodaň a vím, že je to skvělé.

Zkrátka, pěšky něco ujdeme a projdeme, ale kola nám umožní vidět víc jak přírody, tak měst, a hlavně dostat se dál od auta a ne jenom tam, kam dojdeme. Samozřejmě, roky přibývají a vzdálenosti se zkracují. Hodně jsme šetřili a hodně jsme investici zvažovali, hodně jsme se vyptávali a brali rozumy od zkušených majitelů elektrokol. Zvlášť, naši přátelé, Zdenda s Álou. Jejich zkušenosti, zážitky, spokojenost a rady byly pro mne rozhodující. Děkuji jim alespoň na dálku.

Zdenda mě do elektrokol přesvědčoval dávno, ale přeci jenom je to hromada peněz a já si nebyla tak úplně jistá, jak budeme zvládat naše putování a jestli nám příjem, který máme bude stačit. Argument, že máme velmi příjemná, nová a kvalitní kola Gianti už nestačil. Přiznávám, že jsem brzda pokroku a nechtělo se mi investovat tolik peněz do pohodlí, do toho, abychom byli akčnější, Stále a pořád dokola jsem tvrdila, že nám trocha pohybu neuškodí, ale jedno nevylučuje druhé. Takže ano, budeme mít nové středy, kvalitní baterky a všechno možné, co je potřeba.

 S ohledem na to, že i při běžné, pomalé, ba přímo vyhlídkové jízdě jsem schopná sestřelit protijedoucího cyklistu, porazit vývěsní ceduli hlásající slevu na nové auto a skolit několik kolegů na kolech poklidně a v houfu čekajících na křižovatce, až jim padne zelená, tak jsem na to hodně zvědavá. Naposledy jsem skončila v příkopě s jednou Italkou. Bláhová se mě za jízdy ptala, odkud jsme. Určitě velmi litovala svojí srdečnosti. Zdenda jednou navrhl, že bych měla mít na kole značku varující okolí před nebezpečím. Netuším proč.

Zatím jsme dojeli do Alessandrie, dalšího malého městečka na cestě do Turína. Opět tu máme pohodlné stání pro bydlíky s vodou a odpadní jímkou.

Zdenda se moří s filmem, který jsme slíbili vytvořit z cesty po Sicílii. Už jsme s tím strávili spoustu času a Zdenda téměř každou velmi dlouhou noc.

Napsat texty, ty upravit, namluvit, podmalovat hudbou, vybrat aspoň trochu slušné fotky, a to vše napasovat a skloubit do sebe. Samozřejmě, občas, velmi často máme na totožnou fotku, nebo větu z textu jiný názor a pak vznikne bouřlivá diskuse.

Já doháním resty na stránkách, vařím dobroty a hlavně, čtu nové knížky. Mám novinku a bohužel, série má pět dílů. Takže o volný čas je postaráno.

Velitel vozu rozhodl, že přes hranice Itálie a Francie pojedeme vrchem a ne tunelem, abychom toho co nejvíce viděli. Takže, před námi je Turín a pak už budeme pod Alpami ekat na ten nejkrásnější den. V Lionu bychom měli být až příští pátek, takže času je dost a dost.

Dnešní trasa je: 39 km