25.9.2017 Assisi - Foligni - Itálie

Dnešním hlavním cílem je město, které je slavné po celé Itálii a které si jednoduše nemůžeme nechat ujít. Assisi a svatý František, patron celé Itálie jsou cílem snad všech Italů a každoročně několika milionů návštěvníků ze všech možných zemí světa.

Nádherná běloskvoucí Basilika di San Francesko shlíží na starobylé městečko Assisi z kopce, kterému se říkalo Pekelný kopec. Až mnohem, mnohem později byl přejmenován na Rajský kopec – Paradise Hill.

Jenže, nejdříve musíme někde zaparkovat, abychom se do města vůbec dostali, což jak se ukázalo, není vůbec legrace. Jedna možnost je poměrně vzdálené parkoviště pro autobusy, auta a bydlíky, ale je poněkud z ruky. Autobusy to dělají klasicky, vyhodí svoje pasažéry u bran města a odjedou na parkoviště pod městem a pak si zase pro svoje ovečky přijedou.

Platba je 2 eur za hodinu. My bychom museli jít poměrně daleko. Druhou možností je zaparkovat přímo pod hradbami kde, jak vidíme je parkoviště pro bydlíky, ale je docela složité se tam dostat. Po druhém objezdu dané lokality a marném hledání příjezdové silnice do parkoviště jsme měli kliku, protože zrovna přijela obsluha parkoviště a bránu nám otevřela. Vjíždíme dovnitř vlastně v protisměru vyjíždějících osobáků z podzemního parkoviště. Parkovné se platí v restauraci na ochoze, ale jakmile obsluha vzala dráhu, už se na parkoviště žádný jiný bydlík nedostal. Několik kolegů jsme viděli, jak se zoufale snaží dostat na parkoviště, ale marně. Není nikdo, kdo by jim bránu zvednul a poměrně slušně velké parkoviště je poloprázdné. Kolegové musí jet na to spodní parkoviště, protože v celém městě a přilehlém okolí se opravdu nedá nikde zaparkovat. Jinak, parkovné jsme platili na 3 hodiny 7,5 eur a na prohlídku města to stačí tak akorát.

Město Assisi patří do rodiny UNESCO a je zde právem zapásané.

Překrásné uličky, několik chrámů, kostelů a starých historických domů. Více se rozepíšu v kartě UNESCO – Itálie, jakmile se na pár dnů někde zastavíme a budu mít na sepisování více času.

Zatím tam budou jen fotky v nové fotogalerii, které tam pomalu z One Drive přesouváme.

Ale zpět k Assisi. Hlavní náměstí, kde se všichni shromažďují, Piazza del Comune a naprosto úžasné zbytky pohanského chrámu bohyně Míru – Tempio di Minerva. Šest krásných běloskvoucích sloupů nás vrací do staré římské éry.

Samozřejmě, všichni míří do Basilici di San Francesco. Tady nic nenechávají náhodě a dva vojáci u každé přístupové cesty kontrolují obsah našich batohů, tašek a obalů na fotoaparáty.

Basilica je ohromná, a přestože se tu nesmí fotit, nejsem jediná, která si pořídila pár snímků. Hojně se tu fotí, protože nejenom my, ale i ostatní si chtějí odnést vzpomínku.

Tak nějak moc nerozumím tomu, že se na některých památkách fotit nesmí. Rozumím tomu, připlatit si tu možnost, peníze jsou dál na zvelebení a opravy památky, rozumím tomu, že se nesmějí používat blesky, protože to ruší ostatní návštěvníky ať už při prohlídce nebo modlitbě, a kdo má aparát, který pološero nevezme má holt smůlu, ale striktně zakázat focení se mi zdá jako velká škoda.

Stejně zákaz hodně návštěvníků porušuje a pokud se nedají všichni uhlídat, tak proč nevyužít naší chtivosti mít pár záběru a o pár korun nás nepřipravit. Každý, včetně nás by si rád zaplatil pár eur za beztrestnou možnost si katedrálu, chrám, památku nafotit.

V rychlosti a jen v ruce se stejně nějaké profesionální záběry, které by se daly eventuálně zpeněžit pořídit nedají, a tak je jasné, že záběry mají všichni jen a jen pro svojí potřebu, pro vzpomínku.

Procházka uličkami je opravdu moc pěkná. Spousta maličkých krámků s dobrotami.

Přesně jak říká Zdenda „Italové si tu hubu neošidí“. Jedna větší dobrota než druhá. Samozřejmě se tu prodává ohromné množství upomínek pro věřící, ale nás zajímají tyto dobroty.

Tak, takhle nějak bych si představovala vybavenou spižírnu. Hezké, že ano? Ovšem Zdenda si vybírá a mlsně okukuje sladké laskominy a mě je jasné, že budu muset opět něco upéct.

O Assisi by se toho dalo napsat opravdu hodně, ale vše se dá shrnout do několika slov. Krásná procházka po starobylém městě s bohatou historií.

Po třech hodinách, které strašně rychle utekly odjíždíme z parkoviště, kde přibyly jen dvě auta, které se sem nějakým zázrakem podařilo dostat. Odjíždíme jen kousek za město a parkujeme na noc, na velkém parkovišti u McDonaldu. Já vím, nic moc, ale co naplat. Občas je parkování holt horší. Hlavně, že je tu klid, parkoviště je veliké s jakoby kójemi z vysokých keřů a vypadá to, že budeme mít i jejich internet. Máme sice zakoupených 20 GB na měsíc, ale ještě jsme na začátku zapalceného měsíce. Stále přesouváme fotogalerii a Zdenda stále vymýšlí nejlepší varianty úložišť.

Dnešní trasa je: 48 km