19.3.2018 Marina di Carrara - Itálie
Dnešní den byl veskrze věnován plánování, hledání informací, trasy a tak podobně, nákupu potravin, hledání co nejlevnější nafty, tankování vody a opětovné čištění nádrže a nakonec, jsme zvládli parádní jarní trh se vším všudy, ale pěkně popořadě.
Ráno se nám nikam moc nechtělo jet, protože potoky vody, co se na nás už od noci valily nebraly konce, ale nakonec se nebe poněkud umoudřilo a po obědě jsme konečně vyjeli.
Cestou máme Lidl, což je naše vlajková loď v standartním nákupu, ale kupodivu, přesto, že v celé Itálii mají naprosto skvostné maso, dražší, ale skvostné, tak v Lidl, mají vše za rozumnou cenu, kromě masa, tam je nabídka katastrofální. To je tak nějak na totálním okraji jejich zájmu a maso kupujeme v Euro Spin nebo Coop nebo jinde. V Euro Spin, zase mají skvělá krůtí stehna a hlavně, mají tam svoje řeznictví a řezníky, kteří stále bourají maso a doplňují boxy. Ve větších prodejnách mají většinou pulty s čerstvým kusovým masem, či jak to nazvat, kde si můžeme říct nebo ukázat co chceme, ale většinou, to co mají na pultě je v boxech a ve vynikající kvalitě a ještě za rozumnou cenu. Takže na nákup masa doporučuji Euro Spin.
Jeden z mála STPL, který funguje i v zimním období.
Mám už to zaběhnuté tak, že potraviny nakupujeme vlastně jednou za týden. Občas si říkám, že doma jsem nakupovala mnohem častěji, ale je to o tom, že tolik nejíme, tolik toho na posezení nesníme, ale ti, kdož jezdí více a častěji a déle než my, tak to velmi dobře znají.
Uváděla jsem tu několikrát odkaz na stránky, s pítky v Evropě a mohu říct, že ten odkaz skutečně funguje a funguje velmi dobře. Jen je dobré se na to nespoléhat, protože pítko sice je, ale nemusí být funkční, nebo, jako dneska, byl to pramen ve skruži u skály na cestě, půl metru pod úrovní země.
Nebo to může být takové to pítko, jak se nad něj jen nahneme a malý pramínek vody nám stříká do úst. Když už bychom rádi natankovali vodu do nádrže, tak Zdenda projede naší trasu souběžně s touto aplikací, či co to je, a ještě zkontroluje na Google mapách jak to pítko vlastně vypadá. Je to výborný pomocník, ale není vše spásný. Zatím se nám podařilo vždy pítko najít a bylo funkční a podle mapy jsme se mohli rozhodnout, jestli se k němu vejdeme, jestli k němu zajedeme, aniž bychom zablokovali celou ulici a jestli má cenu se nějak krkolomně dostávat a probojovávat k pítku, když je za pár kilometrů další a na pohodlnějším místě.
Ovšem, nikde není záruka, že voda není uzavřená, jako se nám dneska stalo. Pak je asi dobré, aby velitel vozu zastavil a navigátorka, svačinářka, kuchařka a uklízečka, zapomněla jsem pradlenka, vyběhla a pítko vyzkoušela, jestli má cenu u něj parkovat.
Zapomněla jsem ještě, že většinou, pokud to není pítko v permanentním obležení místních domorodců, tak ještě ochutnávám, jestli je voda dobrá.
Zatím jsme se dostali do dalšího městečka, kde je maličký, ale o to hektičtější trh se spoustou dobrot.
Zdenda si dneska dopřál tradiční Italské pečené vepřové maso Parchetta nakrájené na jemné plátky a podávané v rozkrojené housce.
Celé město se sjelo a nakupuje dobroty, děti dostaly spoustu sladkostí a všichni jsou v pohodě.
Koneckonců i my.
Závěr dne korunuje pěkná procházka po nábřeží, až na dlouhé molo a krásný západ slunce.
Dnešní trasa je: 42 km
