16.3.2018 Pisa - Itálie

Ranní krápání mě nechává klidnou. Stalo se už jaksi tradicí, že aspoň chvíli musí pršet, ale hlavně, že se nám pomaličku otepluje a tolik nefouká.

Když si to tak vezmu, tak je to docela zajímavý posun v mém vnímání cestování. Mám na mysli, jak a s čím vším jsme už spokojený a zvláštní důraz kladu na slovo už. Jsme veskrze spokojený, když už prší jen půl dne a ne celý, jsme spokojený, když už nefouká tak, že nás to málem odnáší, ale fouká přiměřeně.

Sluníčko, tak to jsme rádi, když už se po pár dnech ukáže a vše co jsme si naplánovali padá a my jsme schopný sedět natočený do sluníčka, protože to sluníčko nám už dlouho nevydrží a přeci nebudu marnit čas uvnitř auta nějakým generálním úklidem. Takže, šup šup uklidit, vytřít, vyklepat koberce, vyluxovat a honem na sluníčko, než zmizí za mraky.

Na Pisu jsme se moc těšili, a to že ráno poprchává je v pohodě, to vlastně vůbec nic neznamená, protože v letošní zimě a nadcházejícím jaru je vše nějak jinak. Včera jsme potkali pána, který nás poznal podle vlajky a přišel pozdravit. Ital, který měl českou manželku a uměl velmi slušně česky. Taky říkal, že takové počasí, jako je letos, mnoho a mnoho let nepamatují. Dokonce jim pomrzly letité citrusovníky a nad přívaly deště jen kroutil hlavou.

Příjezd do Pisy není zrovna nic moc a řekla bych, že město, jako takové není nijak zvláštní.

Ovšem vše podstatné se odehrává na poměrně malém prostranství Piazza dei Maricoli a toto náměstí se řadí k nekrásnějším náměstím na světě. Jedná se samozřejmě o největší architektonický zmetek na světě, a to slavnou šikmou věž v Pise. A protože se jedná o velmi známou stavbu, bylo by asi dobré si o historii této unikátní věže něco málo říct.

Výstavba byla zahájena v roce 1173, ale už krátce po začátku stavby, v roce 1174 se začaly první patra naklánět. Jedná se o 56 metrů vysokou mramorovou zvonici podle projektu Bonnana Pisana, která měla doplnit sestavu církevních budov, a to Baptisteria Sv. Jana Křtitele a Katedrály Nanebevzetí Panny Marie.

Důvodem naklánění věže jsou jednak mělce založené základy a druhak měkká hornina v podloží. Zajímavostí je, že věž se původně nakláněla na opačnou stranu, stavitelé se rozhodli náklon vyrovnat tím, že do země k základům házeli kameny a větve.

Plán sice vyšel a věž se vyrovnala, ale později se začala naklánět znovu, tentokrát ovšem na opačnou stranu. Když v roce 1185 dosáhla výšky tří pater, projevilo se jasně její naklonění. Práce byly přerušeny, ale o 90 let později byla nakloněná věž protažena o další poschodí. Nový architekt se pokusil zastavit další naklánění tím, že další patra stavěl mírně nakloněná na druhou stranu, aby se změnilo těžiště věže. Ze spodu je vidět, jak poslední patro je vysloveně nakloněné jakoby, postavené v protisměru naklonění.

Tento plán vyšel a věž se dále nakláněla mnohem pomaleji. Stavitelé nakonec rezignovali na realizaci původního projektu (měla se stát nejvyšší zvonicí své doby) a v roce 1373 bylo šesté patro zakončeno stolicí pro zavěšení zvonů.

Protože se vychýlení vrcholu věže ve 20. století zvětšilo na více než 5 metrů, byla v roce 1990 věž pro veřejnost uzavřena a začaly intenzivní záchranné práce. Do země byla mimo jiné zapuštěna železná lana, která základy upevňují.

Speciálními stavebnětechnickými postupy byla pomalu a opatrně odsávána část měkkého jílovitého podloží nacházejícího se pod základy věže. Sklon věže (5,5°) se začal postupně zmenšovat a v současné době je vychýlení věže jen cca 4 metry (4°). Znovu byla věž pro veřejnost otevřena v prosinci roku 2001. I dneska je maximální zátěží pouze 40 návštěvníků a v pokladně je velká obrazovka s časy a obsazeností věžní prohlídky. Tady jsou ceny vstupenek a je na každém, jestli zvládne 300 schodů a v sezonně si přivstat do fronty na koupi vstupenky s rezervací času.

Pro ty, kteří by rádi šiknou věž v Pise zdolali je dobrou zprávou, že pokud bude volný nějaký čas, což se dozvědí v prodejně lístků, na velké tabuli, tak dostanou vstupenku přesně na hodinu a minutu a nehrozí, jak je běžné, že budou stát hodiny a hodiny ve frontách.

Což je problém letních prázdnin. To samé je i v případě katedrály. Pokud chceme jít do katedrály teď hned, tak si připlatíme 2 eur a pokud můžeme počkat, tak dostaneme vstupenku zdarma na nějaký čas, který je volný.

My jsme dostali vstupenku se vstupem do katedrály za hodinu, což nám nijak nevadilo, ale stejně jsme šli a zkusili, jestli nás vpustí.

Říkali jsme si, že buď to projde, nebo počkáme, projdeme se po starém městě a na prohlídku katedrály se vrátíme.

Prošlo to, pustili nás dovnitř, protože v katedrále bylo minimum lidí.

Třetí úžasnou památkou máme baptisterium, křtitelnici.

Stavba nejenže je překrásná, ale zajímavá je i tím, že půlku střechy má z tašek a půlku z olova.

Pravdou je, že jsme tady v zimě, vlastně na začátku jara, takže mimo turistickou sezonu a stejně tolik lidí jsme na významnější památce v mimosezonním období hned tak neviděli.  

Samozřejmě, převážná nebo, velká část turistů je ze země vycházejícího slunce.

Více podrobností o slavném trojlístku, katedrále, věže, původně zamýšlené zvonici a baptisteria se pokusím co nejdříve doplnit da karty UNESCO, ale už teď tam mám několik restů.

Jen pro informaci, prošli jsme si skoro celé staré město v Pise, a tak nějak, no, jak to říct kulantně, nic moc. Je opravdu znát,

že za druhé světové války byla polovina města zničena a nová výstavby se nijak nezabývala záchranou starých historických domů. Nová poválečná výstavba není pro nás nijak zajímavá.

Dneska jsme strávili skoro 4 hodiny chůzí po městě a odjeli jsme na noc parkovat na velké parkoviště k IKEA, hlavně proto, že máme od nich internet, sice na naší anténu a máme připojený jen jeden počítač, ale i tak je to paráda.

Zítra jedeme do velmi doporučovaného městečka Lucca.

Přeji všem krásný a pohodový večer.