23.9.2017 Lago Trasimeno - Itálie

Ráno jsme se jen rozloučili s Petrou a Carstenem,

Ti jeli ještě na krátký výlet po okolí a my jsme ještě využili hotelového internetu a po ránu jsme pár hodin pracovali na stránkách a vyřizovali si potřebné záležitosti. Hlavně, stále se ještě Zdenda moří s přesunem fotogalerie a mě čeká přesun celé fotogalerie UNESCO. Pravdou je, že mě to alespoň donutí fotky přebrat a dát na úložiště jen ty opravdu pěkné, nebo alespoň v rámci mých možností, slušné, jenže je to hrozně úmorná práce. Ale také se do toho budu muset pustit. Úložiště One Drive nám za chvilku skončí, pokud už neskončilo a moje UNESCO nebude k dohledání. Faktem je, že to bude teď drobet přehlednější. Pod každou památkou bude fotogalerie hned pod textem. Dneska jedeme jen kousek, už zvolňujeme tempo a opět budeme popojíždět těch našich pár kilometrů denně, tak jak máme v plánu. Mít plán je ohromně důležité.

Domnívám se, že jezdit jako splašený po Evropě, bez nějakého kloudného plánu se dlouhodobě nedá. Myslíme si, že pokud se někdo rozhodně praštit s prací doma a vydělávat si na cestách z auta, a tak nějak žít trošičku jinak, tak by bylo dobré mít nějaký plán, protože jinak je to o putování bez cíle, a to by nemuselo ve finále dopadnou dobře. Ovšem i to může být hezké a nerada bych hodnotila nepoznané. Úplně jiná situace je, když kolegové vyjíždějí po Evropě paprskovitě z domova, co dva až tři měsíce. To si myslím, že je taky moc fajn a pak je jistě velmi příjemné se na pěkná místa vracet. Poznali už jsme několik bydlíků, kteří takto jezdí. Dva měsíce jsou na cestách a dva až tři měsíce doma a pak zase vyráží někam úplně jinam, opačným směrem.

My projíždíme krásnou částí Itálie, Umbrií, která je plná vinic, pastvin, ohromných vznešených borovic a krásně štíhlých cypřišů.

Je to území lahodící oku a pokud je krásné počasí, tu a tam se i slušná fotka povede. Vinice jsou všude okolo nás, ale nikde se nedá zastavit a maličko ochutnat. Jak už jsem si posledně trpce postěžovala, přestože je sezona a na vinicích se víno právě teď sklízí, cena je pro našince přímo nehorázná.

Občas se ukáže stánek s prodejem hroznů a i vína, ale 3 eur za kilogram na vesnici se mi zdá opravdu dost. Faktem je, že ani v Lidlu nebo v Euro Spinu, kam chodíme nakupovat není hroznové víno o moc levnější. Tam se pohybuje cena okolo 2 eur, což je při dnešním kurzu 56,- Kč za kilogram.

Dneska konečně míjíme myčku pro auta, kde mají i stání pro ta větší a můžeme našeho krasavce konečně umýt. Opět jsem vylezla na střechu a beru očistu svrchu. Jen připomínám, vážené kolegyně, pokud budete mýt střechu a solární panely, je nutné si vzít na nohy ponožky.

Střecha totiž jakmile se namočí saponátem nebezpečně klouže a občas jí umýt je potřeba. On totiž při dešti veškerý prach usazený na střeše ošklivě stéká po stranách a zanechává nehezké mapy. Ostatně, je to na hodně bydlících vidět.

Ten, kdo myl auto jen ze země a nevěnoval se i očistě střechy, má jakoby šedou, zašlou krajku na bocích a je to zbytečné. Samozřejmě, pokud to vůbec jde na střechu vylézt a máme na takový to krkolomný výkon fyzičku a věk.

Dnešním cílem je ohromné jezero v Umbrii, Lago Trasimero. Musím pochválit velitele vozu, protože opět vytipoval překrásné místo na naše večerní spočinutí.

Parkujeme přímo u jezera, které je plné ryb a krásné vody. Sedíme jen u auta a popíjíme kávičku a vychutnáváme si krásné pozdní odpoledne. Maličké městečko San Feliciáno nám poskytlo útočiště a my jsme spokojený.

Kousek od nás, ve městě je STPL, jak jsme se naučili říkat, bydlíkov, ale je zbytečné se tam za 10 eur cpát. Tady stojíme na kouzelném místě a můžeme si s chutí opět ugrilovat naše oblíbené bavorské klobásy a bramboráčky.

Západ slunce je skvostný a jak bych tak řekla, super, paráda, pohádka, kouzlo.

A o tom to je. Přejeme všem krásný večer a dobrou a klidnou noc plnou lásky, souznění a pohody.

Dnešní trasa je: 36 km