8.3.2018 Ostia Antica - Itálie

Ostia Antica je kousíček od nás a jak to tak vypadá, bude i krásný den.

Parkujeme hned u vchodu, kde je velké parkoviště a kupodivu, zdarma.

 

Vstupné do celého areálu včetně muzea je 12 eur a když už jsme se rozhodli, že to dáme, tak jsme dostali jednu vstupenku zdarma. Pravda je, že si Zdenda u pokladny dělal legraci, že jsme jako dokumentaristi a žurnalisti a dožadoval se slevy, ale jen tak, aby řeč nestála a skutečně jsme platili jen 12 eur a druhý lístek byl gratis.

Ostia je prastaré město z 5 století př. n. l. Bylo to velmi velké město, které je vlastně u ústí řeky Tibery, která protéká, jak všichni dozajista víme, Římem.

Pro starověký Řím to byla hlavní spojnice s mořem, i když dost svízelná. Ústí řeky se zanášelo bahnem a bylo dost problematické udržovat splavnost. Proto se někteří vládcové jako například Julius César snažili o budování jakýchsi nádrží, bazénů pro lodě, ale byla to marná snaha.

Tibera, dobyvatelé a malárie nechali město pomalu chátrat, až bylo opuštěno, zapomenuto a zaneseno bahnem až po střechy. Díky tomu se město zachovalo, samozřejmě po vykopání, až do dnešních dnů.

Je nepředstavitelné, kolik materiálu se muselo odkopat a odvézt, abychom mohli jít po původní kamenné dlažbě a nakukovat do domů.

Zároveň je nepředstavitelné, že ohromné divadlo bylo komplet pod zemí. Něco neskutečného.

Římský císař Agrippa vybudoval tento amfiteátr pro 3 000 lidí.

Za divadlem a v okolí divadla je množství řemeslných dílen a skladů potravin. Chodíme starým městem křížem krážem.

Velmi málo ulic a domů je nepřístupných a prakticky můžeme chodit kudy se nám zlíbí.

Pravdou je, že nikdo si asi nedovolí nic ničit, protože opravdu nevidíme jedinou devastaci, nebo úmyslné poškození.

Všude je čisťounko a uklizeno. Trávníky posekané a upravené.

Skvostné muzeum přímo v areálu. Perseus s hlavou Medůzy.

Na lavičce si konečně dáváme lehkou svačinku. Buchtičku, pomeranč, čaj a v klidu rozjímáme nad pomíjivostí žití, majetku a nás jako takových.

Celé město máme krásně před sebou, krásný slunečný den je nad námi a minimum návštěvníků jen umocňuje klid a pohodu, která tu vládne.

S koncem římské Říše Ostia pomalu upadala až do úplného rozkladu a město bylo nakonec v 9. století opuštěno kvůli opakovaným invazím a nepřetržitým výtržnostem arabských pirátů. 

Tragická námořní bitva v Ostii v roce 849 mezi křesťany a Saracény byla poslední ranou skomírajícímu městu sužovanému ještě ke všemu epidemií malárie. Zbývající obyvatelé se přestěhovali do Gregoriopolis a osud Ostie byl definitivně zpečetěn.

Hned u příjezdu je překrásný mohutný hrad aragonských pánů. Bohužel je zavřený, docela rádi bychom se podívali dovnitř, ale máme smůlu.

K hradu je přilepeno několik prastarých uliček, které jsou přímo kouzelné. To máme hodně rádi.

Odjíždíme na naše dnešní noční stání. Zdenda vybral krásné místo na pobřeží, ale bohužel, už jsme v Itálii poměrně vysoko a tady už nás nemají rádi.

Hodně letovisek je pro bydlíky zakázaných, hodně parkovišť je označených, že tady nám pšenka nepokvete. Pomaličku, polehoučku se nám stěžuje naše noční parkování. Dneska stojíme vysloveně na libovůli městské policie a jen díky tomu, že je ještě sezona hodně daleko před námi a vše je opuštěné, tak nás nechávají v klidu přespat.

Asi, kdybychom tu byli déle anebo se nějak rozkládali, roztahovali do prostoru, tak by nás možná vykázali. To nevím, ale v celém letovisku je placené stání a pro nás zákazovými značkami se to už všude začíná jen hemžit. Samozřejmě, určitě se dají nalézt místa u moře a zdarma, ale bude jich už velmi málo. Jediné řešení je jet na sever Itálie, už pod Římem je to náročné, mimo sezonu, jinak jsme v těchto oblastech odkázaný na kempy. Je jich tu hodně a výběr je veliký, ale to stojí peníze a hlavně, mnoho lidí stojí rádo volně. Ikdyž, v létě mi to přijde jako velmi malý rozdíl stát v kempu jeden vedle druhého anebo na nacpaném prašném parkovišti. Jediný rozdíl vidím v tom, že v prvém případě se za stání platí a v druhém ne.

Někdy mě to připadá trošku jako pokrytectví. Nevím, ale není nic špatného a není to rozhodně něco, za co by se člověk měl a mohl stydět, když přizná anebo řekne, že na kempy jednoduše nemá peníze. Pak je, ale trochu nutné přizpůsobit svoje cestování, přizpůsobit se holt své peněžence a svým možnostem. Ale to je na delší povídání.

Protože dnešní den píšu až zítra, či jak to napsat, tak zítra dostaneme, už jsme dostali, hezký pozdrav do Návštěvní knihy od kolegů, kteří se také chystají na cesty. Paní Alenu zaujala moje kuchařka, tak tady je ještě jedna moje osvědčená zkušenost. Když už mám v ledničce vyjedeno a téměř pusto a prázdno, tak se nachystám na vařící večer a udělám vždy alespoň dvě hlavní jídla plus polévku a většinou ještě něco upeču na svačiny. Je to z toho důvodu, že nemusím pak tři dny stát u plotny a vyvařovat. Pak už mi stačí dodělat přílohu a je hotovo.

Na změnu vždy ještě něco v lednici zůstalo, nebo když je silnější oběd, tak k večeři se snažím udělat něco lehčího, to je jedno. Hlavně, mám hotových několik jídel a pokud nám a veliteli vozu nevadí, což Zdeněčkovi nevadí, mít obden třeba vepřové nebo kuřecí na žampionech, tak máme jako kuchařinky na cestách vyhráno.  Samozřejmě, vše obměňuji a snažím se o co největší pestrost, ale je to někdy drobet náročné. V lednici a v krabičkách mě jídlo v pohodě vydrží 5 dnů.

Dnešní trasa je: 72 km