18.3.2018 Viareggio - Itálie
Lucca byla takový malý odskok do vnitrozemí a my se vracíme k moři. Dostáváme se už poměrně dost vysoko na Italském pobřeží a parkování je čím dál tím náročnější.
Většina pobřeží je zabraná bary a restauracemi. Vlastně se skoro nikde nedá kloudně jít na pobřeží a jen tak se courat. Restaurace jsou ještě z valné části zavřené, a tudíž je dost obtížné najít cestičku k moři. Jsou samozřejmě místa, která jsou volně přístupná, ale tam se zase většinou nedá zastavit. No a samozřejmě, téměř všude jsou už parkomaty a všude jsou modré placené zóny.
Občas se najde nějaké parkoviště, kde je na silnici bílé značení, což je pro nás signál, že je to stání zadarmo, ale takových parkovišť je absolutní minimum a čím jsme výše, tak takových míst ubývá. My máme stále ještě kliku, že jsme tu mimo sezonu, že ještě je vlastně zima a nikdo naše stání neřeší, ale za měsíc už to bude velký problém.
Jistě, pokud jedu na dovolenou, na kterou si šetřím podstatnou část roku, tak nebudu řešit, jestli zaplatím za parkování 10 eur nebo jestli budu v kempu, ale my to máme jinak postavené a myslím, že i cestovatelé co žijí jen z důchodů, tak si velmi rozmyslí platit a platit, když nemusí. Jejda, to se opět dostávám do financí, a to bych nerada. Nerada bych zatěžovala cestopis svými finančními úvahami.
To by mělo patřit jinam, třeba do Deníčku, ale ten už mám dlouho rozepsaný a nejsem schopná to dopsat. Klasická situace, když se mi dostane do ruky nová kniha a já čtu jako o život. Teď mám nového spisovatele a novou sérii knih a četla bych celý den. Tentokrát jsem sáhla do fantasy žánru a po historických knihách, spíše mega knihách je to takový oddych, jenže bohužel, je to 9 knih. Zhltla jsem už tři knihy, takže se omlouvám za zpoždění s vkládáním nových událostí.
A protože dneska jsme zase celý den uvězněný v autě, tak nejenže jsem si mohla beztrestně číst, ale uvařila jsem ještě naší oblíbenou dobrotu. Říkáme tomu ragú, ale dalo by se to nazvat Ragú na cestách, protože je to hodně zjednodušený a upravený recept na ragú.
Základem je samozřejmě hodně cibule osmažené do růžova a na tom orestuji maso, jaké mám. Mohu použít a používám i zbylé kousky, odřezky, takové to co zbude, takové ty kousky k ničemu a v mrazáku čekají na svojí příležitost (kuchařinky ví o čem mluvím).
Na orestované maso nasypu hodně mrkve, s tou nešetřím a taky jí orestuji a pak už přidám brambory a vařím a pokud máme s sebou tikající a syčící bombu na sporáku v podobě papiho hrnce, tak vlastně jak se hrnec natlakuje, tak jsem ho po 5 minutách vypnula (bylo to zbytečně dlouho), ragú nechala dojít, otevřela a můžeme baštit.
A protože v garáži stále suším rozmarýn, tak teď do všeho cpu rozmarýn a kupodivu, je to dobré, jiné, voňavé. Ragú nijak nezahušťuji, je to zbytečné.
Recept dám ještě do mojí kuchařky, ale vlastně jsem už vše napsala. Zbytek jsem tradičně dala do kyblíčků a do lednice, a máme ještě dva obědy nebo večeře.
Polévka je tentokrát kuřecí vývar a játrové knedlíčky, moje, domácí, a nudličky, ale ty už nejsou moje, ty jsou italské.
Přeji všem krásnou dobrou noc.
Dnešní trasa je: 44 km
