21.3. 2018 Cinque Terre - Manarola - Itálie

Ligurie je pobřežní oblast, která se rozprostírá v Ligurijské zátoce až po francouzskou riviéru.

Takže tu máme ligurijskou riviéru, na kterou navazuje francouzská riviéra a už podle slova riviéra můžeme tušit, že nás mohou čekat obtíže, pokud ovšem odtud neodjedeme včas.

Zatím je vše v normě, zatím potíže s parkováním nijak markantní nemáme. Jednak se Zdenda hodně věnuje vybírání místa na stání.

Poctivě si vždy celou oblast prohlédne a projede s panáčkem na Google mapách, ale i tak se nám už párkrát stalo, že místo, které se zdálo velmi příhodné, kde nebyly žádné zákazy a místa pro nás dost, tak po nějakém čase, kdy je mapa na internetu, bylo vše jinak.

Na volném prostranství vyrostlo parkoviště s turnikety, nebo na parkoviště přidělali výškovou bránu, nebo parkoviště zmizelo úplně. Ono stačí na silnici přemalovat bílé čáry na modré, vrazit do rohu platební automat a na ceduli namalovat značku zákaz bydlíkům, nebo jen zákaz stání od 22 do 6.

My máme dneska v plánu navštívit městečko Manarola, které je jediné pro nás trochu přístupné. O co se vlastně jedná?

O Cinque Terre, 18 km útesů a naprosto unikátních 5 vesnic, které jsou zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Zubaté útesy a vesnice, městečka, která se ukrývají v rozeklaných údolích pobřežních skal. Jedinečné a unikátní terasy s vinicemi, které jsou staletí obhospodařovány stejným způsobem.

Ví se, že pokud by se přestalo o terasy pečovat, celé hory by se sesunuly do moře. Spousta vinic se musí sklízet vlastně z moře.

Často je jediný přístup na vinice z moře a to dělá celou oblast nesmírně zajímavou, úchvatnou a jedinečnou. Máme štěstí, je krásný den a my si můžeme prohlížet terasy a velmi jednoduché kamenné domy poházené po úbočích.

Celá oblast je vlastně normálně nepřístupná. Mám na mysli autem nebo motorkou. Všude je zákaz vjezdu a veškerou dopravu zajišťují elektrobusy a hlavně železnice, která údajně jezdí každých pět minut.

Tím, jak je tato oblast známá a kolik se sem hrne návštěvníků, se stávají městečka přeplněná a redukuje se i počet návštěvníků. Jediná možnost parkování pro osobní auta je u městečka Manarola, a tam bychom rádi přenocovali. Hlavně, jsme na západním pobřeží a jedno z nejfotogeničtějších městeček je potřeba fotit až pozdě odpoledne, kdy už sluníčko zapadá.

Parkoviště máme nalezené, vybrané a naplánované, ovšem, jak zjišťujeme, my sem nesmíme.

Jakmile jsme zaparkovali, tak během chvilky je tu ostraha a hned nám sděluje, že my ne, my musíme pryč a jsme posláni kamsi do dáli do jakéhosi kempu.

Kolega s velkou terénní obytkou sice unikl ostraze a odešel včas do města, ale neunikl pokutě. Jediné městečko, které se nám podařilo vyfotit za silnice je Riomaggiore. Naštěstí se dalo zastavit, sice dost krkolomně, ale dalo, a tak alespoň proti slunci máme pár snímků.

Celá oblast je vyhlášení jako Národní park Cinque Terre. Pokud správci parku zjistí, že se počet návštěvníků nejenom do městeček, ale i do přírodní rezervace blíží k neúnosné míře, cesty jsou na ten den uzavřeny.

Proto se doporučuje na všechny výlety vyrazit brzo ráno. Údajně tu výborně funguje železnice, která propojuje všech pět městeček a je to vlastně jediná možnost, jak je všechna projet a projít, ale to přesně nevím.

Sklízení hroznů a obhospodařování vinic má zde další specifikum a tím jsou zubačky k domům nebo do vinic.

Všude a u každého domu mají takováto vozítka, která dopravují majitele domů a nebo za prací. Na mnohé terasy s vinnou révou se dostávají majitelé po žebřících. Zkrátka, jsou to velmi tvrdě vydělané peníze a pak není divu, že víno z této oblasti se řadí k těm absolutně nejdražším vínům.

Pak se tady ještě hodně dotuje pěstování ingrediencí na další místní specialitu pesto. Pesto je velmi Italy používané a vláda podporuje pěstování bazalky, piniových oříšků a česneku, právě na výrobu pesta. Dokonce, aby se zabránilo odlivu místních obyvatel a pěstitelů, tak tu jsou pro staré lidi různé podpůrné programy, jako zdravotní péče zdarma, zdarma je zavážka potravinami, zdarma je doprava a spousta dalších výhod pro místní, kteří se nezabývají pronájmem pokojů turistům, ale tradičním pěstováním a obhospodařováním vinic.

Bez těchto lidí, by celá oblast zanikla. Vinice by se bez údržby teras sesunuly do moře a vlastně by to tu byla krajina plná útesů, kde se nedá zastavit, sejít k moři a vykoupat. Zkrátka, tudy se dá jen projet a veškerá krása by navždy zmizela. Můžeme jen obdivovat, co vše dokáží místní úřady dělat pro udržení starousedlíků.

Tak se nám uzavřela možnost navštívit Manarolu a rozhodli jsme se vrátit kousek na snad jediné místo, kde můžeme beztrestně přenocovat. Nechceme celou trasu projet najednou, je krásný den a byla by to škoda. Rozhodli jsme se, že odpoledne věnujeme konečně velkému úklidu, protože náš Flíček už velmi potřebuje důkladnou, kompletní očistu.

Dostaneme také čisté povlečení, poslední, co mám čisté. Pomalu už budu zase potřebovat navštívit prádelnu. Vezu s sebou troje kompletní povlečení a zásobu ručníků a utěrek, ale čtvrtý měsíc zkrátka do prádelny musím, nebo alespoň jedno povlečení vyprat ručně, protože pak už bych neměla co povléknout a víc to sebou vozit nemohu. Tak jako Zdenda pečuje o čistotu nádrží na vodu, čistou motoru a Flíčka jako takového, tak já pečuji o čistotu toho, v čem spíme, do čeho se utíráme a co nosíme na sobě.

A pak, vždy když je příležitost, tak se vrháme i na kompletní očistu vnitřku. To znamená, všechno ven, vyndáme lux a vše se vytře, utře, zbaví nečistot a hlavně, napustím všechen nábytek leštěnkou. Velkou péči věnujeme toaletě, Zdenda se stará o čistotu nádrže a já o čistotu toho na čem sedíme.

Toaleta musí být čistoskvoucí, abychom předešli jakýmkoliv zdravotním problémům. Samozřejmě, pokud jedeme jen na dovolenou, tak takovouto očistu neřešíme. Auto dáme do pucu po návratu, ale my musíme pravidelně vymývat lednici, vymývat a dezinfikovat toaletu, odmrazovat mrazák, povlékat čistým povlečením, měnit ručníky a osušky a tak podobně.

 

Den nám opět uběhl a jako mávnutím proutku a máme zase večer. Dneska jsme měli novou specialitu, drobet jsem si upravila a zjednodušila recept na Švédské kuličky s bramborovou kaší. Dobrota. Recept dám do kuchařky, ale jen v rychlosti.

Maličko komplikovanější recept, ale jen proto, že se kuličky smaží na pánvi, což by se v případě klasických karbanátků stejně dělalo, ale navíc jsem k tomu připravila velmi jednoduchou vynikající sýrovou omáčku. Kuličky jsou zvláštní použitím zázvoru, roztlučeného nového koření a smetany.

Je to zase něco jiného a pokud už se s tím děláme, není problém upatlat kuliček víc a nechat je na druhý nebo třetí den na další jídlo. Jedná se o to, nestát stále u plotny a když už vaříme, tak mít rovnou alespoň tři jídla pro dva na oběd nebo večeři druhý, třetí den.  Mimochodem, v autě smažím naprosto výjimečně a když už, tak jen když je krásný den a mohu mít vše otevřené. Okna, dveře a smaženina hned vyvane.

Krásný západ slunce v Cinque Tere.

Dnešní trasa je: 29 km