26.3.2018 Ovada - Itálie

Janov je prastaré město s krásnou historií.

Všichni určitě vědí, že se tu narodil slavný Kryštof Kolumbus. My jsme se rozhodli, oprava, velitel vozu rozhodl, že v Janově ukončíme naše putování po pobřeží Itálie a začneme se pomalu vracet domů.

Na podzim, na konci září se sem vrátíme a budeme pokračovat dál. To je rozhodnutí, do kterého já absolutně nezasahuji. Já mám na starost důležitější a náročnější starosti spojené s naším cestováním, jako je například, plynulé doplňování proviantního skladu, což je velmi náročná a zodpovědná činnost.

V Janově je opět problém s parkováním. Parkoviště jsou malá a přeplněná. Celý Janov má přes 600 tisíc obyvatel, což na italské poměry není až tak moc, ale město je sevřeno horami, a tak expanze města je minimální. Vše se musí vejít na přírodou určený prostor a tím se omezuje prostor pro velká auta. Našli jsme útočiště u IKEA, odkud máme nejenom volný internet, ale hlavně, nikdo nás odtud nevyhání.

Problém je jedině v tom, že polovina parkoviště se rekonstruuje, opravuje se zámková dlažba, ale myslím, že jakmile bude položená nová a parkoviště bude celé otevřené, bude to příjemné místo na ponechání auta a výlet do Janova. 

To máme v plánu až na podzim, kdy už snad budeme mít přestavěná naše kola na elekro pohon. Město je poměrně daleko, ale s elektrokoly to bude hračka.

Projíždíme kolem pobřeží prakticky celým Janovem a protože je zrovna neděle, tak na nábřeží je klasický bleší trh.

Je velká škoda, že nemůžeme nikde zaparkovat, protože okukování starých věcí nás hodně baví. Je neuvěřitelné, co vše se dokáže nabízet, co vše dokáží lidi kupovat.

Poslední pohledy na moře, rozloučení a poděkování za krásné zážitky a už odbočujeme do vnitrozemí směrem k domovu. Sice ještě malou oklikou, ale domů. Jedeme směrem na Alessandrii, Asti a Turín a výjezd z Janova je drobet náročnější, zvláště když se obě dvě navigace nemůžou dohodnout a spolujezdec se věnuje focení, a ne hlídání trasy.

Potřebujeme se vyhnout vjezdu na dálnici, která je hned vedle naší silnice, ale značky jsou tak zmatené,

že se nám podařilo vjet na silnici, která se změnila v silničku, a nakonec cestu pro pěší.

Nevadí, otáčíme, vracíme se zpět, znovu se přivítáme s moře a po chvíli se opět rozloučíme a pokoušíme se neminout ten správný výjezd.

Dobrá věc se zdařila a už jedeme do vnitrozemí krásnými serpentinami.

Za chvíli se přehoupneme přes pohoří, které jsme měli celou dobu po pravé ruce a už jsme definitivně ve vnitrozemí.

Je to ohromný rozdíl oproti pobřeží. Najednou jsou v městečkách velká volná parkoviště, najednou máme přímo na cestě několik STPL zdarma, najednou je vše úplně jinak. Zmizeli černoši před prodejnami s nastavenou kšiltovkou, zmizela nervozita na silnici.

Samozřejmě, i ve vnitrozemí se nedodržují zákazové značky a plná čára je pro většinu Italů naprosto zbytečná malůvka. Italové jsou zkrátka velmi hrdý národ, který si jede po své lajně a jednoduše jakékoliv zákazy na ně neplatí, a to raději ani nemluvím o nařízeních EU, která hýbou Evropou.

Tady, je vše v naprostým klidu a v pohodě s žije svým vlastním život. Pokud se vrátím k otázce, nebo problému nedodržování předpisů, zákazů a příkazů, tak pravdou je, že jsme za mnoho měsíců, téměř rok, který jsme ve dvou etapách v Itálii strávili, tak jsme neviděli jediného sraženého cyklistu, jedinou havárku nebo ohrožení motorkáře, viděli jsme jednu dopravní nehodu, ale žádné další nehody, které se událi třeba dříve.

Auta jsou různě natlučená, ale to je díky stylu parkování, ale nějakou vážnou kolizi na silnici jsme skutečně za celou dobu neviděli. Přesto, že zde panuje velmi volný výklad dopravních předpisů, kterými je celá západní Evropa vyloženě sešněrovaná, tak tady je podle nás absolutní minimum dopravních kolizí, nehod nebo karambolů.

Ve městečku Ovada je velmi příjemný a klidný STPL, stání pro mnoho a mnoho bydlíků. Hned pod námi je horská říčka a nad námi městečko. Příjemné je, že se tu můžeme zbavit odpadů a natankovat vodu. Kolegyně z Francie se pustila do velkého prádla a průběžně tu stojíme v 3 – 5 obytných autech.

Plánujeme tu zůstat alespoň jeden den. Zdenda se snaží už v několikátém programu o film ze Sicílie a má s tím hodně práce. Já k tomu píšu texty, které Zdenda namlouvá a celý film má být podmalovaný krásnou italskou muzikou. Takže, opět je co se učit.

Dnešní trasa je: 57 km