24.9.2017 Perugia - Via Lipia - Itálie

Pokračujeme v cestě a míříme do dalšího krásného městečka Umbrie, do Perugie. Perugia stojí na příšerném kopci a je celá vystavěná na strašně malém prostoru.

Jak se Zdenda obával parkování, nakonec si tipnul dvě místa, které systémem jednosměrných uzoučkých ulic nacházíme. Hned první je skvělé místo, kde se dá pohodlně a beztrestně zaparkovat. Kus od okraje města a hodně daleko od centra je sice STPL, bydlíkov, ale je to proklatě daleko. Museli bychom jet jakýmsi autobusem. Tady stojíme přímo naproti velké policejní služebně, no, co může být lepšího.

Stojíme vlastně pod dozorem několika kamer a ať jen si někdo zkusí vzít za kliku. Šplháme do neskutečného kopce a jen tak uvažujeme, že tady teda mají ohromnou kliku, že tu skoro vůbec nesněží. I malý poprašek by uvěznil celé město na kopci. Po tak prudkých, uzoučkých a kamenných silnicích by nikdo neměl šanci sjet dolů. Ale abych vše uvedla na pravou míru.

Do historického centra kousek od nás vede dráha s kouzelnými kabinkami, a ještě vše jistí jezdící schody z parkoviště pro osobáky pod městem.

Opět se můžeme nořit do kouzelných uliček a motat se v jejich zákoutích. Je to už naše taková tradice chodit uličkami, kde nechodí nikdo, jen místní.

I tak se musíme mnohokrát vracet, protože uličky kdesi za rohem končí a značky se sem jednoduše nedávají.

Proč taky, když to všichni vědí, a cizinci jdou stejně jen hlavní trasou. To jen my bloudíme, okukujeme a obdivujeme.

Samozřejmě se dostáváme na hlavní náměstí k několika budovám s ohromnou historií. Všemu vévodí chlouba města, a to jedna z nejkrásnějších fontán Itálie, a to Fontana Maggiore.

Jedná se o překrásnou fontánu z bílého mramoru, která je po celém obvodu ohromně vyzdobená. Motivy ze založení Říma střídají motivy ze Starého zákona. Samozřejmě že nikde nechybí okřídlený gryf, symbol města Perugia. Gryfa většinou doprovází lev. Lev pro změnu symbolizuje guelfy, středověkou fakci, která stála na straně papežů proti Svaté říši římské. Překrásné sochy těchto dvou symbolů jsou uvnitř Palazzo dei Priori, kde je také veliká umělecká galerie.

My obdivujeme vypracované a opečovávané originály uschované ve vstupní hale. Další kopie jsou na domě, ale tam je nevidíme tak pěkně. Hlavně, až když jsou přímo proti nám, je teprve vidět, jak jsou sochy velké. My sedíme na schodech katedrály San Lorenzo, která jakoby shlíží na celou hlavní třídu.

Chvílemi je celé náměstí zaplněné a jako mávnutím proutku se opět celé vyprázdní.

O 7 minut později

Moc tomu nerozumíme, ale je to, jakoby se tlesklo do dlaní a všichni někam zmizí. Když dojdeme na konec hlavní ulice Corso Vannucci otevře se nám nádherný výhled do dáli.

Tak toto je Umbrie v celé své kráse. Kdyby bylo jasněji, bylo by to lepší, ale faktem je, že i takovéto počasí je skvělé. Přímo ideální na prohlídku tak nádherného městečka, jakým je Perugia.

Moderní část Perugie

Dneska jsem musela opět na nákup, jen dokoupit pár drobností jako je papír na pečení, pasta na zuby, máslo, mléko a zelí a zelené dlouhé fazolky, ty kupuji v kilovém pytli zmražené.

Je znát, že už jsme se pomalu dostali do našeho cestovního rytmu a k jídlu jsme si navykli mít jako přílohu naložené zelí. Mám už vyzkoušené, že hlávka musí mít pod dvě kila, to je ideální velikost na zamíchání v mém lavůrku a hlavně, ideální množství do dvou kyblíčků, které se vejdou na sebe do poličky v lednici a nezaberou moc místa.

Pokud bych mohla doporučit něco jako doplněk k jídlu nebo jen pro chuť, tak je to právě naložené zelí na sladkokyselo. Jak jsem si mnohokrát vyzkoušela, dá se to zvládnout i v malém prostoru a v lednici dva kyblíčky vydrží i měsíc.

Vlastně zelí takto krouhám vždy, když už nám v lednici dojde a stále ho máme jako možnost přílohy. Hlavně, někdy si dáme rádi misku večer, to když nás honí mlsná a nevíme co bychom si dali.  

Dnešní trasa je: 50 km