30.9.2017 Camerino - Itálie

Dopoledne vypukla velká sláva, akorát bydlíků přijelo méně, než jsme čekali, ale to vůbec nevadilo.

Někteří přijeli jen na zahájení a hned odjížděli. Tak jak je Camerino zbídačené po zemětřesení, paní místostarostku mají teda opravdu fešandu. Několik lidí cosi mluvilo o Camerinu a asi i o hrůzách, které město vloni postihlo.

Každopádně, stání, na kterém stojíme je pod záštitou města, a i když shánějí každý euro na opravu, tak stále uvolňují nějaké nezbytné prostředky na provoz tohoto parkoviště. Klobouk dolů, protože zázemí pro nás tu mají opravdu parádní. Nicméně, správce ještě na poslední chvíli přivezl několik kýblů kamínků na schody k pohoštění a ke grilu, aby bylo vše dokonalé.

Zástupci z regionů dostali papírovou tašku s drobnostmi a hodně nás překvapilo, že jsme dostali taky upomínku na Camerino.

Klasické společné foto a už se vše přesouvá k pohoštění. Toho pohoštění nebylo nijak ohromující množství, ale za to výborné. Pohoštění platilo také město. Nebere mi to rozum, co vše dokáže město pro pár camperů připravit a hlavně uhradit. Dokonce je připravená pro ty, kteří měli zájem a přihlásili se, prohlídka uzavřeného města tak zvaná „Červená zóna“, kterou hlídá už více jak rok vojsko. To jsme bohužel nevěděli, protože bychom se určitě přihlásili.

My jsme se stáhli decentně do auta, neradi bychom jim tam strašili a okukovali je, jak se baví. Jaké bylo naše překvapení, když si pro nás paní organizátorka přišla a pozvala nás. Všichni nás opět začali vítat a nabízet všechno co měli na stolech. Nakonec, protože jsme s díky odmítali nám vrazili do ruky vynikající kousky plněné bagety, a ještě jsme museli (a rádi), ochutnat porchettu, italskou specialitu.

Pečený ohromný kus vepřového zarolovaný s bylinkami a nádivkou. To se řeže na jemné plátky a vkládá do rozkrojené bagety. Je to poměrně drahá specialita a opravdu je i studená verze vynikající.

Jdeme se Zdendou na procházku jen okolo hradeb a kouskem města, které je přístupné.

Na několika místech, tam kde vede nějaká ulice do historického města jsou stanoviště vojáků, kteří hlídají město jednak před rabováním a před zvědavými návštěvníky, kterým by se mohlo uvnitř něco stát. Jako třeba by nám tam asi mohl spadnout kus střehy na hlavu.

Nevíme, ale asi tak nějak to bude. Červená zóna je velmi dobře střežená, ale vojáci vždy velmi hezky pozdraví, usmějí se a zkrátka jsou příjemný. Žádné naduté rameno spravedlnosti a pořádku. Když se už blížíme k autu, nastává doba odchodu všech kolegů na prohlídku města. Tím, že jsme projevili zájem a následné zklamání, že se nemůžeme účastnit, nějak to paní organizátorka sfoukla, a nakonec jdeme také.

Máme možnost navštívit místa, kam se nesmí, místa, která stále vypovídají o příšerné hrůze, kterou museli všichni lidé prožít. Je to vlastně pro nás jedinečná možnost vidět, jak takové vylidněné, evakuované a nuceně opuštěné město vypadá.

Apokalyptický pohled na zničené budovy je příšerný. Jdou s námi vlastně tři průvodci a jsme vpuštěni jen díky zvláštnímu povolení a jmenovitému seznamu. Naštěstí se vojáci nepustili do přepočítávání a kontroly dokladů, protože my na seznamu nejsme. Zřejmě jsme nahradili někoho, kdo se přihlásil a nakonec nešel.

Jdeme pomalu uličkami a je nám všem z toho pohledu strašně moc smutno. Všechny krámky, všechny provozovny jsou uzavřené, některé vyklizené a některé ponechané osudu, tak jak se večer zavřelo a uklidilo. Je vidět, že někde se do domů později nedalo vůbec vstoupit.

Někde je vidět v bytech veškerý nábytek. Je to příšerný. Tolik lidí muselo opustit svoje domovy, živnosti. Když jsme pátrali, kdy a co se tu vůbec stalo, tak uvedená čísla nás naprosto ohromila.

V minulém roce v srpnu bylo první zemětřesení, 5,4 Richterovy stupnice, které sice bylo ničivé, ale ještě nebylo tak strašné.

Měsíc poté následovalo v celé oblasti druhé zemětřesení,6,5 stupně, které přineslo tuto zkázu. Narušené domy nevydržely otřesy a statika téměř všech domů se poškodila.

Díky zkušenostem se zemětřeseními, které tuto oblast tradičně provází, nedošlo ke ztrátám na životech. Všichni věděli, že musí pryč z domů a úzkých uliček a mnoho lidí strávilo noc v autech mimo město.

Camerino muselo téměř okamžitě provizorně ubytovat tři tisíce lidí, kteří odešli ze svých domů jen s taškami a nejnutnějšími věcmi. Vůbec si nedokážeme představit tu ohromnou beznaděj.

Máme zkušenosti z povodní, kdy se přižene voda, zaplaví a zničí, ale zase se po nějakém čase vrátí do svého koryta a život jde dál. Samozřejmě, také jsou obrovité škody a lidé propadají beznaději a zoufalství, ale tady je to něco docela jiného.

Až když procházíme městem duchů, městem, které je úplně prázdné, tak teprve nám dochází ta všeobjímající hrůza.  Máme s sebou paní organizátorku, která je z Camerina, pak profesionální průvodkyni, kterou asi město pro nás zaplatilo a stavební dozor, který spíše hlídá nás, abychom se někam nepřipletli.

Máme všichni na hlavách přilby a faktem je, že se stejně držíme v hloučku, protože i když jsou už uličky kudy jdeme uklizené, tak stejně je vidět, jak stále někde něco z domů odpadává.

Nakonec jsme procházeli historickým městem víc jak tři hodiny a vracíme se opět vojenským zátarasem zpět domů.

Dneškem už máme nachozeno spoustu kilometrů, protože dvakrát jsme si dali dlouhou procházku a teď nás čeká ještě poslední bod dnešního programu a tím je večerní koncert dole ve městě, na který jsme také pozvaný. Italové jsou skutečně nesmírně srdečný.

Dole pod námi je mladé město Camerino, kde je i velká vysoká škola se 4 tisícovkami studentů. Tak, drobet mě to udivuje, kam že se všichni vejdou, ale asi to tak bude.

Koncertní síň, která byla nahoře ve městě je v troskách, a tak jí nahradil velký stan, kde je teda příšerná zima.

Jsme poměrně daleko od moře a večer nám tady klesají teploty už pod deset stupňů.

Takže tu máme parádní džez a spoustu skladeb Luise Armstronga a dalších jazzových velikánů. Džezová skupina jsou profesionálové a jsou perfektní.

Ohromně se nám to líbí, všichni se můžou utleskat a několik přídavků protáhlo koncert až skoro do půlnoci. Provizorium, kde museli hrát pojali i hudebníci v klasickým civilním oblečení a neklasickým přístupem k publiku. Máme to domů 1,5 km do prudkého kopce, ale aspoň jsme se rozehřáli.

Dobrou noc a hezké sny.